Česká televize se v pátek 27. září 2019 v hlavní zpravodajské relaci „Události“ zabývala obcí Peenemünde, ležící na pobřeží Baltu, v příspěvku nazvaném „Bašta Alternativy pro Německo“.

Moderátor Martin Řezníček uvedl, že „obec Peenemünde na Baltském pobřeží, během nacismu známá jako laboratoř na rakety používané k útokům na Británii, na sebe znovu poutá pozornost“.

Pak ale dějinnou perspektivu pootočil zpravodaj ČTv Martin Jonáš: „Koncentruje se tu tragická minulost Německa i jeho složitá současnost. Peenemünde na ostrově Usedom. Za nacistické vlády největší laboratoř Evropy. Místo otrocké práce vězňů, místo úspěchů německých vědců a také jejich neúspěchů.“

Zajímavá, ale spíše provokativní řeč! Zatímco Řezníček má rakety z Peenemünde ještě spojené s útoky na Velkou Británii (kde na konci druhé světové války zabily zhruba 7.000 osob!), Jonáš – kromě otrocké práce vězňů – už má Peenemünde spojeno s „úspěchy“ a „neúspěchy“ německých vědců. Nutkavě se nabízí otázka, zda 7 tisíc britských obětí řadí Jonáš mezi „úspěchy“ či „neúspěchy“ německých vědců?

O tom, že Jonášova řeč neobsahovala náhodné přeřeknutí, ale věrně odráží novodobou „normalizaci“ dějin (ovšemže opačně orientovanou, než v sedmdesátých letech, ale ten hnusný princip je týž), svědčí jeho následné vyjádření: „Vznikla tu vůbec první střela, kterou lidstvo dokázalo dopravit do vesmírného prostoru, a klíčové zkušenosti tu sbíral vědec Wernher von Braun. Později v amerických službách zkonstruoval rakety pro přistání na Měsíc.“

Takže „klíčové zkušenosti“ tu sbíral von Braun! Zkuste něco takového říci ve Velké Británii!

Geniální zkratkou tento hrůzný paradox popsal americký spisovatel Norman Mailer v knize „Oheň na Měsíci“. V roce 1969, na tiskové konferenci před startem Apolla 11, jehož nosnou raketou byl právě pod vedením von Brauna zkonstruovaný Saturn 5, se jeden dopisovatel zeptal: „Řekněte mi, doktore von Braune, co může Saturnu 5 zabránit, aby nedopadl na Londýn?“ Von Braun místo odpovědi opustil místnost.

Proto tento článek adresuji Radě České televize jako veřejnou stížnost proti zdánlivě malým, významově však zásadním pokusům o desinterpretaci dějin, v tomto případě zlehčováním a zamlčováním zločinů nacismu.

Současně očekávám v této věci veřejné osobní vyjádření předsedy Rady České televize Jana Bednáře. Jeho chlapské vyjádření. Takovýto způsob mediální „normalizace dějin“ totiž pokládám za přímý útok na jeho osobní integritu. Jan Bednář z důvodu politické persekuce emigroval do Velké Británie, kde pobýval v letech 1982-1992, vystudoval Oxford a pracoval v čs. vysílání BBC.

Doufám, že svým příkladem vyvrátí normalizační vábení, spočívající – stejně jako v sedmdesátých letech – ve stále sofistikovanějším zdůvodňování, v čem všem lze ustoupit kvůli udržení se ve funkci. Kdosi to kdysi vyjádřil cynickou zkratkou, že „osobní integritou hypotéku nesplatíš“.

Ale předseda Rady České televize musí vykazovat nespornou osobní integritu, i kdyby na chleba neměl, o tom snad není sporu.

A další "přeřeknutí v ČT. V pořadu ČT Gejzír uvedla redaktorka k 1.září 1939:  „Polsko si na začátku září připomíná začátek 2.světové války, země tehdy měsíc vzdorovala útoku nacistického Německa, ke kterému se přidal Sovětský Svaz. Hrdinný boj skončil porážkou ….
Na těchto slovech si můžeme demonstrovat  (ne) úmyslné nepřesnosti redaktorky veřejnoprávní televize....