Sputnik se ptal bývalého místopředsedy KSČM Josefa Skály, s jakým cílem se delegace vydala na poloostrov.

Skála: Šlo o další z návštěv, pro něž se ustálil pojem "fact-finding missions", tedy cesty za zjištěním fakt. Fakt skutečně věrohodných, protože získaných na vlastní oči, a ne přes cizí zaujatý cedník. V daném případě fakt o tom, jak je na tom Krym ve skutečnosti, a ne v podání těch, komu nevoní jeho emancipace z pout bankrotářského režimu v Kyjevě a jeho zahraničních protektorů. Dva z nás jsme jeli na Krym i s mandátem jednoho silného konsorcia. Už brzy přijde na trh s technologií úplně nové generace. Je průlomem v oblasti energetiky i ochrany životního prostředí. Sondovali jsme jak její možné uplatnění na poloostrově, příznačném třemi stovkami slunečných dní v roce, tak prostor pro případnou výrobní a navazující kooperaci. S příslušným ministrem i podnikatelskými subjekty jsme pokročili i v práci, jejímž cílem je zpřístupnit Krym ještě víc zahraničním zájemcům o rekreaci.       

Ukrajinští diplomaté na webu apelovali na české úřady, aby odsoudily vaši návštěvu na Krymu. Byl porušen nějaký český zákon, nebo zákon EU?

Téměř dvě desítky účastníků naší cesty jsou z kategorie, která zákony striktně respektuje. Mediální bengál, jenž se nám pokouší připsat opak, by si měl zamést před vlastním prahem. Ve svém fanatickém zaujetí totiž straní těm, kdo neváhají porušovat zákony, jimž se říká "norimberské".   

Jak byste hodnotil reakce českého ministerstva zahraničních věcí na výzvu ukrajinského velvyslanectví v Praze? Ministerstvo uvedlo: Nedávná návštěva skupiny Čechů… byla soukromá, nikoliv oficiální, české zákony neporušili. Současně ale ministerstvo nabádá české občany, aby při cestách respektovali zákony cizích zemí, včetně Ukrajiny. Turistické cesty na Krym nedoporučuje, ale nezakazuje je.

Do detailu jsem ji nestudoval. A popravdě to ani nemám v plánu. Ministr Petříček neváhá světit teror, jejž se ukrajinský režim dopouští proti vlastním lidem, dokonce i z vrtulníku přímo nad jeho dějištěm. Nároku hodnotit lidi, bránící mír a lidská práva, se zbavil i řadou jiných skandálních kroků. Jeho Excelenci, zastupující Ukrajinu v ČR, zdobí solidní znalost češtiny. Ani ta ovšem nespasí argumentaci, s níž tu a tam vyráží před české televizní kamery. Snaží se obhájit neobhajitelné. Takový gopak mezi vejci mu není co závidět.   

Jak Krym dnes žije? Co jste tam viděl, s kým jste se setkal, mohl byste nám to přiblížit?

Žije se tam mnohem lépe, než tomu bylo za samoděržaví ukrajinských oligarchů. Infrastruktura, kterou nechali žalostně zpustnout, prochází slibnou obnovou a modernizací. Markantní pokrok nelze přehlédnout ani za pouhý rok od naší návštěvy loni v létě. Tempo, jímž pokračuje výstavba dálnice až k novému mostu na ruskou pevninu, se nám, Čechům, jeví jako zázrak z jiného světa. Po jednom z jejích pasů se už jezdí celé desítky kilometrů. I my jsme tak mohli smeknout také před jejich kvalitou. Poloostrov jsme projeli křížem krážem i tentokrát. "Muže zákona" jsme viděli jen zcela sporadicky. A navíc výlučně ty, co mají starosti dodržování dopravních předpisů. Tak málo "policejní stát" není k nalezení ani kdekoli v západní Evropě. Žvanit o "totalitním útlaku", před nímž se lidé třesou strachy, jsou s to jen diagnózy, zralé na psychiatrickou hospitalizaci.  Setkali jsme se s ministrem, řídícím rezort turistiky. S řadou podnikatelů, manažerů i představitelů vědeckovýzkumného sektoru. Většinu z nich jsme si našli sami. A také jednání s nimi vedli zcela nezávisle na místních úřadech. Tím víc bylo i jiných lidí, s nimiž jsme přišli do styku, aniž nás kdokoli "vodil za ručičku".

Řada českých médií tvrdí, že obyvatelé Krymu žádají, aby se poloostrov vrátil na Ukrajinu. Můžete to potvrdit nebo popřít? Měl jste možnost promluvit s obyčejnými lidmi?

