„Čína má  specifické státní uspořádání, které vychází z představ čínských komunistů o socialismu a z tradice čínské kultury a myšlení. Čína je zcela unikátní civilizací s historií dlouhou pět tisíc let a s více než dvoutisíciletou tradicí své státnosti. Z tohoto hlediska je sedmdesát let moderní historie poměrně krátkým úsekem v dějinách Číny," konstatoval Paroubek.

„Před sedmdesáti lety vyhlásil vůdce čínských komunistů Mao Ce-tung vítězný konec občanské války. A téměř 550 mil. Číňanů se vydalo cestou, která měla zcela změnit a modernizovat zaostalou agrární zemi s nepatrnou průmyslovou výrobou, zemi zničenou válkou s Japonci    (která si vyžádala 20 mil. lidských obětí) a následnou občanskou válkou, zemi s vysokou negramotností a nízkým průměrným věkem dožití. Podařilo se to obdivuhodně. Vývoj ČLR v prvních třiceti letech její existence nebyl právě jednoznačný. Nicméně i tehdy čínské národní hospodářství rostlo. Bylo to o to obtížnější, že po občanské válce s Kuomintangem zmizela ze země většina odborníků. A nový stát, pokud chtěl být úspěšný, si musel vytvořit celou novou třídu odborníků a manažerů. Což se zdálo  být nemožné. Nicméně, povedlo se to," připomenul bývalý předseda ČSSD.

„Pokud se dnes podíváme na křivku vývoje ukazatele HDP podle parity kupní síly na jednoho obyvatele, pak tento ukazatel se z nějakých 2 500 dolarů v závěru 70. let dostal až na dnešních více než 18 000 dolarů na jednoho obyvatele. To je prostě jednoznačný a grandiózní  úspěch. Stamiliony lidí v Číně  se vymanily z neuvěřitelné chudoby, která se vymyká jakýmkoliv představám Evropana o chudobě.  A odhaduje se, že z dnešního počtu cca 1,4 mld. obyvatel Číny  můžeme  zhruba 500 mil. Číňanů počítat jako součást  střední třídy. Na čínských ulicích nevidíte obrazy obvyklé v řadě zemí Orientu, kde se toulají bezdomovci nesoucí si celý svůj  majetek v jedné igelitové tašce. Růst životní úrovně Číňanů je zřejmě největším civilizačním přínosem za sedmdesát  let budování Čínské lidové republiky," dodal Paroubek.

„Industrializace státu probíhala prakticky od počátku 50. let a je dobré připomenout, že se do ní zapojila, kromě jiných, také celá řada československých odborníků. Ti pomáhali budovat nový čínský průmysl. Od roku 1978, tedy v době, kdy byl nejvyšším představitelem Číny pragmatický Teng Siao-pching, začal nevídaný rozvoj hospodářství ČLR s dechberoucímí  tempy hospodářského růstu. Nejprve dvoucifernými a v loňském roce stále vynikajícími 6,6% meziročního růstu HDP. Čínský růst ekonomiky je vlastně od té doby až do dneška tahounem růstu celé světové ekonomiky. Čína se tak před několika lety dostala na pozici druhé největší světové ekonomiky a má přirozenou ambici během několika příštích let vystřídat na pozici hospodářsky nejsilnější země světa Spojené státy. Toto obrovské vzepětí Číny,  zejména v posledních čtyřiceti letech, způsobila kombinace několika jedinečných faktorů, které v jiné zemi světa prostě není možné v tomto souhrnu nalézt. Čína uskutečnila a stále  každým rokem uskutečňuje ohromné investice do svého průmyslu, do dopravní infrastruktury atd.. Jedná se o investice jak zahraničních investorů, tak soukromých domácích  investorů.  Ohromné jsou ale také  veřejné investice čínského státu, provincií a měst," připomenul Paroubek.

„V ekonomice Číny je silně uplatňován prvek plánování, což je vidět zejména v oblasti investic a státních intervencí. Současně je však Čína také tržní ekonomikou, která se opírá o velmi pracovitou a vysoce motivovanou pracovní sílu," píše se v Paroubkově komentáři.

„Bez velkého přehánění platí, že Čína během dvou generací prošla v oblasti hospodářství, průmyslové výroby i zemědělství cestu ze  zaostalého, téměř feudálního  hospodářského uspořádání až  k současnému  použití nejvyspělejších výrobních technologií a postupů ve vlastním národním hospodářství," konstatoval Paroubek.

„Čína dokázala účinně bojovat také proti negramotnosti. Zlepšila také  svůj systém zdravotnictví a zdravotní péče, což ve svých důsledcích vedlo k výraznému zvýšení průměrného věku dožití obyvatel. To je další velký civilizační úspěch  Číny. ČLR dokázala z dřívějšího, zcela podřízeného postavení ve společnosti vymanit čínské ženy, což přineslo čínské společnosti ohromný, předtím opomíjený  počet talentů, což jí  dodalo  velkou dynamiku," uvedl dále bývalý český premiér.

„Čínská společnost má svou kulturu a své tradice a z toho vyplývající politický systém s rozhodující úlohou komunistické strany v tomto uspořádání. Tato strana však především vytváří rámce pro život v zemi a pro jeho hospodářství a nepředstavuje byrokratickou brzdu rozvoje, jako tomu bylo za bývalého režimu u nás. K obdivuhodnému růstu hospodářství Číny  danému absolutními čísly růstu HDP, ale také již zmíněným ukazatelem HDP podle parity kupní síly na jednoho obyvatele, došlo přes to, že za posledních sedmdesát let se počet čínského obyvatelstva zvýšil zhruba o 850 milionů. Díky vysokým tempům růstu ekonomiky vzrůstá životní úroveň a jeho  důsledkem je obdivuhodná  stabilita čínské společnosti," napsal bývalý předseda ČSSD.

„Podle neokonfuciánské filosofie jen taková vláda, která se stará o svůj lid a pečuje o něj, má „Mandát nebes“. Tu a tam v čínské historii se stalo, že některý z císařů či celá císařská dynastie   ztratili tento mandát, protože se nedrželi tohoto pojetí vlády. Současná vláda Číny vycházející ze svých  představ o socialismu s čínskými rysy se snaží pracovat tak, aby si tento „Mandát nebes“ udržela. Představy některých západních politiků, že v Číně je možné uplatnit pluralitní politické uspořádání, jako je tomu v západní Evropě či ve Spojených státech, jsou v rozporu s tradicí a kulturou pětitisícileté historie Číny. Dnešní čínský systém uspořádání poměrů, který zajišťuje dlouholetý růst ekonomiky a z toho vyplývající růst  životní úrovně lidí, může naopak být lákavým vzorem pro řadu zemí třetího světa," napsal bývalý premiér Jiří Paroubek ve svém komentáři, který uveřejnil web Vaševěc.cz.

Jeho komentář je však delší a v další části se Jiří Paroubek věnoval vztahům Česka s Čínou.