Žijeme ve zvláštní době – době otrokářské. Úředníci, které si platíme si pomlaskávají u korýtek nějak moc. Co by si ale nepomlaskávali, když je pozorujeme z uctivé vzdálenosti a v pokorném předklonu. Jak jinak si vysvětlit některé absurdity, o kterých se jako o absurditách už ani nemluví. Třeba boj jednoho olomouckého kavárníka, který sveřepě trvá na tom, že si před svou kavárnu bude dávat pár stolečků a židlí i mimo schválenou dobu. Prostě – když je hezky, chce, aby si lidi mohli sednout venku. Jenže radnice to dovoluje jen od dubna do října. A tak platí pokuty a sbírá podpisy pod petici… 

Prasata

Absurdní? Ne, to je jen nová doba. Doba, kdy si úředníci regulují a dělají co chtějí a my jen pokorně přijímáme jejich rozhodnutí. Až na pár bláznů, které to ale stojí dost peněz. Tenhle náš odvážný kavárník je pravidelně za svoji rebelii asi čtyř stolečků na chodníku i mimo povolenou dobu pokutován… Opakovaně. Je to rebel? Ne, není. Je to normální občan, který ještě nemá vymytý mozek a trvá na něčem, co je normální a přirozené. Navíc jeho aktivita absolutně nikomu neškodí. Naopak – lidi tam rádi chodí, mohou si sednout za slunečného zimního dne ven a pozorovat cvrkot. Navíc dělá dobrou kávu:-)

A co na to naši politici. Ti se snažili nebo aspoň svoji snahu deklarovali. Mluvili o tom, že by se s tím dalo něco dělat a řešili a řešili… Ale nic nevyřešili. Asi se úředníků také bojí. Sakryš – k čemu jsou ale takoví politici, kteří neumí takovouhle prkotinu vyřešit? Vždyť to není ústavní zákon nebo tak něco. Pro mě je to opravdu dost jasný signál, že potřebujeme v politice rebely, ranaře, lidi, kteří se nebudou bát a kolem námi placených úředníků nebudou chodit po špičkách a v obavách, aby je nenaštvali. Vždyť oni je mají úkolovat! Chce to silnou motivaci a ochotu dělat klidně razantní a nekorektní rozhodnutí. Myslete na to v dalších komunálních volbách – ne uhlazené a všehoschopné politiky – potřebujeme predátory, nekorektní bojovníky za návrat zdravého rozumu nebo nám úředníci za chvilku budou regulovat i náš sexuální život:-)

Volání za nekorektnost a rychlejší postupy je opravdu na místě, těch absurdit přibývá. Třeba dnes jsem si přečetla, jak nějaká agentura učí firmy prodávat na základě nejniternějšího psychologického pozorování svých zákazníků. Ani jsem nemohla číst dále, jak mě to rozhodilo. To jsme se už všichni zbláznili? Copak to nevidíme? Maloobchodní obraty neklesají proto, že neumíme prodávat, ale proto, že lidi mají méně peněz.

Pryč je ta doba, kdy si lidi kupovali věci třeba jen tak pro radost nebo když je něco zaujalo. Při cestě z práce domů si třeba slečna koupila tamhle svetřík, tam parfém, onde zase něco dobrého k snědku. Dnes lidi zvažují útratu každé koruny. Vše si předem prozkoumávají a vyhodnocují. Spontánní nákupy jsou velmi zřídkavé. Jéžiš – to fakt není o psychologii! To je o blbém vedení tohoto státu. To je o špatné ekonomice a o nezměrně špatných politicích z minulých let, kteří to dopustili.

Kdyby tihle obchodníci, kteří si najímají agenturu, která jim pomůže lépe prodávat – jinak řečeno – bojovat o neustále se zmenšující kousek koláče z maloobchodních tržeb, radši udělali něco pro lepší politiku! Ty peníze, které strkají těmhle prodavačům teplé vody (ehm – psychologům prodeje) by měli radši dát nějakým lidem, kteří to tady začnou dávat doopravdy do pořádku. Jo, jasně – žádní tady nejsou vidět. Pravice špekuluje, jestli bude lepší snížit daň o tři nebo o tři a půl procenta a o nějakém skutečném řešení ani neuvažuje. Bodejť – taky má strach, bojí se médií, bojí se voličů a hlavně se bojí sama sebe. Hlavně do ničeho moc nerýpat…

A tak si tady žijeme – nikým nevolení úředníci ve spolupráci s politiky se slabým mandátem (k volbám chodí čím dál méně lidí) si to tady nějak pytlíkujou a my se jim podřizujeme – absolutně. Až na pár rebelů, kteří si odmítají přiznat, že přirozené a normální věci jsou zapovězeny. Už si zvykáme. Že se nestydíme!

Já vím, jsem s tím otravná:-) Furt píšu o stejných věcech, ale co se dá dělat. Jsem taky jako ten kavárník. Jako on pořád staví venku stolečky, já pořád dokola píšu a burcuju. A budu doufat, že nakopnu pár dalších rebelů. Až nás třeba časem bude více, než těch ustrašených. A aby můj hlas byl více slyšet, rozhodla jsem se kandidovat do Senátu. Za rok a půl v Olomouci. Jako pravicový kandidát – proti všem otravným nesmyslům a sociálním inženýrům a za návrat selského rozumu a všeho přirozeného. Držte mi palce!

Zdroj: ePortal.cz