Web Svobodné fórum uveřejnil poněkud zmatenou výzvu: „Bojkotujme bojkot, protestujme proti protestům.“  Čtenář vzápětí pochopí, že jde o „manifest“ americké Páté kolony (vojenská složka pražské „lumpenkavárny). Spontánní „lidové hnutí odporu“, jež duní napříč republikou po oznámení provokační demonstrace síly US Army na „dobytém“ českém území, zamotalo „důstojnickému sboru“ hlavy. Manifest je výrazem tohoto chaosu. Není totiž jasné, jaký „bojkot“ chtějí bojkotovat. Mobilizují přece proti autentickým občanským protestům (že proti protestují, budiž) a vyzývají k jejich bojkotu. Znamená to snad, že chtějí bojkotovat svůj vlastní bojkot? Logiku v tom ale nehledejme. Jde o něco jiného. Peníze na místě prvním. A infantilitu – chorobné uvíznutí v dětství.

Petr Hájek

Svobodná mystifikace

Svobodné fórum má příznačný český podtitul: Portál Free Czech Media — Sdružení pro svobodnou žurnalistiku. Pěkně dvojjazyčně, jako bylo v zemi zvykem za dob nacistického protektorátu Böhmen und Mähren, s tím rozdílem, že nyní němčinu nahradila angličtina. O tom, jak „svobodní fóristé“ vznikli a odkud čerpají dolary na svůj finančně náročný provoz jsme již psali zde, proto se s tím nezdržujme. Ocitujme, co je trápí:

„V redakci Svobodného fóra a sídle sdružení Free Czech Media v Praze proběhla schůzka aktivistů z několika občanských iniciativ, kteří připravují akce na podporu průjezdu spojeneckých vojáků a chtějí zabránit falešnému dojmu, že Češi vystupují proti cvičení NATO a podporují agresivní politiku Ruské federace. Takový dojem by mohl vzniknout, kdyby televizní kamery světových televizí neměly jiné záběry než protestní akce proruských radikálů.“

To je už samo o sobě docela komické „doznání tajného rady“ (portál vede Pavel Šafr). Jeden by řekl, že se svými porůznu povyhazovanými kolegy z mainstreamových médií se „sdružili pro svobodnou žurnalistiku“. Právě nám místo toho v přímém přenosu předvádějí, co si pod tím pojmem představují. Chtějí zabránit falešnému dojmu, že Češi vystupují proti cvičení NATO. Bojí se televizních kamer „světových médií“, která by spontánní protesty mohla dokumentovat.

Tomu je třeba zabránit za každou cenu. Vždyť to by také mohla celá propagandistická válečnická kampaň, namířená proti zájmům naší země, kterou v čele s Českou televizí vede již měsíce „pražský americký“ mainstream, přijít vniveč. Jak by to zdůvodnili účetní z americké ambasády? Ani peníze daňových poplatníků ze Spojených států nejsou zadarmo. Každý si je musí zasloužit. Obvykle vytvořením mystifikačního dojmu, že vše je naopak.

Přátelé rudých knížek

Komičnost „svobodné žurnalistiky“ vypluje krásou nechtěného na povrch, když nám oznamují, kdo se s nimi spojil:

„Naše skupina, kterou tvoří mimo jiné organizátoři listopadových protestů proti Miloši Zemanovi se nepasuje do role jediného řídícího centra, ale chce iniciovat oblastní koordinační skupiny a chce nabídnout lidem informace a metody „protestu proti protestům“ proruských extremistů a vyjádření podpory našim americkým spojencům.“

Racionální, úsporný systém. Za stejné prachy jako ty již americkou ambasádou investované do „rudých knížek“, jimiž zčásti zmanipulovaný, zčásti najatý dav mával proti demokraticky zvolenému prezidentu vlastní země při přípravě „pražského Majdanu“. Pořád titíž „aktivisté“:

„Schůzky se zúčastnili: Martin Přikryl a Ondřej Puczok – Podhradí (Červené karty), Jakub Pitron – Noviny České, Tomas Peszynski – Pražský Majdan, John Bok – spolek Šalamoun, Robert Pecka – Vítání americké armády a Pavel Šafr za Svobodné fórum. (…) Mediální podporu přislíbilo také Echo 24.“

Je tedy „nabito“. A jak budou „pálit“?

„V místech, kudy bude projíždět konvoj americké armády a kde bude také hrozit riziko ostudných akcí proruských extremistů, vzniknou záchytné body, které nazýváme „czechpointy“, po vzoru armádních checkpointů. Tam se budou sdružovat čeští příznivci americké armády s transparenty na podporu spojenců.“

Je nebezpečí, že v tomto okamžiku dospělý člověk přestane dál číst a pomyslí si, ať si ti poněkud přestárlí puberťáci hrají své „romantické“ pitomosti odvozené z televizních hollywoodských seriálů na nejbližším pískovišti. To by však byla chyba. Hlavní zábava teprve čeká na „spotřebování“.

Tady žijí idioti. Střelba do vlastních řad?

Hlavní organizátor celého mystifikačního „představení pro západní televizní kamery“, se svěřil veřejnosti se svými pohnutkami v osobním vyjádření. Je natolik patafyzické, že stojí za drobný komentář.

Připomeňme, že Pavel Šafr, tragikomická postava českého mediálního mainstreamu, prošel téměř všemi hlavními novinami coby šéfredaktor – a odevšad ho nakonec vyhodili. Naposledy z Reflexu. Svým způsobem ho mám rád, dokonce jsem ho před mnoha lety nějaký čas (když ho právě zase odkudsi vyhodili) zaměstnával ve své maličké firmě. Je to „blouznivec našich hor“, kterého se nakonec ujali američtí soudruzi, protože jeho „loajalita“ narozdíl od odborných schopností, je „kádrově nezpochybnitelná“. Ostatně sám takto popisuje svoji motivaci k organizování „protestu proti protestům“:

„Skutečnost, že tady žijí idioti, kteří chtějí zničit Českou republiku a chtějí nás dostat do Ruska mě uráží a znechucuje. Půjdu se s nimi třeba i porvat. Už mám toho kremelského svinstva plné zuby. A za svoji zem a její svobodu má člověk bojovat. Chci být v NATO a chci, abychom byli pevnými spojenci demokratického světa. Musíme se jasně vypořádat s pátou kolonou. A prosadit, že patříme na Západ. Že nejsme barbaři.“

Povšimněme si nejprve jeho hezkého postoje ke spoluobčanům, coby idiotům. A také příznačné přesmyčky, když z JÁ přeskočí v závěru svých tvrzení k MY – „Musíme“. Je také pěkné, že vůči odpůrcům „protektorátního tažení“ americké armády v naší zemi používá termín Pátá kolona. Ale neznalost pojmů a historie španělské občanské války je v jeho generaci tak hluboká a všeobecná, že mu ji snad ani nelze specificky vytýkat.

Vůdce se nas…

„Dávám poprvé po dvaceti pěti letech dohromady demonstrace. Jestli budou nějací najatí blbci blokovat cestu konvoje NATO, tak tam musíme být my a musíme jim bránit dělat ostudu České republice. Tuhle akci budou totiž sledovat všechny světové televize a my prostě nesmíme selhat. Rozbiju doma prasátko a zaplatím autobusy, abychom byli všude tam, kde bude řádit Putinova pátá kolona. Už jsem se prostě nasral.“

Zcela výjimečně jeho vulgarity nevytečkujeme, přestože se podobným výrazům jinak v Protiproudu bráníme. Berme je jako dokument doby a osobnosti. Je ovšem příznačně komické, když právě tento člověk mluví o tom, že dává „poprvé po dvaceti pěti letech dohromady demonstrace“. Chce tím zřejmě naznačit, že nějaké „dával dohromady“ při státním převratu 1989 (možná ho sám celý organizoval). Nějak si ho však kupodivu z té doby nepamatuji. Vzhledem k tomu, že jsem hned druhý den po pochodu na Národní třídě začal „dávat dohromady“ Nezávislé sdružení novinářů (mladická nerozvážnost v té situaci snad pochopitelná), nikde jsem pana Šafra neviděl. Tím však nechci relativizovat jeho „kádrový profil“, jen ukázat v jakém snovém podnebí chlapácký vůdce protestů proti protestům žije.

„Dáváme se dohromady s Echem, s červenými kartami, s Jakubem Pitronem, s dalšími. Opravdu to myslíme vážně. V roce 68 jsem byl miminko. Ale moje postýlka byla v předsíni, protože Rusáci stříleli v Karlíně do oken. Můj otec organizoval vysílaní rozhlasu. Vadí Vám hodně, že chceme bránit svoji zemi?“

To by nám jistě nevadilo, soudruhu vedoucí, jenže vy jste si to ve svém svatém nadšení zase trochu popletl. Ti, kteří nechtějí další armády „dočasně umístěné“ na našem území, se právě chystají protestovat. Měl byste jít tedy s nimi, ne proti nim. Prominul bych vám, že ze své miminkovské postýlky v karlínském bytě jste nemohl pochopit, že nás tehdy neokupovali „Rusáci“, ale armády Varšavské smlouvy, vedené Sovětským svazem.

Rusové byli totiž první a hlavní obětí „bolševismu“ dovezeného do Ruska ze Západu – což vám rozhlasový tatínek asi nestačil vysvětlit. Sotva tedy pochopíte, že právě v tom se chce historie nyní zopakovat: Dnes tady máme americkou armádu, lídra vojsk paktu NATO, stahující se ze cvičení v Pobaltí na základnu okupačních armád v Německu. A v Rusku připravuje Západ nový „Majdan“, tedy svržení demokraticky zvolené vlády – jako tenkrát za Lenina.

Masaryk a extrémisté

„Na českém internetu se množí stránky, na nichž proruští aktivisté organizují bojkot amerického vojenského konvoje, který projede Českou republikou v dnech 29. března až 1. dubna. Vesměs se jedná o mladé komunisty a další příslušníky radikální levice. Zprava je ovšem podporují extrémisté sdružení kolem webu Protiproud, který provozuje dlouholetý spolupracovník Václava Klause Petr Hájek.“

Tahle pasáž je zvlášť povedená. V Čechách na ni máme úsloví Podle sebe soudím tebe (tedy pokud jde o to „sdružování“). Tuším, jak musí být pro miminko, které fatálně uvízlo ve své karlínské postýlce frustrující, že do protestů proti další okupaci naší země se zapojují lidé bez ohledu na jejich ideové zakotvení – odleva do prava. Je to jako v těch dobách „karlínské postýlky“ – jenže o tom nic nevíte. I tehdy bylo najednou jedno, kdo je a kdo není komunista. I tehdy režimní média a novinářští kolaboranti „značkovali“ odpůrce jako „pravičáky, extrémisty“. Nám, protestujícím a bojkotujícím, to bylo pochopitelně jedno. Tak jako dnes.  Protože dospělí vědí, že když se republika dostává do skutečných existenčních problémů, musí jít „jemnůstky“ stranou.

Nejhezčí je ale přece jen ta magická nálepka „extrémisté“. Čímpak se asi extrémismus projevuje? Třeba tím, že zveřejníme petici, která požaduje „započetí diskuse ve veřejném prostoru“ o našem dalším setrvání v NATO? Neměl by právě takovou diskusi web, který si říká Svobodné fórum, vášnivě podporovat? Možná lze najít jeho „sebekritickou“ odpověď v mottu, pod nímž Svobodné fórum funguje: „Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty T. G. Masaryk.“

My, extrémisté, se neodvoláváme na autoritu levičáckého prezidenta, jako „Free Czech Media“ či současný prezident Zeman. Vystačíme si s vlastní tezí:

Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do Protiproudu.

Cár papíru zvaný Ústava

Krása nechtěného. Tak se říká výrokům a činům, které „zrádně“ prozradí svého autora, který navenek usiluje o něco opačného. Pavel Šafr tuto nechtěnou piruetu ve svém „manifestu“ vykroutil nejednou. Patrně nejhezčí je však tato:

„My se musíme na prvním místě chránit sami. Musíme mít důstojnost. Celý problém, proč si nerozumíme je v tom, že mě (správně česky je mně, pozn.PH) jde opravdu o to jednou pro vždy odstranit z českého myšlení bolševismus.“

Což takhle začít u sebe, soudruhu? Trochu studovat, naučit se český jazyk (a zjistit, že je mnohem barvitější a bohatší než angličtina) – a především se zbavit bolševického myšlení. Tedy toho stádního primitivního protiruského bekotu, tupě poslouchajícího finančně zajímavé rozkazy „centrály“ (v tomto případě v Praze na Tržišti, kde sídlí US ambasáda).

