JIŘÍ KOBZA se společně s Petrem Hamplem zamýšlí nad stavem současné evropské společnosti, uvádí na pravou míru paralely se slavným výzkumem a táže se, jak to všechno dopadne

Experiment Johna Calhouna nepřestává fascinovat již téměř 50 let. Badatel zavřel myši v omezeném prostoru a poskytl jim dokonalé podmínky: přebytek potravy, žádní nepřátelé, žádné nemoci, žádná nutnost o cokoliv usilovat.

V první fázi sledoval překotné sexuální aktivity a množení, ale po několika generacích se objevilo destruktivní chování, které postupně převážilo. Část samců ztratilo zájem o samice, objevily se patologická agresivita a patologická plachost, část samic se odmítla dále reprodukovat, přibývalo sexuálních deviací až po kanibalismus… a vše skončilo zhroucením sociálního chování a zánikem populace. 

Jako myši?

Mnozí jsou tímto experimentem fascinováni, protože vnímají podobnost se současnou situací evropské civilizace. Staré hrozby jako hladomor a epidemie byly odstraněny. V porovnání s minulými dobami se lidé nemají čeho bát. A společnost začíná upadat do dekadence, homosexuality a nejbláznivějších sexuálních výstřelků, drog, šíleného feminismu a blouznivého mixu absolutního liberalismu, hodnotového relativismu a socialismu, který silně připomíná první anarchisty v Rusku na začátku 20. století nebo dokonce české pikarty v době husitské. Upadající dekadentní společnosti se snaží tyto deviace vnutit i dalším zemím střední a východní Evropy, které prozatím odolávají. Toho využívá islám, opřený o pohádkové finanční zdroje a masovou migraci, aby postupně ovládl západní Evropu.

Jenže při bližším pohledu vidíme, že situace je složitější. Ve společnostech nadále existuje tíživá chudoba, v řadě ohledů dokonce tíživější než v minulých generacích, a stále se nezmenšuje. Česká republika s milionem lidí zasažených exekucemi pořád ještě patří mezi nejméně problematické státy. V Itálii, Španělsku nebo třeba Francii se setkáme ještě s daleko tíživější bídou.

A jak jsou na tom USA? O tom nejlépe svědčí statistický údaj, podle nějž v době Trumpova nástupu do úřadu měla více než polovina amerických domácností úspory menší než 60 dolarů. Přitom tamní pracovní smlouvy mohou být zpravidla ukončeny na hodinu bez uvedení důvodu, a bez jakéhokoliv odstupného. Polovině Američanů se tedy může snadno stát, že do tří dnů nebudou mít na jídlo. To nevypovídá o blahobytné společnosti, kde přejedení lidé nemají žádné problémy. 

Navíc se nezdá, že by se s přibývajícími ekonomickými problémy vracel zdravý rozum. Situace je tedy složitější. 

Některá "ale" 

Z Calhounova experimentu (a dalších studií) vyplývají dva poznatky. Má-li mozek vyšších savců dobře fungovat, potřebuje:

• řešit problémy,


• komunikovat s druhými (to je u lidí naprosto klíčové, významnější než u jakéhokoliv jiného živočicha)

Běžný obyvatel kteréhokoliv západního státu má dostatek problémů k řešení i dostatek příležitostí k interakci s jinými lidmi. Jenže tu jsou některá ALE.

Za prvé děti. V předcházejících desetiletích vznikla shoda o tom, že dětství má být relativně bezstarostné a že děti nemají nést odpovědnost za významné finanční a právní záležitosti. Jenže se zároveň předpokládalo, že dítě nese odpovědnost za své školní a studijní výsledky, za své chování (zvládnout sám sebe není jednoduché ani pro dítě, ani pro dospívajícího) a za některé hmotné záležitosti. Pokud své odpovědnosti nedokázalo dostát, neslo následky – nikoliv zničující, ale dostatečně citelné, aby bylo motivováno ke změně.

