O pomníku maršála Koněva se zmiňuje sám kardinál. „Nyní se nám tu vyrojilo téma pomníku maršála Koněva, velitele vojsk Rudé armády, která osvobodila většinu Československa od nacistické totality, hrdiny ČSSR, osvoboditele koncentračního tábora Osvětim, zachranitele Krakova,“ začíná Duka a pokračuje, že se nabízí otázka, „kam tedy s ním“.

Socha maršála Koněva byla vybudována komunisty v nadživotní velikosti a byla umístěna na náměstí Interbrigadistů. Podle Duky je dnešní doba charakteristická tím, že máme pocit, že víme všechno mnohem lépe, než generace před námi. A právě tato doba si podle jeho slov žádá pomník zakrýt a nejlépe odstranit.

S pomníky si neumíme poradit

Sám Duka nechce spor rozsuzovat, podle něj by do něj měli hovořit spíše historici, váleční veteráni či oběti komunistické totality a dodává, že s pomníky a sochami si poradit neumíme. Kardinál rovněž zavzpomínal na to, jak byl sám přítomen u odstraňování pomníku Tomáše Garrigue Masaryka v Hradci Králové.

„Dodnes mám v hlavě výjev fanatických svazáků, kteří nejprve ovázali sochu za krk lanem a pak ji za velikého jásotu povalili na zem. Pamětníci pak jejich počínání srovnávali s fanatismem, typickým pro nacistické bojůvky na konci třicátých let,“ píše.

Podle Duky se neorientujeme v naší historii moc dobře, a co víc – nechceme ji ani přijmout. „Spor o pomníky a sochy je jen projevem našeho nedostatečného národního povědomí a troufám si říci, že i našeho sebevědomí. Osobně si nedovedu představit, že by se ve Francii vedl spor o sochu Napoleona, či ve Spojených státech o pomník Thomasi Jeffersonovi,“ myslí si Duka.

Duka o černobílem vidění světa

Závěrem kardinál tvrdí, že historie má pouze jednu pravdu, a to tu, která se stala, a která se nezmění. „Nedovedu soudit činy maršála Koněva, ani jeho osobnost. Jako syn vojáka vím, že jejich rozhodování bylo málokdy takové, jak by jednali oni sami. Černobílé vidění světa mi není vlastní, podobně jako absolutní dělení na hodné a zlé. Takový pohled považuji za nevyzrálý,“ dodává.