Boltonův příběh žije: připravují Trumpa k válce s Íránem?
V tom smyslu, že konflikt mezi USA a Íránem nesměřuje ani tak k uzavření nějaké smlouvy, jako spíš k násilnému vývoji událostí. Ministr zahraničních věcí Pompeo už obvinil z útoku Írán a Lindsey Braham, vrchní senátor za stát Jižní Karolína a jeden z vůdců Republikánské strany, už požadoval bombardování Islámské republiky a jasně stanovil žádoucí výsledek: „zlomit hřbet íránskému režimu“.
Je naprosto jasné, že toto prohlášení není adresováno ani tak Íránu, jako samotnému Donaldu Trumpovi, jedinému americkému politikovi, který má právo vydat americkým vojenským bombardérům rozkaz bombardovat íránskou ropnou infrastrukturu. Jak ukazuje praxe, Trump se bude snažit do poslední chvíle odbočit z jemu vyšlapané cestičky ke skutečné válce. On už technicky uzavřel íránské téma a omezil se na jeden symbolický raketový útok, nehledě na kolosální mediální hysterii a provokace s použitím chemických zbraní. Trump se také dokázal vykroutit z „kerčského incidentu“, když americký „hlubinný stát“ a část armády požadovaly eskalaci konfliktu s Ruskem a průchod lodí NATO přes Kerčský průliv, o čemž se vysocepostavení američtí úředníci snažili domluvit dokonce i s Angelou Merkelovou.
Problém je v tom, že íránská krize je složitější situace než ty, s nimiž se Trump setkával dříve. Na jedné straně tvrdý boj s Íránem, zrušení „jaderné smlouvy“ a přinucení Íránu vzdát se jaderných zbraní a podpory šíitských politických hnutí na Blízkém východě – to jsou základní kameny volebního programu samotného Trumpa. Na druhé straně se mu příliš nechce pouštět se do skutečné války, protože značná část voličů současného prezidenta se s obavami nebo velmi negativně dívá na návrhy začít další „nevelkou demokratickou a vítěznou“ válku na Blízkém východě a právem se domnívá, že biliony dolarů, které jsou vydávány na takové války, by bylo lépe poskytnout jako sociální dávky nebo daňové úlevy samotným voličům.
Odborný konsenzus, co se týče předpovědi evropské reakce na pokus řešení íránské krize z pozice síly, je jednoznačný: vztahy mezi USA a EU budou vážně poškozeny. Kromě toho již první bombardování íránských rafinérií bude vážným impulzem k pokusům Evropské unie vytvořit paralelní finanční infrastrukturu a také vlastní „armádu Evropské unie“ prostě proto, aby měla nějakou možnost ovlivňovat mezinárodní politiku v zeměpisné sféře evropských zájmů a odstranit závislost na rozmarech americké zahraniční politiky. Ještě před čtyřmi až pěti lety bylo možné předpokládat, že americká diplomacie by dokázala – v případě velké touhy a šťastné náhody – vytvořit jakousi evropskou „koalici spojenců“ k dalšímu americkému vojenskému dobrodružství, ale nyní, dokonce i pokud Trump pošle ministra zahraničí Pompea osobně nocovat u dveří Elysejského paláce a zpívat serenády pod balkónem Merkelové, stěží bude možné počítat s tím, že se stanovisko Evropské unie vůči íránské krizi i vůči všem akutním problémům americko-evropských vztahů podstatně změní.
Ale to není všechno. Íránská krize má i ekonomickou rovinu. Na jedné straně každá vojenská operace proti Íránu povede k podstatnému zvýšení cen ropy, což vyvolá politické problémy pro samotného Trumpa: jeho voliči neradi platí příliš mnoho za benzín a Trump často používá „verbální intervence“ na Twitteru ve snaze „stlačit“ ceny ropy na světových trzích. Na druhé straně americké společnosti specializující se na břidlicovou těžbu se v posledních letech staly důležitou částí amerického hospodářství a také důležitými zaměstnavateli a daňovými poplatníky (přičemž v „republikánských“ státech) a potřebují nyní vyšší ceny ropy, protože současné ceny kolem 60 dolarů za barel jim nedávají (dokonce i podle hodnocení západních médií) žádnou možnost ziskové produkce.
Vzniká dojem, že Washington se bude ještě dlouho nacházet ve vratké dynamické rovnováze mezi válkou a mírem, přičemž každý krok vstříc nějaké „mírové dohodě“ (například propuštění Boltona) bude kompenzován nějakou událostí tlačící Trumpa k válce (například výbuchy v arabských ropných rafinériích a prohlášení senátora Grahama). Jak dlouho se Trump dokáže udržet na tomto „geopolitickém laně“, není jasné.
Zdroj
