Vážené dámy a pánové, to, že tu dnes ve Sněmovně řešíme žalobu na prezidenta republiky, není proto, že by prezident porušoval ústavu. To vědí i ti, kdo tuhle smyšlenku šíří. Faktem totiž je, že prezident Zeman nekonal nic jiného, než co před ním dělal Havel a po něm prezident Klaus. Havlovi se tleskalo, Klaus byl s nechutí tolerován a Zeman už je zažalován. Hned na úvod řeknu stanovisko SPD – žalobu na prezidenta Zemana nepodpoříme.

Všichni prezidentovi žalobci se ohání demokracií, ale všichni víme, že největší bojovník s demokracií byl jejich guru Václav Havel, který vždy a všude tlačil zákulisní elitářské dohody a politické kšefty, a který mařil zákon o referendu i o přímé volbě prezidenta, jen proto, že by přímou volbu proti Dubčekovi prohrál.

Proč tu jsme? Senátor Václav Láska několikrát opakoval, že cílem žaloby není sesadit prezidenta, tedy prokázat mu hrubé porušování ústavy, ale cituji "že cílem je stanovit mantinely pro výkon prezidentského mandátu”.
Bezesporu chápu, že někomu se může zdát ústava v některých bodech ne příliš přesná a chápu, že jejich výklad, který nevadil u Havla, tak jim u Zemana pije krev, ale senátorům a zjevně i mnoha poslancům ušlo, že od toho, aby se určovaly pravomoce prezidenta, nejsou soudy, ale zákonodárný sbor, který má pravomoc měnit ústavu. Za sebe bych dodal, že tuto pravomoc by měli mít občané v referendu, ale bohužel antidemokraté z demobloků a jiných spolků skutečnou demokracii odmítají.

O co tedy jde? Kupodivu nejde jen o předvolební divadlo těch, kteří nemají jiný program než boj se Zemanem. To je jen fasáda pro lidi z ulice, ale samotným cílem těchto lidí je zpochybnění demokracie.

Prezident republiky byl zvolen v přímé volbě, dostal 2 853 390 hlasů a oproti panu Láskovi a jeho necelým třinácti tisícům voličů má víc, než dvě stě dvacet krát silnější mandát.

Prezident a jeho úřad jsou v našem ústavním systému protiváhou zákonodárnému sboru a exekutivě. Je to tak od prvopočátku naší samostatné republiky a od počátku tu byl vždy boj stranických elitářů s prezidenty, za kterými stáli občané.

Naše první, tzv. prozatímní ústava byla původně ještě kancléřtější, než třeba současná německá, stanovila, že Parlament volí nejen předsedu vlády, ale celou vládu. Když to po návratu z emigrace zjistil Masaryk, velmi ostře se proti tomu postavil a prosadil klasický parlamentní systém, tedy, že vládu a její členy bude jmenovat on, nečekal dokonce ani na definitivní ústavu, ale ihned prosadil novelu té prozatímní – viz ústavní zákon č. 271/1919 Sb.

To, že jsme od té doby až do roku 1948 měli klasický parlamentní systém, ve kterém byl prezident pojistkou proti Parlamentu, je ústavněprávní odkaz prezidenta Masaryka a jeho osobní zásluha. Bohužel jeho cíl, zavést v Československu demokracii po vzoru Švýcarska, se mu už nepodařilo prosadit. Československá ústava sice s referendem počítala, ale jeho znění bylo velmi kompromisní. Zamítlo-li Národní shromáždění vládní návrh zákona, mohla vláda vypsat referendum a nechat ho schválit občany.

Vážené dámy a pánové, to co sledují zákulisní hráči v boji s prezidentem, je boj proti demokracii, proti moci lidu.
Silný prezident volený občany, totiž znamená silnou protiváhu politických partají a samozřejmě proti dosud silným nevoleným mocenským centrům, které českou, ale i evropskou politikou hýbají.

Já přitom dlouhodobě říkám, že přímá volba ještě není přímá demokracie. Tou je také přímá odvolatelnost přímo voleného politika, nebo také přímá volba nebo odvolatelnost zákona.
Pokud Vám dámy a pánové, vadí prezident a jste demokraté, dejte občanům šanci, ať rozhodnou oni, ne obskurní raketýři jako pan Láska. Ať rozhodnou občané v přímé volbě, zda jejich prezident má ve funkci zůstat nebo ji opustit.

Zde bych rád připomněl, že návrh ústavního zákona z pera SPD, který zavádí přímou volbu a odvolatelnost politiků, tady leží ve Sněmovně již téměř dva roky – a právě pseudodemokratické strany tzv. demobloku tento zákon odmítají. Demokracie je prosazování vůle a moci lidu, ne několika manipulátorů, kteří se se za demokracii schovávají, ale fakticky je to pro ně nejhorší sen.

Drahé dámy a pánové, jsme pro občany opravdu drazí a nevidím důvod plýtvat naším časem nad právním nesmyslem, který je pouze politickou a marketingovou exhibicí, která má jedné straně přinést body a druhou poškodit. K tomu, že jsme pro občany drazí, bych připomněl, že hnutí SPD bylo jediné, které tady navrhlo zamrazení platů politiků. Vy jste nás ale přehlasovali a náš návrh zamítli.

