V roce 2011 mezinárodní skupina archeologů narazila náhodou na severu Peru na hrob 42 dětí ve věku od čtyř do čtrnácti let. V průběhu následujících pěti let se zvýšil počet nalezených koster na 140. Všechny oběti ležely hlavou k moři, jejich obličeje byly nabarveny na červeno a hrudníky zvláštním způsobem otevřeny. Radiokarbonová analýza ukázala, že děti zahynuly v jeden den, přibližně v roce 1450. Podle DNA pocházely z různých oblastí státu Chimú, který existoval na tomto území v letech 900 až 1470.
Vědci předpokládají, že děti byly zahnány na mořský břeh za deště a obětovány, aby získaly milost bohů, kteří seslali povodeň. Jde o přírodní katastrofu, k níž došlo v této oblasti v 15. století. Kvůli zvýšené aktivitě přírodního fenoménu El Niño se prudce změnilo podnebí na severním pobřeží. V moři zmizely ryby a lidé trpěli neustálými lijáky a povodněmi. Tato anomálie je dnes považována za jednu z hlavních příčin úpadku národa Chimú a dobytí jejich státu Inky.
Srpnový nález 227 koster je dosud největší. Není vyloučeno, že tento počet není definitivní.
V minulém roce během zkoumání centrální sekce Woodhenge - tak vědci nazvali „německý Stonehenge“ – objevili ostatky několika desítek žen a dětí různého věku. Všechny zahynuly následkem úderu tupého předmětu do zátylku. Potom byla těla shozena do jam, které byly vykopány uprostřed kruhu. Vedle ostatků ležely úlomky rituálních nástrojů.
Podle názoru německých archeologů je Woodhenge nejspíše spojen se vznikajícími kulty smrti a Slunce a lidské oběti mohly být součástí divadelních představení popisujících cyklus života a smrti. Ale vidět je měli právo pouze nejvlivnější členové komunity – nejvyšší kněží, vůdci a členové jejich rodin.
Kosti dospívajícícho chlapce ležely mezi dvěma paralelními řadami kamenů ve 30metrové mohyle tvořené popelem obětních zvířat. Kostra se dobře zachovala s výjimkou horní části lebky. Soudě podle hliněných střepů vedle ostatků dítě zahynulo v 11. století před naším letopočtem. Vědci se domnívají, že chlapec byl obětován, protože jeho ostatky se nacházely uvnitř obětního místa.
Jak píše The Gurdian, archeologové nevylučují, že jsou tam i další kostry. Obětní místo bylo rozkopáno pouze ze sedmi procent a Lyciánská hora byla po celá staletí spojována s lidskými oběťmi. Kromě toho už byly v různých částech Řecka nacházeny nádoby naplněné lidskými kostmi včetně dětských. Byly na nich vidět stopy řezání a odsekávání, jako kdyby tito lidé nebyli prostě zabiti, ale po jejich smrti z nich ještě odebírali měkké tkáně.
Přibližně v téže době, kdy na Lysiánské hoře byly obětovány děti, ve staročínském státě Šan bylo stejně zacházeno s mladými lidmi ve věku 15-35 let.
Podle údajů kanadských archeologů bylo v hlavním městě Jin-sü během 255 let zabito více než 13 tisíc lidí. Těla byla shazována do speciálních obětních jam. V troskách města bylo objeveno více než dva a půl tisíce takových jam.
Byli zabíjeni zpravidla váleční zajatci, kterých bylo dost, protože říše neustále bojovala. Existovaly dva druhy obětování. V „rensunském“ obřadu byly vedle zabitých lidí – většinou to byli sluhové nebo příbuzní zemřelých aristokratů – určitým způsobem rozloženy různé rituální předměty.
Hromadné dary bohům se nazývaly „rensheng“ a znamenaly obětování 10-50 lidí najednou, ačkoliv bylo objeveno pohřebiště i s 339 kostrami. Ve většině objevených mohyl odpovídal počet obětí číslům na obřadních kostech nalezených vedle ostatků. Lidé byli nejspíše zabíjeni výměnou za názor bohů na určitý problém.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce