Erika Hájková zkoumá skutečné důvody, proč do našich dětí stát láduje nebezpečná očkování a přináší několik podstatných postřehů z demonstrace „nemlčících zodpovědných“. Poslední dva týdny, od rozhodnutí Ústavního soudu, který fakticky schválil povinnost očkovat děti potenciálně smrtícími vakcínami, pokračoval boj proti novele zdravotního zákona. Dočkali jsme se vzrušených diskusí o (především) dětském očkování, jeho účinnosti a škodlivých vedlejších účincích. V tom jinak sympatickém ruchu však současně trochu zaniká jeden extrémně důležitý společný prvek – který rozhodnutí Ústavního soudu potvrdilo především: Dal nám na vědomí, že mýcení posledních zbytků našich občanských svobod bude pokračovat, dokud socialistická totalita opět nezvítězí.

Erika Hájková

Hrdinové proti mainstreamu

Ale díky Bohu za ten boj, který zodpovědní rodiče proti mocnému zdravotnickému a farmaceutickému průmyslu ještě vedou: Jejich protesty přinesly alespoň nové příležitosti pro vyjádření (či novou publikaci starších vyjádření) mnoha slušných lékařů, včetně pediatrů. Opravdových hrdinů,  kteří se nebojí jít proti vědeckému mainstreamu a otevřeně mluví o tom, co vidí v praxi: že očkování nefunguje tak, jak nám dosud „vědci“ říkali, že je spíše škodlivé a potenciálně smrtelně nebezpečné, někdy i více, než prodělaná nemoc. Většinou jde o lidi, kteří proti očkování vystupují stabilně, či o něm nepředpojatě uvažují.

Jeden z nich, doktor Tomáš Vavrečka, publikuje na serveru Vitalia.cz velmi rozumnou a „umírněnou“ sérii článků o očkování. V souladu se svým svědomím je proto nucenprohlásit například, že: „Rozhodně nemůžeme říci, že empiricky pozorovaná a v terénu určená kolektivní imunita určité populace vůči určitému onemocnění je imunita získaná očkováním.“

Jinými slovy – i v otázce vakcín poměrně velmi konzervativní pan doktor Vavrečka ví dobře, že vztah očkování a výskytu nemocí v populaci je podstatně složitější, než nám denně „buší“ do hlav očkovací marketing. Jiní jdou ještě dále. Třeba taková dr. Francoise Berthoud, tvrdí: „Jako pečlivá ohleduplná dětská lékařka mohu dospět jen k jedinému závěru: Neočkované děti mají jednoznačně větší šanci těšit se vynikajícímu zdraví, než ty očkované. Jakékoli očkování ve skutečnosti snižuje šanci na dobré zdraví.“

Ministr hanby

„Imunitní reakce“ hlavního zdravotnického proudu jsou samozřejmě zdrcující. Sice povinně „informuje“ – například o demonstraci na podporu svobodné volby v očkování před ministerstvem zdravotnictví – minimálně také proto, že se jí zúčastnil pro havlisty „posvátný“ senátor Václav Láska (buď mu za to dík!). Navzdory tomu tisk nadále stojí „v pevné jednotně“ s neudržitelným postojem ministerstva zdravotnictví a ministra Němečka v jeho čele. Ten se nechal slyšet, že  „Postoj Ministerstva zdravotnictví (…) zůstává na straně ochrany zdraví a kolektivní imunity.“

Že je kolektivní imunita zjevně překonaným mýtem? O to přece vůbec nejde. Socialistický ministr opakuje mantry svých předchůdců, kteří se formálně tvářili „nesocialisticky“, ale hlavní zájem farmaceutického Molocha bránili stejně odhodlaně – protože peníze jsou víc, než politika: Říkat si podle něj (zatím ještě) můžeme, co chceme – ale tím to také končí.

Drzost a vakcíny

Spolu s větší část tisku byli dokonce i někteří organizátoři demonstrace – poněkud pohoršeni „nevychovaností“ části účastníků demonstrace, kteří vyjadřovali nesouhlas s ministrem Němečkem tím, že pískali a volali „hanba“.

Skutečně velká drzost. Ovšem nikoli od demonstrujících. Pan ministr přišel před demonstraci přesně v okamžiku, kdy maminka dítěte, které je po očkování trvale postiženo, zadržujíc slzy popisovala zdrcující příběh svého dítěte. Politik její vystoupení přerušil s významnou informací: Prý jako otec dvou dětí i lékař je pro zachování povinného plošného očkování, protože „pokud se týká nežádoucích účinků, jako každé léky, tak i očkovací látky je pochopitelně mohou mít, ačkoli jejich výskyt je minimální ve srovnání se společenským přínosem.“

Jde o taktiku „s drzostí nejdál dojdeš“ – jakou už léta uplatňují „očkovací konspirátoři“, chránění mediálním mainstreamem.  Tak se na jedné straně můžeme dočkat informací o tom, že je lepší se nechat očkovat, protože pak buď nemoc nedostaneme, nebo bude její průběh podstatně mírnější – a navíc budeme mít lepší imunitu. Současně ale čas od času hodí „do publika“ nějakou tu poplašnou zprávu. Typicky třeba v případě černého kašle. Tak jsme se v roce 2013 dočetli:

Podivný případ černého kašle

„Lékaři ho považovali za vymýcený, jenomže není. Černý kašel vloni zaútočil na plíce 788 lidí. Letos bude číslo ještě vyšší. Důvod: vakcína už není tak účinná.

