V noci z 21. na 22. srpna 2019 na náměstí Interbrigády v pražské Bubenči vandalové polili sochu slavného vojevůdce a maršála Sovětského svazu Ivana Stěpanoviče Koněva rudou barvou. Na podstavci se objevil nápis „Ne krvavému maršálovi, nezapomeneme“, který doplnily letopočty včetně roku 1968.

Hned poté vedení městské časti Praha 6 na své facebookové stránce napsalo, že pokud ruské velvyslanectví neprojedná s Prahou otázku odstranění sochy, zůstane pomník pomalovaný. Starosta městské části Ondřej Kolář návrh na odstranění sochy odůvodnil tak, že maršál Koněv velel sovětským vojskům, kteří potlačili maďarské povstání v roce 1956 a také, že po proniknutí Koněvovy armády na východní Slovensko na podzim 1944 odtud byly odvezeny tisíce občanů do gulagů.

Bývalý premiér Slovenska Ján Čarnogurský si všiml, že návrh zastupitelstva Prahy 6 zapadá do protiruské nálady českého tisku posledních desetiletí. K tomu na své webové stránce v neděli 15. září politik uveřejnil několik historických faktů k zamyšlení a jeden z nich, se týkal československých legií, které bojovaly v letech 1918 - 1920 v Rusku a jsou zdrojem hrdosti Čechů i Slováků.

„Bojovali tam opravdu dobře. České ministerstvo obrany zcela oprávněně před časem uzavřelo dohodu s ruským ministerstvem obrany o postavení pomníků legionářům v ruských městech, která v občanské válce v Rusku legionáři drželi proti bolševickým rudogvardějcům. Pomníky postavili na začátek tuším v Jekatěrinburgu a Tomsku. Tehdy se ozvaly místní kluby lokálních historiků a začali předkládat dokumenty, co v jejich městech udělali naši legionáři kromě boje proti Rudé armádě. Postříleli stovky válečných zajatců, mezi nimi i civilní osoby,“ napsal Čarnogurský poté, co na internetu sledoval diskuzi o pomníku tzv. Běločechů (tahle nazývají československé legie v Rusku), v niž „místní nadšenci pro dějiny měli své tvrzení dobře zdokumentována,“ uvedl.

„Vzniká otázka, zda můžeme tak jednoznačně oslavovat naše legionáře, kteří popravovali válečné zajatce?“ ptá se autor.

Pokud Praha odstraní sochu Koněva, prvním ruským krokem může být dle něj odstranění dosud postavených pomníků československým legionářům v Rusku. Maršála Koněva jmenovali velitelem sovětského zásahu v Maďarsku v roce 1956 a on plnil rozkaz.

„Střílení ruských zajatců v ruských městech však nelze ospravedlnit plněním rozkazu,“ uvedl.

Postavení památníků po celé Ruské federaci vyvolalo spory. Vedení některých měst vyjadřovalo nesouhlas kvůli tomu, že českoslovenští legionáři nejsou moc dobře proslulí svými činy. Například v otevřeném dopise Krasnojarského regionálního výboru k prezidentovi Slovenské republiky z roku 2013 se uvádí:

„Události z 1918-1920 let nejsou obyvateli Krasnojarsku jednoznačně vnímány. Koneckonců po dobytí Krasnojarsku Běločechy na rok a půl vládl ve městě teror. Trestné činy byly tak brutální povahy, že stále zpívají píseň ‚Byli jsme napadeni zlými Čechy, spálili naši rodnou vesnici, zabili našeho otce první střelou a naši matku zaživa spálili v ohni‘.“

Čarnogurský kromě československých legionářů v Rusku zavzpomínal na osobní příběh z roku 1990, kdy spolu s Václavem Havlem na návštěvě Maďarska položili květiny na hrob tamního politika Imre Nagy. Ten si své první zásluhy pro vzestup na komunistickém funkčním žebříčku vysloužil v revolučním Rusku, následně se přidal k bolševikům a byl příslušníkem skupiny, která střežila a následně střílela carskou rodinu.

Pokud se vrátíme do současnosti, minulý čtvrtek 12. září po dlouhých jednáních rozhodli členové radnice Prahy 6 o přemístění sochy maršála Koněva do muzea. Ministerstvo zahraničí Ruska na to odpovědělo, že rozhodnutí učiněné na úrovni města se může stát citelnou překážkou ve vzájemných vztazích, může vážně poškodit jejich atmosféru a nezůstane bez odpovědi.

Prezident Miloš Zeman dříve prohlásil, že situace s památníkem maršála Koněva je hanbou pro Českou republiku, jelikož se jedná o symbol památky všem vojákům Rudé armády, kteří padli při osvobozování Československa v roce 1945.