Pokud chcete, aby měl prezident mantinely, aby byl odpovědný, pak ta nejlepší cesta je schválit zákon o referendu, který navrhuje SPD, ve kterém bude možné hlasovat i o odvolávání politiků. Říkám úmyslně politiků, protože pořádat petice za odvolání prezidenta Zemana, Babiše nebo Okamury, je pro některé z vás skvělá představa, ale jak jistě víte, že ještě víc by přímá odvolatelnost ohrozila mnohé z Vás. A bližší je košile, než kabát, bližší je flek ve Sněmovně, než nějaká demokracie, na kterou si přece pro vás stačí jenom hrát.

Mluví se o tom, jak prezident ohrožuje politickou stabilitu, či pověst naší země, ale copak nevidíte, že na té senátní žalobě je nejtrapnější skutečnost, že chce formálně pouze získat od Ústavního soudu nějaké mantinely prezidentových pravomocí, a ve skutečnosti nikdo ani nepočítá s tím, že se tak zpackaný spisek k Ústavnímu soudu vůbec dostane.

Ústavní žalobou na prezidenta přitom autoři riskují stabilitu státu a poškozují pověst naší země, jen aby získali údajně řešení svých teoretických sporů o výklad ústavy.

Dámy a pánové, prezident v české tradici je úplně jiné funkce, než v sousedním Slovensku, Rakousku nebo Německu. Prezident v našem pojetí, je skutečně třetí pilíř moci a díky přímé volbě, je to zástupce většiny občanů vůči partajní moci.

Bylo tomu tak za první republiky, bylo tomu tak mimo jiné i za Havla a je to tak i dnes. Je dobře, když je jakýkoliv náš prezident aktivní, tak jak to lidé v naší zemi od prezidenta čekají a za sebe bych usiloval, aby měl přímo volený a nejlépe také přímo občany odvolatelný prezident, větší kontrolní pravomoci proti moci parlamentní.

Je úsměvné, když někdo chce být prezident a zároveň deklaruje, že bude neaktivní a funkci bere jen jako protokolární záležitost. Pokud někdo chce být VIP kladečem věnců, tak by to měl zkoušet jinde. Občané v přímé volbě naopak očekávají silnou autoritu, která je bude zastupovat vůči stranické moci. Naším cílem přece musí být posilovat demokracii a kontrolní mechanizmy, které zvyšují odpovědnost těch, co vládnou.

V České republice není demokracie, ale něco, co politologové nazývají stranickou oligarchií. To je nezdravý model, který se zvrhává v korupční klientelistický systém. My bychom měli naopak tento model co nejvíce narušit a prosadit přímou, tedy skutečnou demokracii.

Ta skutečná demokracie stojí na vyváženém dělení moci mezi exekutivou, legislativou a občany s tím, že exekutiva vládne podle mantinelů daných zákonodárci a nad tím pak stojí občané, kteří prostřednictvím lidového hlasování (referenda) mají kontrolní moc jak nad legislativou, tak nad exekutivou.

To je model, který prosazuje nejen SPD, ale také z velké části prezident. Takový model je smrtící nebezpečí pro všechny, kdo žijí ze současného oligarchistického korupčního systému.

Blíží se třicáté výročí 17. listopadu. Vím, že drtivé většině uniklo, co lidé v ulicích chtěli. Ne, nebyl to kapitalismus se zločinnou privatizací, tuneláři, bezdomovci a ani vláda stranických elit. Lidé chtěli v prvé řadě přímou demokracii, chtěli sociální jistoty a solidaritu. Nechtěli okupovat jiné země, ale chtěli rozpustit Varšavskou smlouvu i NATO a mimo jiné, chtěli přímou volbu prezidenta. To všechno a ještě víc jim navzdory slibům nové elity ukradli a v naší zemi udělali pravý opak a nejen to, ještě mají drzost považovat se za vykladače a dědice 17. listopadu.

Dámy a pánové, mohl bych tu rozebrat bod po bodu tu snůšku hloupostí v žalobě, ale myslím, že daleko důležitější je zamyslet se nad jejím skutečným smyslem, kam a proti čemu míří. Každý soudný člověk přece ví, že prezident je ze své funkce podle ústavy neodpovědný a že prezident má sice povinnost ministra Staňka odvolat, ale také má právo požadovat za něj kvalitní náhradu a povinnost počkat s odvoláním až do doby, než mu premiér nabídne za Staňka přijatelného nástupce.

Odvolat ministra na základě nějaké koaliční smlouvy, na příkaz šéfa jedné strany, je dokonce proti duchu ústavy, protože ministry jmenuje a odvolává prezident, na návrh premiéra, nikoli podle diktátu stranických šéfů, nebo dokonce na základě koaličních smluv, které nemají v ústavě žádnou oporu.

Zmiňuji to opět proto, aby bylo vidět, kde je jádro sporu - zda prezident má být podřízen rozhodnutí partají a jejích umluv, nebo svému svědomí, občanům a ústavě.

Prezident ať už je jím kdokoli, musí být odpovědný skutečně jen občanům a řídit se v prvé řadě dobrými mravy, ne tím, co by mu chtěly nakazovat partajní elity, ať už vládní či nevládní.

SPD bude hlasovat proti žalobě a naopak Vás dámy a pánové vyzývám, pokud máte problém s prezidentem, dejte šanci, ať o něm rozhodují voliči v demokratických volbách a pojďme místo přeloženého spisku projednat zákony z pera SPD o referendu a o přímé volbě a odvolatelnosti politiků, které tady již dva roky leží a ostatní strany nám ho tady ve Sněmovně blokují.