Ano, musíme se chránit sami. Naše vláda, jak dala najevo souhlasem s „přejezdem konvoje“ americké armády přes naši zemi, nám v tom nepomůže. Je to jen protektorátní místodržitelská ruka. Ani se nevzrušuje tím, že „čtyřdenní pobyt“ amerických jednotek neměla ani právo schválit. Je to totiž v rozporu s naší ústavou, která tuto možnost dává vládě jen v případě „přejezdu“, který trvá maximálně osmačtyřicet hodin. V tomto případě měl o „pobytu cizích vojsk na našem území“ jednat parlament. Jak to, že ani tohle „demokraty“ ze Svobodného fóra rovněž nezajímá?

Protesty proti americké vojenské demonstraci – fakticky výhrůžce vůči „disidentskému postoji“ stále větší části české veřejnosti, která nesouhlasí s přípravou války proti Rusku – jsou autentickou reakcí tolik vzývané „občanské společnosti“. Státní moc s nimi bude mít problém. Ani americká Pátá kolona je patrně nezastaví.

Je úplně jedno, jak protesty zpravodajsky „uchopí“ západní televize a ostatní korporátní média. Že je budou chtít využít pro další „vymývání mozků“, není nejmenších pochyb. Lidé, kteří s dalším ponižováním naší země autenticky nesouhlasí, se na to připravují různě. Mnozí nám o tom píší. Proto na závěr přidám jeden z dopisů, který je dobrým protikladem Šafrova patafyzického puberťáckého bláznění. Nepsalo jej totiž „miminko“:

Přilepšit si k důchodu nějakým tím dolarem

Vážená redakce,

cena za mávání červenými kartami (bez  materiálu) je známá. Proto se vás dovoluji zeptat, zda již i Tržiště vydalo ceníky pro vítání vojska, které se bude s jistě bohulibými úmysly promenovat po našich silnicích. Jsem „seniorka“, a tak bych si ráda přilepšila pár dolary k nepříliš dostačujícímu důchodu. Podle ceny bych si proto vybrala z některých následujících možností, budou-li v mých silách:

- mávání praporky (to bych zvládla, nebudou-li příliš velké),

- mávání mávátkem (raději jen nějakým menším – občas mě trápí gicht),

- mávání kyticí (budou-li dodána odpovídající kvítka, uviji vlastnoručně),

- hození kytice na strykera (kdyby se to ale vyložilo  jinak, a nejde-li o vajíčka ani o prezidenta, mohli by mě zavřít),

- držení transparentu (asi nehrozí, neboť, jak výše uvedeno, mohl by mi upadnout a mohla bych tak být obviněna  z poškozování cizí věci a následnou povinností nahradit materiální i morální škodu),

- volání „vítejte“ (pochopitelně v američtině – z mládí si sice pamatuji  „zdrávstvujtě“, ale nepamatuji si, že bych to tehdy někde slyšela)

- zajištění špalíru dětí pějících „rolautdberl“

- zajištění berlí po celé trase (včetně píp, tedy),

- podání chleba a soli nebo Babišových koblih (dle rozhodnutí zadavatele),

- zajištění „asistentky“ nebo „asistenta“ pro volné chvíle se znalostí angličtiny s příplatkem (to by mě  vzhledem k předpokládanému lepšímu finančnímu ohodnocení zajímalo, ale ve vojsku se  kromě různých procent různých …filů gerontofilové patrně nevyskytují,

- dle předcházejícího proškolení rozdávání upomínkových předmětů (neházet plechovkové ani  lahvové pivo, mohlo by dojít k záměně s jinými lahvemi ),

- darování CD s písní „Dobrrý den, prraporre hvězd a prruhů“ (Bohu žel jen v češtině, překlad se asi již nestihne, a také by mohl chybět jeden z interpretů).

Uvedené možnosti jsou patrně součástí jistě kreativnějšího a kompletního seznamu v ceníku, který se mi však přes veškeré úsilí získat nepodařilo:

Neuspěla jsem v SČAP (Svaz česko-amerického přátelství)  a  konkrétní informace nevydala ani (obvykle v tomto směru) agilní pražská kavárna.

Doufám proto, že mi vaše redakce poradí, abych se mohla na tyto radostně očekávané dny dostatečně připravit: MHD mám sice zadarmo, ale na ten kopec hodně daleko.

S díky za pochopení, s pozdravem

Angela Marie Bukovanská

Zdroj: Protiproud.cz