Z dílny ministra vnitra J. Hamáčka (ČSSD) prosákla tento týden informace o připravovaném zákonu zaměřeném proti domobraneckým a jí podobným spolkům, čemuž předcházela slušná mediální kanonáda právě na adresu těchto sdružení. Opravdovou perlou mezi vystřílenou municí je zajisté článek z klávesnic autorek Z. Černé a J. Lipské zveřejněný na portále Seznam.cz pod názvem „Domobranci v armádních uniformách. Hra na vojáky ve jménu obrany země“ a jen stěží se lze ubránit úsměvu nad amatérstvím jejich dílka psané jistě jen na zakázku, neboť tyto žabky sotva co mohou vědět o životě pod ideologickou botou, kterou pamatujeme my dříve narození. Je těžké recenzovat něco, o čem tyto dvě dámy nemají ponětí – na fotografii ještě dokázaly rozlišit Marka Obrtela a Nelu Liskovou, o „neznámém pánovi vpravo“ však nemají ani tuchu, přičemž on je jedním z tria zakladatelů Národní domobrany. V podobně laděném duchu je i článek autora R. Dragouna s titulkem „Ozbrojené domobrany budou nezákonné. Nejde nás zakázat, tvrdí zakladatel jedné z nich.“ Rád bych ve svém příspěvku rozebral podstatu útoků proti domobraneckým spolkům a začnu ze široka.

Všem, kteří sledují pozorně politickou situaci zhruba od roku 2000 a zvláště po vstupu do Evropské unie v roce 2004 nemohlo uniknout, že společenské klima doznalo k dnešnímu dni velmi podstatných změn a to spíše bohužel k horšímu. V posledních dvou až třech letech značně přitvrdila cenzura, Overtonovo okno se zvolna doširoka otevírá skrze LGBT agendu a migraci, staří lidé jsou obviňováni z toho, že do volebních uren vhazují špatné volební lístky a probíhá snaha o odejmutí jejich volebního práva (zato šestnáctiletým dětem bez životního rozhledu jim to možná umožníme – návrh z dílny STAN), demokracie se zvolna mění v anarchii ukřičených menšin a volební urny zřejmě časem nahradí zfanatizované davy v ulicích pod vedením novodobých führerů, evropské pláně zaplavují miliony afrických tak zvaných utečenců pozvaných vedením bruselské říše a nárokují si nevídaná privilegia, člověk s bílou pletí se stává nežádoucím prvkem v jeho tisícileté domovině, křesťanské hodnoty jsou zašlapávány do země v zájmu importovaného islámu, historie se ohýbá a překrucuje podle momentální politické nálady oligarchie, vytvářejí se noví ideoví nepřátelé (zcela určitě ne v zájmu ČR) a to jsem ani zdaleka nevyčerpal seznam všech negativ, jež zcela změnila společenskou atmosféru za posledních 15 let.

Snaha omezit spolky, jež nejsou pod kontrolou státu, má několik rovin. V první řadě jde jen o pokračování politiky Evropské unie, jejímž cílem je totální kontrola nad celou společností a vytvoření jakéhosi univerzálního Evropana bez národních kořenů, tradic, odzbrojeného a poslušného režimu, bez identity, bez pohlaví, zato s jednotným názorem na světlé zítřky pod modrou vlajkou se žlutými hvězdami. Prostředky k dosažení cíle jsou různé – podplácení (dotace, platy europoslanců a komisařů), relativní volnost pohybu po Evropě, plné obchody i žaludky, propaganda skrze média (jasně dnes viditelná) i skrze tzv. „neziskové organizace“ („Chvilkaři“, Člověk v tísni, různé nadace…). Pokud ani tohle nezabere, nastupuje nálepkování a společenský nátlak (nemáš žádný názor na Krym? Jsi ruský troll. Nejdeš na LGBT pochod? Jsi xenofob. Nesouhlasíš s migrací? Jsi rasista. Volíš SPD? Jsi nácek…), vyhrožování, fyzické napadání, nulová diskuse i tolerance. Další level je tvrdší cenzura, zákazy, tvorba zákonů na cílené skupiny „potížistů“ (náš případ). Posledním stupněm bude pobyt mezi chladnými zdmi vězeňské cely, likvidační pokuty, nucená emigrace. Ruku v ruce jdou se snahou o kontrolu společnosti i taková opatření, jako například zrušení hotovostních plateb – dosah tohoto opatření si málokdo uvědomuje, dále čipování lidí (první dobrovolníci již běhají po světě), kontrola veškeré komunikace (již probíhá), sledování pohybu osob (skrze mobilní telefony i satelity již probíhá) a další „vymoženosti“ dnešních dní. A nyní pamětníci ruku na srdce – nepřipadá vám, že už jsme tohle jednou zažili? Bohužel zbraně moderní propagandy jsou mnohem sofistikovanější a někdejší představitelé minulého režimu by bledli závistí. Ovšem podstata zůstává podstatou. Na druhé straně vize jednotné Evropy s jednotným myšlením a univerzálním prototypem Evropana je stejně utopistická jako mnoho jiných doktrín, které odvál čas a politika EU tak jen popírá podstatu demokracie, ve které má vládnout různost názorů a hlavně dialog – nikoli monolog ukřičených skupin a zmanipulovaných davů.

