Hrdina, který nastavoval svůj život, abychom my, naše děti a vnoučata mohla žít. A zatímco vrahům Mašínům se staví pomník, jednomu z největších hrdinů naší vlasti se dostává urážek a špíny. Dokonce je zákaz si toto jméno připomínat. Jedním z důvodů je jeho jmenování do generálské funkce maršálem Koněvem. (Co se děje dnes všichni víme)

A další důvod? Po boku Rudé armády osvobozoval Evropu, koncentrační tábory a dokonce střílel do těch hodných Němců, co posílali lidi do plynu. Tak to skrytě vysvětlují Evropské hodnoty a dnešní zločinná propaganda.

A oficiální "Paměť národa" ani nepošle zdravici. Na tyto lidi, hrdiny České republiky (Československa) je třeba zapomenout, vymazat z učebnic, a místo nich tam dát vrahy Mašíny a možná přijde doba, kdy budeme slavit Adolfa Hitlera. Ale s tím se my, slušní lidé do konce života nesmíříme!

Při bojích na Dukle se Ludvík Svoboda dozvěděl, že jeho jediný syn Miroslav byl ve svých necelých 18 letech zavražděn v koncentračním táboře Mauthausen. Tam byli popraveni i oba bratři Ireny Svobodové Jaroslav a Eduard Stratilovi a Svobodův synovec Jan Doležal. V koncentračním táboře Ravensbrück byla zavražděna Anežka Stratilová, matka Ireny Svobodové. Dalších 15 členů z obou rodin manželů Svobodových bylo tři roky vězněno v internačním táboře ve Svatobořicích na Moravě.

Naše generace od padesáti let výš slyšela hrdinné příběhy tolikrát od útlého dětství, že jsme slyšet nechtěli a naslouchat odmítali. Bylo toho moc. Nyní se nám to vrací.

A my, naše generace, jsme bohužel zapomněli.

Jaký je to obrovský rozdíl mezi našimi dnešními bojovníky v NATO za peníze a hrdiny, kteří nasazovali své životy. Naši rodiče, tátové od rodin, aby ubránili naši vlast a dnešními vojáky, kteří za peníze slouží kdesi pro kohosi. Přesto si máme více vážit dnešních vojáků, kteří kdesi pro kohosi slouží v daleké cizině, ale vůbec neznáme ty, kdo naši vlast pro nás, naše děti a vnoučata vybojovali zpět a vlast nám vrátili!

Ludvík Svoboda zemřel přesně před 40 léty: 20. září 1979 po sérii mrtvic a mozkových příhod. Irena Svobodová ho následovala za deset měsíců 17. července 1980.  

 A vzkaz vám mladým: zde máte jak na dlani, co skutečně dělá současná evropská propaganda a totalita. Je dnes už horší, než údajná totalita v době KSČ. Tenkrát byla úředně, ale lidé říkali, co chtěli. Dokonce i Hrušínský a další dnešní cenzoři měli volnou ruku a mohli hrát. Dnes se snaží z paměti vymazat vše české, na co jsme byli právem hrdi. Ale Pravda vítězí! Vždy. I když těžce.