Až později jsem si znovu vzpomněl jsem si na všechny ty vietnamský kluky, za kterýma jsme chodili když nám bylo 8-12, vedle baráku jsme měli vietnamskou ubytovnu. Byli hodní, dávali nám vietnamské známky, pohledy, a hráli s náma fučes, nebo kuličky. Tenkrát jsem si neuvědomoval, jak těžké to pro ně muselo být, ale jak neuvěřitelně to dali.