Co by to bylo za "fact-finding mission", pokud by lidem nekladla i právě tuto otázku? Věřte nevěřte, ale jedinou nostalgii po době před jarem 2014 jsem zaznamenal kolem ceny krymského koňaku, kterou prý kdosi vyšrouboval výš "přes čáru". Není mimochodem o nic méně lahodný, než gruzínské a arménské značky. Ty ovšem bývaly k mání mnohem levněji i v českých obchodech. Platy a životní úroveň jsou na Krymu vyšší o celé desítky procent, než tomu bylo před pouhými pěti lety. Lidé to kvitují s nefalšovaným povděkem. Včetně krymských Tatarů, věrných náboženství svých předků. Česká média, o nichž hovoříte, by se o skutečném stavu věcí měla přesvědčit sama přímo na místě, a ne papouškovat cizí propagandistické tirády.  Až k tomu najdou odvahu, čeká je setkání s nostalgií, která je zaskočí ještě víc. S tou po časech před "prichvatizací", jak se rodišti miliardářských "elit" bez zásluh přezdívá rusky. Lidem se stýská po spravedlivější distribuci ekonomického výnosu, než jakou kapitalismus nadílí i v "krymském vydání". Toho, že žijí lépe než v ukrajinském "snědeném krámu", si upřímně cení. Dráždí je však příjmové a sociální rozdíly, pro něž marně hledají věcné opodstatnění. Jsou rádi, že se cítí bezpečně a nemusí poklonkovat žádným nacionalistům, křísícím i duchy nacistické minulosti. Umí si však i zasakrovat na adresu státní byrokracie a s ní spojeného byznysu, za jejichž nehty zůstává nepřiměřený "díl koláče". Na časy před démony, které uvedla na scénu "perestrojka", vzpomíná v dobrém i taxikář, prodavačka či hotelový personál. Činí tak z vlastního popudu, aniž je k tomu kdokoli ponouká. I to bude příčinou posunů na politické scéně, ilustrovaných výsledky nedávných voleb. "Páté kolony" cizí moci v nich většinou propadly ještě víc než kdy dřív. Zato strana, vnímaná jako symbol sovětské éry, počet mandátů téměř ztrojnásobila i v samotné Moskvě. Ještě širší oporu má i na Krymu jiné krédo. A sice opovržení vůči všem, kdo mrzačí pravdu o druhé světové válce a gigantickém výkonu, který v ní předvedly sovětská armáda i civilní zázemí. Tím vřelejší  sympatie budila naše kategorické NE vůči snaze vystěhovat pomník maršála I. S. Koněva z pražského centra. Proti sílícím urážkám hrdinů, jimž vděčí za mír a svobodu i naše země, jsme protestovali i před memoriálem obránců Sevastopolu. Na snímcích, které to dokumentují, držíme v rukou i velký nápis - "Kdo ostouzí vítěze minulé války, podněcuje tím k válce nové". Stojíme za ním i spolu s takovými osobnostmi, jako spisovatelka, scénáristka a vysokoškolská pedagožka Lenka Procházková. Disidentkou, již za to nikdo neplatil, byla už od 70. let. Teď kříží kordy s politikou, která nás mění v kolonii a vazala cizího kapitálu a velmocí. Na snímcích ze Sevastopolu je i lékař Marek Obrtel. Vedl české vojenské nemocnice v bývalé Jugoslávii, Afghánistánu i Iráku. Když se tam o "válkách za změnu režimu" přesvědčil na vlastní oči, vrátil všechna vyznamenání a medaile NATO. Odešel do civilu a patří k nejrozhodnějším mluvčím českých protiválečných sil. Nás tři, s navzájem velice rozdílnými životopisy zamlada, podpořili i podnikatelé a další účastníci mise. Také však třeba Leoš Król, jedna z nadějí české levice. Teprve dvacet mu bude až pozítří.  Demagogie, ženoucí nás do konfrontace s Ruskem, už má plné zuby většina české populace. Nedávné ankety dvou masových médií to prokázaly v míře, jež mile překvapila i mne. Když Franco přepadl španělskou republiku, u Madridu se bojovalo i za Prahu. U Koněvova pomníku se bojuje o samy základy slušnosti a morálky. O to, zda se zatím jen "mlčící většina" nechá terorizovat panoptikem, jež Koněvovi a jeho vojákům nesahá ani po kotníky. Právě to jsme dali najevo i na Krymu, vystaveném demagogii ve stejné režii. Ještě víc se jí postavíme doma. Spolu s každým, kdo si neamputoval čest a svědomí. Ve vlastním zájmu své země, a ne coby čísi "agenti".

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce