Geostacionární orbit (GSO) je oblast kosmického prostoru v nadmořské výšce 36 tisíc km od Země, umístěná těsně nad rovníkem. Nyní v GSO podle vědců existuje asi tisíc neaktivních kosmických objektů s celkovou hmotností více než 2,5 tisíc tun.

Satelity vypuštěné do GSO se pohybují kolem planety s úhlovou rychlostí otáčení kolem své vlastní osy, to znamená, že ve skutečnosti visí nad daným bodem na povrchu. Nachází se tam většina komunikačních satelitů.

Hrozba „odpadu“ pro práci aktivních satelitů je stále vážnější: na jaře letošního roku byl kvůli srážce s troskami zničen satelit společnosti Boeing o hmotnosti více než 6,5 tuny a ceně 400 milionů dolarů.

Vědci na Katedře teoretické mechaniky univerzity Samara vyvinuli originální řešení tohoto problému. Publikované události ocenila mezinárodní odborná komunita.

„Náš model sběrače dokazuje základní možnost řešení problému kosmického odpadu. Těžký satelit s málo výkonnými tahovými motory pracující na principu gravitační pasti je schopen zachytit objekty a odstranit je z GSO,“ uvedl Vladimír Aslanov, vedoucí oddělení teoretické mechaniky na Samarské univerzitě.

Vliv zemské gravitace na výšku GSO je relativně slabý, a proto poměrně těžké objekty vytvářejí oblast své vlastní přitažlivosti - tzv. Kopcovou kouli. Optimálního účinku bude dosaženo s hmotností kolektoru asi 100 tun, takže vědci věří, že v budoucnosti budou k tomuto účelu sloužit malé asteroidy.

Mezi GSO a vyššími drahami bude pracovat funkční kolektor. Podle jednoho z modelových scénářů je možné shromáždit zbytky družic kolem něj, čímž se zvýší užitečná hmotnost kolektoru a zvýší se gravitační síla.

V rámci projektu se počítají všechny fáze mise orbitálního čističe. Podle ředitele výzkumu Vladimíra Aslanova je projekt ruských vědců unikátní, navzdory rostoucí závažnosti problému.

Projekt je vyvíjen s podporou Ruské vědecké nadace. Dnes se výzkumný tým pohybuje od fyzikálního modelování ke konkrétním inženýrským výpočtům.

Vědci přezkoumali hlavní vlastnosti vesmíru

Astronomové ze Společnosti Maxe Plancka v Německu dospěli k závěru, že vesmír může být o pár miliard let mladší, než se dříve předpokládalo. Přitom může být rychlost jeho rozšiřování větší. Bylo to oznámeno ve zprávě pro tisk na portálu Phys.org.

Vědci zjistili novou hodnotu Hubbleovy konstanty, která se rovná 82,4. Protože Hubbleova konstanta je spojena s rychlostí rozšiřování vesmíru, jeho stáří se rovná 11,4 miliardy let. Předchozí hodnota konstanty činila 70 a stáří vesmíru 13,7 miliardy let.

Při výzkumu astronomové použili gravitační čočkování – jevu, kdy gravitační pole velmi hmotných těles zakřivuje paprsky světla ze vzdálenějších objektů. V důsledku toho vzniká efekt čočky, kdy vypadá zobrazení objektu jasnější. Vědci zjistili vzdálenosti do dvou gravitačních čoček, které se rovnaly 810 a 1230 megaparseků (2,6 a 4 miliardy světelných let).

Získané údaje byly použity pro zjištění vzdálenosti do 740 supernov typu Ia – druhu supernov, které vznikají při výbuchu bílého trpaslíka. Tyto objekty jsou „standardními slunci“, jejich zářivost je tedy stejná, a podle ní se dá zjistit, jak daleko se tento objekt nachází. Vzdálenost do supernov umožňuje výpočet Hubbleovy konstanty.

V květnu bylo informováno o tom, že Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) zveřejnil fotografie více než 256 000 galaxií. Tyto fotografie se podle NASA staly nejpodrobnějším zobrazením vesmíru. Fotografie je mozaikou a skládá se z více než 7,5 tisíců snímků pořízených Hubbleovým dalekohledem během 16 let jeho práce. Fotografie zejména ukazuje galaxie, které se zrodily jen 500 milionů let po Velkém třesku.

Fotografie zabírají více než čtvrtinu terabajtu, nelze je otevřít standardními programy. Rozsah obrázku můžete posoudit pouze na krátkém videu, které zveřejnila NASA.