Toto velmi slušně fungující nastavení bylo během poslední generace nahrazeno přesvědčením, že dítě musí absolutně chráněno od jakékoliv frustrace či nepohodlí. „Výchova“ se zabývá vlastně jen tím, jak dítěti poskytnou absolutní ochranu – od povinností, od kázně, od nároků školy, od sporů s kamarády… Dříve běžné interakce jsou dnes označovány za šikanu, dříve běžné prosazování pravidel za týrání. To přináší celou záplavu negativních důsledků – včetně toho, že se mozek dostatečně nerozvine.

Čtěte ZDE: Masové vraždy: Absence řádné výchovy. Společnost programově selhává. Chorý mozek nezastrašíte. Rodina musí být zlikvidována? Je třeba se bát slabých mužů. S Hřibem a duhami bude jen a jen hůře

To není jen teoretická hrozba. Řada výzkumů shodně ukazuje, že v evropských zemích s každou další generací klesá IQ, a to i když je zohledněna imigrace. Tento problém zasahuje všechny vrstvy populace, a pokud o něm chcete vědět víc, stačí zadat do vyhledávače „reversal of Flynn effect.“ 

Za druhé. Jaké problémy se řeší. Tradičně to byly záležitosti související s praktickým životem, hospodařením nebo chodem domácnosti. Často problémy organizační a technické. Třeba udržet v provozu zastaralý stroj, i když už nejsou k dispozici náhradní díly. Máloco stimuluje mozek optimálněji. 

Problémy typu jak se obléci podle poslední módy, jak zapůsobit na šéfa na poradě nebo jak vybrat optimální dietu – ty nestimulují srovnatelně. Úpadek mozků pokračuje. 

Za třetí. Je velký rozdíl, jestli lidé hledají společná stanoviska, řeší společně problémy či něco společně tvoří nebo jestli pouze dostávají příkazy shora, učí se je, předvádějí věrnost a soutěží, kdo se lépe přizpůsobí. Rozdíl se projeví na vztazích, chování i schopnostech. To potvrzují data. Podle Pew Research je mezi mileniály pouze polovina těch, kdo důvěřují lidem ve svém okolí (ve srovnání s generací baby boomers). 

Vyústění?

Problém mnohem víc zasahuje mocenské elity žijící prezentacemi, články a koncepcemi. Není tomu v dějinách poprvé. Třeba z ruské literatury známe typ tzv. „zbytečného člověka“ – představitele šlechty, která žije bezpracně ze svých venkovských statků, zpravidla se o hospodářství nestará osobně a všechen čas tráví plesy, souboji a intrikami. Ruští romanopisci popisují příznaky podobné těm nalezeným u Calhounových myší – letargie, ztráta radosti ze života, rozklad myšlení až po propadnutí extrémním ideologiím. 

Jenže něco velmi podobného probíhá i na druhé straně společnosti. Když lidé ztrácí naději, že jejich snaha bude úspěšná, když se jim úží životní prostor, propadají rezignaci a srovnatelné ztrátě schopnosti. To ostatně pozoroval i Calhoun u svých myší. Pár výjimečných příkladů, kdy to výjimečně talentovaný chlapec z chudé rodiny dotáhl na miliardáře, nic neřeší. Statisíce dalších totiž stejně výjimečné schopnosti nemají. 

Zdravá společnost vytváří příležitosti odstupňované pro každého. Někdo to může dotáhnout na samostatného skladníka, jiný na vedoucího krámu, další může provozovat malou živnost, jiný zase zaměstnat pět lidí… až po skutečné továrníky. Každý by měl dostat příležitost k rozvoji, který mu odpovídá. Je v zájmu zdravé společnosti, aby lidem nic nebránilo v rozvoji – ani struktura ekonomiky či školství, ani přehnané regulace, ani masové rentiérství. 

Jenže je docela možná i jiná alternativa vývoje. A sice, že návrat k přirozenosti a základním hodnotám přijde až s bojem o holé přežití. Tím může být občanská válka v Evropě, jejíž riziko roste s pokračováním masové nelegální imigrace, ale i mezistátní konflikt. USA se o války velice snaží, jejich provokace vůči Rusku a Íránu jsou čím dál arogantnější.

Jak dlouho potrvá, než nějaký generál stiskne tlačítko?