O tom, že v rodině vypukla epidemie černého kašle, původně vůbec nevěděli. Většina členů domácnosti jen lehce pokašlávala. O to horší bylo odhalení: nejmladší přírůstek do rodiny – teprve dvouměsíční Karolínka – nebezpečnému kokobacilovi podlehla. Udusila se. ‚Vůbec by nás nenapadlo, že je něco takového možné, všichni jsme byli přece očkovaní,‘ svěřila se zlomená matka dítěte – osmatřicetiletá Dana z Brna.“

Podivuhodné. Jeden by řekl: Očkování mělo černý kašel vymýtit. Nestalo se. Takové palcové titulky však „kupodivu“ nevídáme. Řešením má být naopak další očkování, na něž budou pravidelně chodit i dospělí, protože „vakcína už není tak účinná“. Jakou má celá věc logiku, je zdánlivě nepochopitelné.  Stejně – zdánlivě – nepochopitelně působí propagandistické stránky, které odhalují „mýty“ o očkování a na nichž se dočteme třeba:

„Část laické a někdy i odborné veřejnosti se domnívá, že je lepší si infekci prožít. Argumentuje tím, že onemocněním si jedinec vytvoří kompletní imunitu a ochranu, která přetrvává po celý život. Navíc se tím ušetří za očkování a jedinec předejde tak nežádoucím účinkům.

Jak naivní představa. Právě infekční choroba představuje skutečnou zátěž organismu a to nejen imunitního systému, ale cíleně zasáhne do funkce řad dalších orgánů, včetně nervového systému.“

Očkování více škodí, než chrání

V zajímavém kontrastu stojí vyjádření MUDr. Elekové, odhodlané „bojovnice“ proti očkování, která  případě černého kašle tvrdí: „Studie prokázala ochrannou funkci i nebuněčné vakcíny, očkovaní paviáni měli mírnější průběh. To je argument pro časné očkování malých kojenců, pro které pertuse může být nebezpečná. Nehodlám to popírat. Jenže právě u těchto malých dětí je jakékoli očkování nebezpečné. Ohrožuje jejich nervový systém a imunitu jako celek oslabuje. Očkování malého kojence je vždy něco za něco. Ano, můžete mít štěstí a vaše dítě bude chráněno proti černému kašli, ale na druhou stranu nemáte vůbec kontrolu nad tím, co dalšího vakcína v jeho těle natropí.

(…)

Optimistický oficiální odhad účinnosti je kolem 80%,viděla jsem ale studii, která uváděla jen 24%.Tedy nejméně každé páté dítě není chráněno. To je dost vysoký podíl. Ve světle uvedených faktů je poněkud zvláštní neustále opakované tvrzení, že očkování je účinné a nutné. Nejméně každé páté dítě nese pouze rizika vakcíny bez jakéhokoli prospěchu. A nejméně každé páté očkované dítě smí do kolektivních zařízení, přestože je na tom stejně jako dítě neočkované, které tam nesmí. Nikdo se neobtěžuje zjišťovat reálnou imunitu očkovaných dětí. Kromě toho skutečnost, že očkovaní roznášejí nemoci, dokazuje, že omezení přístupu neočkovaných dětí v přístupu do školek a jeslí je skutečně pouhou diskriminací a perzekucí, nikoliv vědecky podloženým opatřením na ochranu veřejného zdraví.“

Děti obětované trhu

Jak je to možné? Docela jednoduše. Část skládačky odhalil ve svém vystoupení i kandidát na senátora za Národní demokracii, Daniel Solis:

„Nehledě na depopulační agendu, která ve své amorální praxi jen dokresluje dopady zločinného spolčení velkokapitálu s neřízenými politickými silami, jako je Evropská komise, nebo německý úřad Spolkové kancléřky, se u očkování jedná o velmi výnosný obchod, který je silně na vzestupu.

Oním vysoce lukrativním zbožím v tomto obchodě jsou naše děti. Podstatou tohoto nechutného obchodu je neoprávněná a vysoce amorální „očkovací povinnost“, kterou si stát na zakázku farmaceutické lobby zcela protiprávně vynucuje. Proč? Protože se jedná o obrovské peníze. (…)