Uvádí se, že z jednoho čajového sáčku se do nápoje může dostat asi 11,6 miliardy mikročástic plastu a 3,1 miliardy nanočástic. Odborníci uvádějí, že to výrazně překračuje množství zjištěné v jiných typech potravin a nápojů, včetně vody v plastových lahvích.

Během experimentu bylo použito několik sáčků čtyř různých druhů ovocného čaje, které byly zality vodou o teplotě 95 stupňů Celsia po dobu pěti minut. Poté vědci odfiltrovali vodu a zkoumali použité sáčky pod elektronovým mikroskopem.

Ukázalo se, že nanočástice, které se objevily ve vodě, nebyly původně obsaženy v sáčcích, objevily se až v procesu zaváření (zalití horkou vodou).

Poté vědci přidali získané nanočástice do živného média obývaného korýši dafnie a odhalili souvislost mezi zvyšováním koncentrace plastových částic ve vodě a výskytem poruch ve vývoji planktonních korýšů. Zatím je však pro odborníky obtížné vysvětlit, jak tyto částice mohou ovlivnit lidské zdraví.

Již dříve vědci objevili nečekanou vlastnost zeleného čaje.

Epigallokatechin (EGCG), přírodní antioxidant nacházející se v zeleném čaji, může pomoci v boji proti infekcím rezistentním na antibiotika. K tomuto závěru dospěla skupina vědců z University of Surrey, jejichž článek byl uveřejněn v Journal of Medical Microbiology, uvádí Medical Xpress.

Vědci zjistili, že EGCG zvyšuje účinek antibiotika aztreonamu, který se používá k léčbě infekcí způsobených bakteriemi Pseudomonas aeruginosa.

Ukázalo se, že kombinace aztreonamu a EGCG je účinnější než každá z těchto látek samostatně. Vědci se domnívají, že antioxidant zvyšuje absorpci antibiotika buňkou bakterie.

Pseudomonas aeruginosa postihuje převážně lidi se sníženou imunitou, způsobuje infekce krevního oběhu a dýchacích cest a také způsobuje sekundární infekce, které jsou rezistentní na většinu léků. Světová zdravotnická organizace zařadila tuto bakterii do seznamu kritických zdravotních hrozeb.