Z jiného úhlu pohledu je připravovaná novela z Hamáčkovy dílny již předem odsouzena k nezdaru a je jasně vidět, že ministrova znalost dějin není jeho silnou stránkou. Z dostupných informací vyplývá, že restrikce v zákoně se nebudou týkat například skupin s brannou výukou, střeleckých spolků a podobně. Domobranecké spolky, které jsou již dnes registrovány oficiálně tak mohou jen přemalovat štít a zaregistrovat se například jako „Branný spolek Chodové“, aniž by porušili literu tohoto paskvilu. Neregistrované spolky a volná sdružení může státní aparát sotva stíhat za „členství“, neboť neexistují žádné seznamy členů a co já vím, tak například Českoslovenští vojáci v záloze se sotva mezi sebou znají skutečnými jmény – pokud se k nim někdo přihlásí přes Facebook, může použít pseudonym a nikdo to nezkoumá. Při osobních setkáních se těžko podaří prokázat spojitost se zákonem zakázaným spolkem. Jiným argumentem je nošení uniforem a jejich součástí. V článku „Domobranci v armádních uniformách. Hra na vojáky ve jménu obrany země“ se vyjádřilo Hamáčkovo ministerstvo následovně:

„Různé druhy uniforem lze jednoduše v současné době zakoupit např. v tzv. army shopech. Znalost příslušné legislativy je proto o individuální zodpovědnosti. My věříme, že spolky oficiálně registrované pod Ministerstvem vnitra ani jejich členové v tomto směru nepáchají žádnou protiprávní činnost.“

Všimněte si prosím podtržených slov: „my věříme“ – rétorika běžně používaná zejména při obviňování bez důkazů, „oficiálně registrované“ – a o to jde, mít vše pod kontrolou, „protiprávní činnost“ – ministerstvo předem obviňuje neregistrované domobranecké spolky z protiprávní činnosti. Sečteno a podtrženo – vojenské součásti mohou registrované spolky v pohodě nosit a nic se jim nestane, neboť ministerstvo jim „věří“ a zákon tedy pro ně patrně neplatí a spolkům, jež nejsou pod kontrolou státu se vyhrožuje za neoprávněné nošení vojenské výstroje a hrozí se jim pokutami. Tentýž pardon ze zákona mají dle článku i rybáři a myslivci, kteří si vojenské uniformy oblíbili. Inu, dvojí metr jako vyšitý.

Jiný pohled se nabízí z perspektivy politické a ideové. Ve stejném článku se jasně a v plné nahotě ukázal ten hlavní důvod  nenávisti k některým domobraneckým spolkům – nejsou totiž v linii s politikou EU a NATO, přičemž za hlavní hrozbu považuje většina z nich řízenou nelegální genocidu evropského původního obyvatelstva a import islámu se všemi důsledky vyplývající. Stejným „hříchem“ většiny těchto skupin je odmítavé stanovisko k uměle budované a neskutečným způsobem propagované nenávisti k Rusku, potažmo k Číně případně dalším „osám zla“ – znovu stojí za to citace z výše uvedeného článku:

Tvářemi Národní domobrany jsou Marek Obrtel (bývalý armádní lékař) a Nela Lisková (podle webu Manipulátoři „oblíbenkyně ruských tajných služeb, obdivovatelka Miloše Zemana a V.V. Putina“ a také „honorární konzulka“ Doněcké republiky).

Stručně shrnuto – mezi nejhorší hříchy patří dnes i úcta k hlavě státu M. Zemanovi, web Manipulátoři je patrně bible všech novodobých kovaných eurosvazáků a bylo by zajímavé, kdyby N. Lisková podala na uvedený web trestní oznámení pro pomluvu ohledně „oblíbenkyně ruských tajných služeb“ a požadovala důkazy. Že je navrhovaný zákon šitý pouze na určité spolky a rozhodně se nebude měřit stejným metrem, vyplývá i ze samotné definice – „zákaz vytváření ozbrojených skupin, které mají povahu domobrany, milice nebo politické strany a chtějí zbraněmi prosazovat náboženské, politické či obdobné společenské cíle“: jak se bude například nahlížet na ozbrojené gangy afrických přistěhovalců, kteří již terorizují Stockholmské ulice a dojde (nedej Bože) ke stejné situaci i u nás? Asi se bude konstatovat, že tyto gangy nemají povahu domobrany ani milice či politické strany, takže vše OK…

Pokud už autoři těchto štvavých článků citují z webových stránek Národní domobrany, neměli by přehlédnout hned první větu v článku „Co je Národní domobrana?“

Národní domobrana je nezávislou, veřejně apolitickou a nadstranickou iniciativou občanů, jejíž existence a konání je plně v souladu se zákony České republiky.

Nikde na webu Národní domobrany nelze narazit na slova o násilném převzetí moci za pomoci legálně držených zbraní, jediná uvažovaná kontroverzní slova by mohla být slova obsažená v Deklaraci Rady Národní domobrany o „nedůvěře vládě nedbající hlasu lidu“ a která se týká především řízené nelegální migrace do Evropy, ovšem sotva lze popřít skutečnost, že vláda – v současnosti potažmo přímo ministři ČSSD – nelegální migraci přímo podporuje (o šíření nenávisti k Rusku ani nemluvě), čímž sama vytváří nebezpečnou společenskou atmosféru a vznik domobrany je jen logickou reakcí na zkušenosti s nelegálními migranty v zemích EU a které vláda i většina médií záměrně přehlíží a cenzuruje.

Jestliže mám stručně shrnout nenávistnou kampaň vůči všem registrovaným i neregistrovaným domobraneckým spolkům v posledních společensky napjatých časech, pak bych nutně musel konstatovat, že jde jen o další kolo přeměny společnosti do tvarů a zhoubných představ liberální demokracie, která ve skutečnosti žádnou demokracií bohužel není – jakýkoli přívlastek ke slovu demokracie ji dokonale pokřivuje v paskvil vyhovující jen určitým skupinám (vzpomeňme například na tzv. „lidovou demokracii“). K metamorfóze společnosti bohužel obrovskou měrou přispívá i naše členství v EU – v současné době se připravuje senátorská novela zákona o zbraních podpořená jak většinou senátorů, tak i peticí s více než sto tisíci podpisy občanů a lze předpokládat, že bude Bruselem rychle smetena ze stolu – to konečně jasně naznačil i senátor za ČSSD J. Dientsbier. Co se týče přímo připravovaného zákona z Hanáčkovy dílny, lze očekávat, že registrované i neregistrované spolky si najdou jiné cesty ke své existenci a další represe jen zatlačí všechny tyto spolky do podzemí – problém ale v žádném případě žádný zákaz nevyřeší. Zákon bude v praxi rovněž jen velmi těžko vymahatelný. Vzato s patřičným nadhledem by přitom stačilo vést ze strany státní správy s domobraneckými spolky řádný dialog (Národní domobrana to na svých stránkách v podstatě nabízí), přičemž by se v diskusi obrousily hrany rozdílných postojů, stanovila pravidla a uzavřela se řádná dohoda. To by se ovšem musely odhodit ideologické brýle a upřímně řečeno to není v současné době reálné – brání v tom mimo jiné i jasně nastavená tvrdá diktatura EU prosazovaná v našich zemích skrze velké množství novodobých přisluhovačů.

Na druhé straně se v politické rovině ČSSD odkopala a už víme, za koho a s kým hraje a hlavně proti komu hraje. Jedinou politickou silou, která útoky na domobranecké spolky jednoznačně odsoudila, je Okamurova SPD a před nedávnem i šéfredaktor serveru Protiproud P. Hájek – doufejme, že nebudou jediní. V této rovině je rovněž důležité si uvědomit, že jednou podstatnou „zbraní“ domobraneckých spolků jsou informace o tom, co se u nás i ve světě děje – pokud hned na počátku zadáte do vzorečku špatná data, výsledek musí dopadnout stejně. Zakrývat si oči a uši před nepříjemnými fakty nikdy nic dobrého nepřineslo, cenzura a dehonestace osob s jiným názorem (natož snaha o jednotnost myšlení) nikdy v dějinách lidstva nefungovala a fungovat ani nebude.

A o tom především je domobrana – vědět co se děje a být připraven. Nic víc, nic méně…

Jiří Štrajt

Zdroj: https://narodnidomobrana.cz/clanky/konec-domobraneckych-spolku-to-sotva/