„Konečným cílem je rozdělení (Evropy) na duševní úrovni, což povede k izolaci Ruska od Evropské unie na ekonomické a energetické úrovni, a také k vytvoření obrazu špatného člověka, kterému se všichni vyhýbají,“ řekl Stanislav Bačev časopisu Trud.

Podle politologa existuje mnoho společných dat, při slavení kterých je role Ruska buď neuznávána, nebo se činí nevýznamnou. Bačev připomněl americké vylodění v Normandii, které přední západní média a politikové představují jako zlomový moment ve druhé světové válce. 

Příklady zkreslení historie

„Z pohledu Spojených států je to ta nejpohodlnější teze, který chrání jejich současný strategický zájem v Evropě,“ píše Bačev a připomíná, že vítězství sovětských vojsk u Stalingradu, a také zrušení blokády Leningradu jsou psychologicky přelomovými momenty ve druhé světové válce.

Druhým příkladem je podle názoru politologa tendence přirovnávat Sovětský svaz k nacistickému Německu.

„Svádět celou vinu za začátek druhé světové války na Pakt Ribbentrop-Molotov je přesný příklad zkreslení historie. Je třeba dále uvést i existenci Německo-polského paktu o neútočení (z roku 1934), který představuje smlouvu o neútočení mezi Polském a Německem (…)  Uzavření této smlouvy dalo Hitlerovi čas dokončit přezbrojení armády,“ sdělil politolog.

Minisérie o nedostatku důvěry

I umění 21. století se používá k dotvoření obrazu nepřítele. „Velmi zářným příkladem je mimořádně úspěšné televizní dílo, jež je považováno za vrcholné dílo kinematografie – minisérie Černobyl. (…) Minisérie začíná problémem nedostatku důvěry, a i tím končí. Vytváří se pocit kontinuity 'tehdejšího Ruska a současného Ruska', přičemž důvěřovat nelze ani jednomu z nich. A právě to je technika, která se jako klín zabodává do duše společnosti. Při absenci důvěry a podmínek vytvořených k vrozenému podezřívání něčeho jiného (cizího), tedy především Ruska, v podstatě není nutný bič ani meč, s pomocí kterých by bylo možné ovládat lidské chování,“ uzavřel.