Cílem vyhlášky podle náměstka primátora pro oblast životního prostředí Petra Hlubučka (TOP09 a STAN pro Prahu) je snížení znečištění vzduchu od lokálního vytápění: „Znečištěný vzduch se zásadně podepisuje na zdraví obyvatel. Největší vinu za znečištění ovzduší sice nese automobilová doprava, nelze však opomíjet ani zplodiny, které vznikají při domácím spalování uhlí a koksu. Zde je zásadně znát každý jednotlivý kouřící kotel, který otráví vzduch stovkám lidí v okolí.“

Pan Hlubuček upozornil, že majitelé starých kamen budou mít poslední možnost získat příspěvek s programu Kotlíkové dotace, který svým uchazečům nabízí až 80 % úhrady ceny nového zařízení. Tak podle stránek Ministerstva životního prostředí Celorepublikové Kotlíkové dotace jsou financované z OPŽP (operační program životního prostředí) v období let 2014 až 2020. Na stránkách Státního fondů životního prostředí se hovoří, že stát se tímto snaží dosáhnout výměnu minimálně 85 tisíc starých kotlů a fond EU za tímto účelem přispěje domácnostem 9 miliard korun. Co se týče obyvatelů Prahy, o dotace na výměnu starých kotlů budou moci požádat v období od 21. října letošního roku do 30. října 2020.

​Jíž zmíněná vyhláška platí pro topeniště 1. a 2. emisní třídy, které se upravují podle norem upravení podle ČSN EN 303-5. Do první třídy spadají klasické kotle na uhlí, které emitují CO2 na úrovni kolem 9 tisíc mg/m3. Připomínáme, že emisních tříd je dohromady pět a přiděluji se na základě výsledků spalovacích a jiných zkoušek před uvedením na trh. Podle portálu ceska-peleta.cz poukazují mimo jiné i na vyspělost technologií.

Samotný prodej kotlů spadajících do dvou nejnižších emisních tříd platí již od 1. ledna roku 2014. O čtyři roky později Ministerstvo životního prostředí uplatnilo zákaz na prodej kotlů 3. emisní třídy. Doprodej zásob byl nicméně umožněn. Od ledna 2018 je povolen prodej pouze 4. a vyšší 5. třídy kotlů. Zákaz prodeje kotlů nejnižších emisních tříd potvrdil i Ing. Petr Cankař.

Nová vyhláška pražských zastupitelů zakazuje také topení uhelnými briketami a koksem mimo jiné i v lokálních topidlech, která slouží především pro vytápění místností a přípravě pokrmů. Vyhláška se týká i příležitostných zdrojů topení – krbů. V takovém případě bude podle vyhlášky platit další omezení: Domácnosti budou moci topit pouze ve zdrojích tepla, které slouží jako hlavní vytápění. V této souvislosti jsme se inženýra Cankaře zeptali, nakolik jsou kotle na dřevo od značky ATMOS výkonné a dokážou-li zajistit kvalitní topení v zimním období.

K tomu se ředitel společnosti vyjádřil následně: „Na 100%, západní Evropa podporuje a směřuje k topení dřevem a peletami. Zemní plyn bude postupně utlumován. Například, Německo chce ukončit využívání zemního plynu do roku 2050. V České republice jde jen o lobování a peníze.“

​O ceně dřeva a zkušenostech sousedních států

Pokud jde o porovnání kotlů na uhlí a na dřevo, k hlavním přínosům druhého typu kotlů patří podle inženýra Cankaře vyšší účinnost (nižší spotřeba), lepší spalování (topení bez kouře), komfortní topení (dlouhé intervaly přikládání, snadné čištění), prakticky čistá kotelna bez prachu a kouře. V této souvislosti jsme se ředitele společnosti ATMOS zeptali, zda zvýšená spotřeba dřeva povede k růstu cen na tento zdroj topení a celkové prodražení využití kotlů. „Cena dřeva je a bude minimálně pět let velmi nízká a nyní stále klesá. Jsou lokality, kde je dřevo i zadarmo. Zájem o kotle na dřevo proto velmi roste,” řekl pan inženýr.

Podle Jana Hovorky, vedoucího Laboratoře pro studium kvality ovzduší v Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, emise nově se objevujících zdrojů znečištění na pevná paliva se kontrolují obtížně. Zeptali jsme se názor pana Cankaře na pohled vedoucího laboratoře.

Ředitel ATMOSu si dovolil nesouhlasit s názorem pana Hovorky: „Stačí se podívat k našim sousedům do Německa, tam celý systém pravidelných měření funguje perfektně již desítky let. Vše lze jednoduše kontrolovat, na rozdíl od stávající platné legislativy v ČR (Zákon o Ochraně ovzduší).“

Studie skupiny českých vědců o parametrech pro kotle v ČR a Evropě z roku 2013, která byla zveřejněná na stránkách odborného portálu pro stavebnictví a technická zařízení budov, potvrzuje slova našeho respondenta. Studie uvádí, že v Česku výrobce kotlů musí nabýt pouze certifikát pro svou produkci, ale v Německu a Rakousku kromě certifikátu je nutné prokázat „splnění emisních požadavků na základě výsledků pravidelných měření, které provádí kominické firmy“. „Samozřejmě, že měření u provozovatele přímo na místě v kotelně má mnoho úskalí (vyšší cena, přístupnost) a různé nepřesnosti (měřicí místa, zařízení a metody, reprezentativnost výsledků), ale dle názorů autorů je lépe to dělat „nějak“ než vůbec“, konstatují výzkumnici v závěru studie.

​Podle pana inženýra, překážky v přechodu na jiné zdroje topení vidí jen lidé, kteří novému systému odporují. „Zjednodušeně řečeno, není na tom nic složitého, problém v tom vidí jen ti, kteří se brání, z různých důvodů mít v tom " pořádek ", protože jich je obrovské množství. Jejich počet dosahuje téměř poloviny počtu rodinných domů v České republice a neměří se systematicky,” prohlásil inženýr Cankař.

Další náhradu kotlů na uhlí vidí odborník v plynových kotlích. „Pokud budeme chtít, tak to půjde. Nezapomínejte však na plynové kotle, dnes neexistuje zákonná povinnost provádět pravidelné kontroly a čištění těchto kotlů. Takový pět let nevyčištěný plynový kotel je také velký znečišťovatel ovzduší. Hořáky jsou zanešené (ucpané) a hodnoty CO dosahují i desítek tisíc mg/m3,” řekl závěrem Petr Cankař.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce