.
Ve Sněmovně nyní čeká na projednání čtveřice zpráv o činnosti a o hospodaření ČT za roky 2016 a 2017 a zpráva o činnosti ČT za rok 2018, která dorazila do dolní komory koncem března.

Neobvykle zajímavým aspektem se v procesu schvalování výročních zpráv ČT v poslanecké sněmovně jeví názorové změny předsedy vlády ČR Andreje Babiše. Ten nejprve sám v inkriminovaném roce 2017 veřejně označil redaktory ČT za „zkorumpovanou pakáž, která pracuje proti některým na objednávku“, aby nyní svůj názor radikálně změnil a poslaneckému klubu ANO 2011 doporučil, aby všechny projednávané zprávy ČT podpořil, píše v komentáři poslanec Jiří Valenta a pokračuje:

Proč tedy opět takový názorový veletoč? Není už takových zásadních názorových obratů nějak moc? Například ten poslední, s původní obhajobou eura a posléze obratem na nepřijetí v nejbližší době, máme také ještě v nedávné paměti. Premiér každé země by měl umět stát za svým slovem, i když by to bylo aktuálně pro někoho nepopulární, a nenechat si v tomto ohledu radit PR manažery či snad dokonce některými lobisty. Ani takovýto přístup vrcholného ústavního činitele však vyšší důvěru veřejnoprávnímu médiu nepřinese.

Veřejnost zaujalo ostré vyjádření bývalého ředitele Slovenské televize Radima Hrehy, které na Babišovu adresu mediálně vyjevil. Hreha v něm říká, „že je český předseda vlády nejspíše přesvědčen, že voličům ANO nevadí vysílání ČT pro havlistickou menšinu, které musí financovat všichni koncesionáři“. Dodal také, že si myslí, „že ČT se svojí klesající důvěrou veřejnosti, není pro pana Babiše nikterak důležitá“.

Zajímavé je ale i Hrehovo stanovisko, že informační monopol nadnárodních lobistů realizovaný mainstreamovými médii, tedy i ČT, a vytvářející fiktivní obraz reality je u konce s dechem. Děje se tomu tak hlavně díky svobodnému a nezávislému internetu. Zejména díky nezávislému internetu může fungovat také nezávislá žurnalistika, kterou místo toho, aby ČT podporovala a realizovala, tak se často ubírá opačným směrem a přitom zároveň ještě osočuje oponenty, že usilují o získání politické nadvlády nad tímto veřejnoprávním médiem, byť je toto reálně prakticky nemožné.

Managementu ČT totiž bývá tak nějak lhostejno, že se mnohdy jedná o zcela oprávněnou, podloženou a adekvátní kritiku, zaznívající nejen z poslaneckého sněmovny, ale i z jiných sociálních skupin české veřejnosti. Těží totiž z dojmu vlastní nedotknutelnosti a neomylnosti. Není divu, zakonzervovanost takovéhoto stavu byla po dlouhá léta efektivně jištěna příklonem k některým politickým subjektům. Tento fakt spolehlivě ilustrovala například analýza, kterou si nechala zpracovat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v červnu 2016 od výzkumného pracoviště Fakulty sociálních věd UK.

Je s podivem, že pokaždé v době, kdy dochází ke schvalování výročních zpráv ČT, de facto vždy jen potvrzování daného stavu začíná, a to v rámci jakýchsi seobranných reakcí, některým lidem a skupinám televizně protěžovaným, kontrolní činnost sněmovny vadit.  A nejraději by zmíněnou sněmovní kontrolu odbourali. Naposledy tuto snahu nelze upřít poslancům z Pirátské strany , kteří se za zcela zjevné podpory některých redaktorů cítí před kamerami ČT vždy jako „ryba ve vodě“. Obdobný komfort mnohým politickým subjektům a jejich zástupcům ale dopřáván objektivně není.

A to, přestože Kodex ČT, v článku 6 jasně říká, že moderátoři diskusních pořadů České televize jsou povinni zachovávat nestrannost a divák by neměl z jejich vystupování v pořadu poznat, jaký k diskutovanému problému nebo diskutujícím zaujímají postoj, tak toto se děje skutečně výjimečně. Útoky na názory  nalézající se mimo televizní mainstream jsou v některých pořadech neoddiskutovatelné. A společnost se tomuto přístupu, mylně označovanému za veřejnoprávní, začíná již silně vzpouzet a poslanci jsou zde od toho, aby hlas veřejnosti reflektovali. Někteří se však bohužel nechají vždy zastrašit. Vždyť on ten mírnější přístup ze strany redaktorů se na obrazovce může vždy hodit.

Co si myslet také například o nedávném varujícím dopisu generálního ředitele poslancům s tím, že podal trestní oznámení na anonymního pachatele pro poškozování cizích práv. Zmíněný „pachatel“ měl ve sněmovně rozšiřovat dokument vyzývající k zamítnutí zpráv a to na základě údajně lživých obvinění. No budiž, pan ředitel má na to právo, já ale tento dokument neviděl, stejně jako mnoho dalších mých kolegů. Ptejem se, nejde tedy jen o psychický nátlak před hlasováním? Trestní oznámení jsme ale také mohli, na straně druhé, zaznamenat i u občana, který jej naopak podal na generálního ředitele za to, že ČT, podle jeho verze, utratila 68 milionů Kč za realizovanou dopravu bez výběrového řízení, a to v roce 2018. Kopii tohoto trestního oznámení mají k dispozici Hospodářské noviny.

Co ale k tomuto stavu plnému podivných výhrůžek, a to bohužel z obou stran, musím dodat a zdůraznit je, že kritický hlas zákonodárce je zde zcela na místě a v pořádku, poslanci musí být v ústavně zakotvené parlamentní demokracii hlasem oprávněných voličů a koncesionářů a musí mít jistý vliv, přes Radu ČT a schvalování zpráv, na optimální chod veřejnoprávního média. Za jeho objektivitu, nestrannost a nezávislost, a také přirozeně čisté hospodaření si občané televizní aparát platí. Jakýkoli tlak, a teď mám na mysli i jeho pouliční formu, na rozhodovací suverenitu sněmovny, ať již odkudkoliv a organizovaný kýmkoliv, je třeba radikálně odmítnout.

Zcela jistě a to nejen já registruji masivní počet stížností občanů na objektivitu a vyváženost činnosti ČT, zejména v oblasti publicistiky a zpravodajství, kdy je tato činnost vždy úzce provázaná se samotným hospodařením, a to i s hospodařením v roce 2017, kdy například ze 135 korun koncesionářského poplatku šlo plných 92 korun na výrobu obsahu vysílání. Stejně také ale zaznamenáváme na obrazovkách ČT i výraznou eskalaci vulgarity či například sexuální obhroublosti, a to na úkor autorské invence a slušnosti. Proto jsem navrhl, předkládanou Výroční zprávu o hospodaření ČT za rok 2017, neschválit. Neb za jinak líbivými slovy v ní se často opačný jejich obsah skrývá!

Děje se tomu tak hlavně díky svobodnému a nezávislému internetu. A tak se musíme společně zasadit o to, aby někteří filutové tento alternativní kanál infomací, pod různými záminkami, neshazovali, neškrtili a některé zdroje tam dokonce rovnou nechtěli zakazovat. Zejména díky nezávislému internetu může fungovat také nezávislá žurnalistika, kterou místo toho aby ČT podporovala a realizovala, tak se často ubírá opačným směrem a přitom zároveň ještě osočuje jiné, že usilují o získání politické nadvlády nad tímto veřejnoprávním médiem. V jejím hledáčku leží především kritická slova některých zákonodárců z PS PČR.

Managementu ČT ale bývá lhostejno, že se mnohdy jedná o zcela oprávněnou a adekvátní poslaneckou kritiku. Sněmovna ale má doposud ze zákona o ČT obligatorně uloženo projednávání a schvalování výročních zpráv ČT, ač se to některým politickým a televizním aktivistům, podotýkám zejména těm bez mandátu získáným volbami, líbí či nikoliv.

Z uvedených informací je tedy zcela patrné, že Česká televize v současné době nedisponuje dostatečnou kontrolou hospodaření a její hospodářská činnost není zcela transparentní. Činnost veřejnoprávního média, především v sektorech zpravodajství a publicistiky, bývá tendenční, neobjektivní a nevyvážená. Z analýzy FSV UK vyplynulo, že dochází i ke zvýhodňování některých politických subjektů, a to na úkor subjektů jiných. Oprávněné požadavky společnosti, kladené na organizaci veřejné služby, tak nejsou vyslyšeny a důvěra občanů setrvale klesá.