V březnu 2018 tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán porušil právo na soudní ochranu v případě ruského hackera Jevgenije Nikulina. Rozhodl totiž o jeho vydání do USA, aniž by vyčkal ukončení řízení o Nikulinově žádosti o udělení humanitárního azylu.

Kauza se dostala k Ústavnímu soudu, který letos v dubnu rozhodl, že „probíhá-li řízení o žádosti osoby o udělení mezinárodní ochrany, včetně navazujícího soudního přezkumu, ministr nesmí povolit její vydání do cizího státu". S ohledem na možné podobné případy v budoucnu pak Ústavní soud musel Pelikánovo rozhodnutí v Nikulinově případě zrušit, i když to již nemá žádný reálný důsledek.

A nedávno Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 2 dostalo k vyřízení podnět, že bývalý ministr spravedlnosti svým postupem možná porušil zákon. Tomáš Svoboda, vedoucí tohoto státního zastupitelství, ale usoudil, že zákon byl dodržen, protože nález Ústavního soudu přišel až po Pelikánově rozhodnutí.

Nadto prý nález Ústavního soudu „vybočoval z předchozí judikatury a zásadním způsobem zpřísňoval podmínky, za kterých může ministr o vydání do cizího státu rozhodnout, což ovšem ministr Pelikán v době svého rozhodování nemohl předvídat".

Tato část zdůvodnění zní dosti výstředně, neboť požadavek počkat s exekutivním rozhodnutím na výsledek soudního řízení těžko může vybočovat z judikatury. Ba naopak, tento požadavek se asi nejen laikovi zdá být v souladu nejen s efektivním souladem státního a soudního aparátu, ale i se zdravým rozumem, o dobrých mravech už nemluvě. Nadřízené Městské státní zastupitelství v Praze však závěr žalobce Svobody shledalo správným.