P. Tomáš Stritzko FSSPX: Kázání, svátek sv. Václava, 28. 9. 2010 

Dnes slavíme svátek českého patrona svatého Václava, knížete a mučedníka. Svatý Václav představuje vzor dvou vlastností, které navíc dokázal skloubit dohromady: byl současně věrným a svatým křesťanem a schopným a statečným panovníkem. V dějinách nebylo mnoho takových svatých panovníků a politiků jako právě svatý Václav. Častěji se setkáváme s tím, že se světci určení z hlediska svého původu a nástupnictví pro vladařskou funkci tohoto privilegia vzdali a usilovali o dokonalost v ústraní. To činili proto, že držení panovnické a politické moci je skutečně spojeno s mnoha nebezpečími a pokušeními, která mohou vladaře či politika přivést k pádu – panovník může snadněji podlehnout touze po moci, po majetku, pýše nebo požitkářství, což jej potom může vést ke kompromisům se světem, s bludem, s nemravností, ke zbabělosti a opuštění pevných zásad. Bohužel s případy takových panovníků se setkáváme v dějinách velmi často, a to i v křesťanských státech a v případě vládců a politiků oficiálně katolických.

Svatý Václav svým příkladem ale dokazuje, že takové spojení křesťanské svatosti na jedné straně a panovnické moudrosti a statečnosti na straně druhé je s Boží milostí možné. A co víc – právě věrnost Kristu a pravé víře je nejlepším předpokladem pro ideální výkon politické moci. Jen politika vykonávaná v duchu Evangelia a katolického učení může sloužit a slouží skutečnému prospěchu státu a národa. Jen vláda vedená pravou křesťanskou láskou představuje pro zemi skutečné požehnání.

Svatý Václav žil v době, kdy křesťanská víra a hlavně křesťanský způsob života v Čechách nebyly ještě dostatečně zakořeněny a přežívající staroslovanské pohanství se svou bezbožností a nemravností se pravému náboženství s jeho mravními nároky stavělo na odpor. Toto neblahé rozdělení a konflikt panovaly i uvnitř samotného přemyslovského rodu, z něhož sv. Václav pocházel. Na jedné straně Václavův křesťanský otec kníže Vratislav a hlavně jeho babička svatá Ludmila, na straně druhé z pohanství pocházející matka Drahomíra a ve víře povrchní bratr Boleslav. Právě odpor vůči křesťanství, řevnivost a touha po moci vedla nakonec i k Václavovu zavraždění, a to dokonce rukou vlastního bratra Boleslava a jeho společníků.

čtěte také:

Patronus Patriae Primus – svatý Václav

Josef Pekař o významu tradice sv. Václava pro národní myšlenku

Klaus: Sv. Václav je symbolem kořenů a křesťanského původu naší tisícileté státní existence

Počátky českých dějin, Velká Morava a sv. Václav

Svatý Václav – obhájce křesťanských hodnot a národní svébytnosti

Přirozeného základu hluboké křesťanské víry se Václavovi dostalo především díky jeho babičce svaté Ludmile, též zavražděné z nenávisti ke křesťanské víře. Sv. Ludmila jej vedla ke zbožnosti a křesťanským ctnostem, takže se z něho stal svatý křesťan, který ani jako český kníže neztratil nic ze své zbožnosti. Sv. Václav vynikal láskou ke mši svaté a úctou ke kněžím. Je o něm známo, že vlastníma rukama sil pšenici a lisoval víno z hroznů, aby tak připravoval látku k proměnění v Nejsvětější Tělo a Krev Páně při svaté mešní Oběti. Traduje se též, že v noci obcházel bos i ve sněhu a ledu kostely, aby se v nich modlil, zanechávaje za sebou mnohdy i krvavé stopy. I svého mučednictví dosáhl sv. Václav v tom nejdůstojnějším a nejčestnějším okamžiku, v němž jen může křesťana smrt či mučednictví zastihnout, a sice v době, kdy chtěl sloužit Bohu modlitbou: jeho bratr se svými kumpány jej totiž zavraždili před vraty kostela v Boleslavi právě ve chvíli, když tam pospíchal k jitřní modlitbě.

Jako kníže vynikal sv. Václav vladařskou moudrostí, statečností a láskou k vlasti a jejímu lidu, tedy pravými panovnickými ctnostmi, které v jeho případě byly navíc zdokonaleny jeho křesťanskou svatostí. Stalo se, poté co sv. Václav nastoupil na trůn, že proti němu začali někteří pánové reptat v domnění, že nemá tolik statečnosti jako jeho otec Vratislav a není pro vládu způsobilý. Především zlický vévoda Radislav proti němu strojil úklady do takové míry, že Václavovi nezbylo než proti němu táhnout do boje. A při této příležitosti se ukázala jednak Václavova statečnost, jednak láska k poddaným: uvědomil si, že se při boji bude na obou stranách prolévat krev nevinného lidu. Aby tomu zabránil, vyzval odbojného Radislava na osobní rytířský souboj, přestože tím dával v sázku vlastní život. Hlavním knížetem v Čechách se pak měl stát ten, kdo v tomto souboji zvítězí. Sotva souboj začal, tak také skončil Václavovým vítězstvím. Radislav totiž spatřil na přilbě knížete Václava zářící kříž a po jeho boku anděly, kteří odbojnému vévodovi hrozili. Plný strachu seskočil Radislav z koně a prosil o odpuštění. A sv. Václav mu také velkoryse odpustil a nežádal ani žádné zadostiučinění.

Jak velmi postrádáme, zvláště v dnešní době, skutečné křesťanské vládce a politiky, vládce a politiky formátu svatého Václava! Podmínky současného světa, kdy se rychlým tempem šíří bezbožnost a sama pravá Církev Kristova je oslabena vnitřní krizí, jsou pro výskyt svatých katolických státníků velmi nepříznivé. Nedělejme si však žádné iluze – ani v dobách rozkvětu křesťanské civilizace nebyli panovníci a jejich politika imunní vůči mnoha pokušením, vždy byli vystaveni úkladům nepřátel Krista a Církve, ďábla, ale také vlivu vlastních hříchů, neřestí a špatných vlastností. Svatí vládcové byli vždy vzácností, jak jsem již v úvodu kázání zmínil. Bůh je však všemohoucí a Boží milost působí i nyní, jako působila vždy. Každý člověk a křesťan, ať již v jakémkoliv stavu a povolání, může a má podle Boží vůle dosáhnout svatosti, a to právě skrze svoje povolání. I křesťanský politik se může a má posvěcovat prostřednictvím služby obecnému dobru podle možností a svých schopností, přičemž má povinnost se řídit křesťanskými principy a ve své politické činnosti musí tyto principy odvážně a nekompromisně uplatňovat – k větší slávě Boží a skutečnému dobru občanů, jimž slouží. Sám sv. Václav žil za okolností, které prosazování křesťanského způsobu života nepřály; přesto neslevil ze svých zásad a byl ochoten za ně položit i život.

Proto, drazí věřící, modleme se za křesťanské politiky, aby podle vzoru sv. Václava navzdory všem nepříznivým vlivům zachovali věrnost Kristu a pravé víře a morálce a moudře a neohroženě je prosazovali do života společnosti, třebas i za cenu vlastního života. Kéž nám sv. Václav svou mocnou přímluvou vyprosí u Pána, aby světu milostivě daroval co nejvíce pravých křesťanských vládců, státníků a politiků.

www.fsspx.cz