Začala zasedat poslanecká sněmovna, a to mělo zásadní dopad na můj tichý protest. Netuším, jestli si páni poslanci postěžovali šéfům policejního útvaru, který má za úkol střežit Parlament ČR nebo jestli je jen jejich hlavní policejní velitel nadmíru aktivní a „papežštější než papež“, ale každopádně policii vadí, abych seděl na opačné straně ulice oproti vchodu do poslanecké sněmovny. Dnes mne z mého místa vykázali s tím, že se tam smím vrátit, až skončí jednání poslanecké sněmovny.

OPĚT JSEM BYL ZADRŽEN, ABYCH ODPOVĚDĚL NA STEJNÉ OTÁZKY JAKO MINULE

Pro dokreslení situace:

Mezi mnou a vchodem do sněmovny vede silnice, protože sedět na stejné straně mi zakázali hned první den. Několikrát za den mne policii prohledává a kdykoliv si dojdu do McDonaldu na záchod, tak mi po příchodu do sněmovní ulice policie rentgenuje znova batoh a musím se podrobit jednoduché prohlídce detektorem kovu. Nikdy mi nebyl žádným soudem zákaz přiblížení se k politikům nebo k poslanecké sněmovně.

Ulice Sněmovní má sice jistá privilegia z hlediska bezpečnosti, ale já jsem zde v době, kdy je tato ulice pro veřejnost otevřena a bez jakékoliv bezpečnostní prohlídky zde mohou bez omezení chodit místní i turisté. Jedná se o místo veřejné.

Navzdory Ústavě České republiky a Listiny základních lidských práv a svobod se policie rozhodla, že na rozdíl od zbytku světa já v této ulici být nesmím, s čímž nesouhlasím a rozhodně mám v úmyslu tuto zlovůli policejních velitelů bez opory v zákoně odmítnout.

Ano, chápu, že mnoha poslancům není příjemný pohled na člověka, který se rozhodl zastavit svůj život, aby mohl vyjádřit opravdový a vážný nesouhlas s tím, kam právě tito útlocitní politici tuto zemi dostali. Samozřejmě chápu šéfa sněmovní policejní ochranky, kterému jsou asi nepříjemné otázky proč tam sedím a jak dlouho tam budu sedět. To vše chápu. Ale oproti jejich jemnocitu stojí fakt, že se rozhodli zneužít svěřenou moc, aby mne omezili na mých ústavních právech a naprosto bez opory v zákoně mne během přítomnosti poslanců a novinářů cíleně odsouvají pryč, ať už vykázáním či účelovým zadržením.

Pokud máte nějaký nápad, jak postupovat a jak se postavit za svá občanská práva, tak sem s ním. Tak trochu mě děsí, že jim přijde normální, aby nespokojeného člověka odsunuly někam do ústraní bez ohledu na jeho ústavní práva. Od některých poslanců by mě takové uvažování ani nepřekvapilo.

Myslel jsem si, ale, že když jde někdo pracovat k Policii ČR, tak je pro něj osobně důležité až zásadní, aby na prvním místě hájil a prosazoval ústavní a lidská práva občanů. Je mi smutno, když je „odsunutí problému“ mnohem důležitější než nejvyšší zákon této země.

Je to zvláštní pocit. Přede mnou přes ulici je Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, o kousek dál je Senát České republiky a nad tím vším se majestátně tyčí Hrad. Kde jinde by měla být ústava a lidská práva více svatá a více hájena?

Malé zamyšlení na závěr

Jak daleko jsme od doby, kdy budeme muset jednou či dvakrát ročně vyplňovat pro policii dotazník o názorech na politiku a míry nespokojenosti a Policii nám na základě toho dotazníku bude určovat, kam smíme jít, kam ne, s kým můžeme mluvit a jestli své názory smíme či nesmíme veřejně šířit. Snad (alespoň v to doufám) je to sci-fi, ale určitě někde sedí pár policejních náčelníků, kteří by takové rozšíření kompetencí policie považovali za přirozené a správné.

Zdroj: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=2192245350903295&set=a.231574733637043