Tento týden můžeme pozorovat jak zesilují útoky proti Donaldu Trumpovi. Z těchto a podobných útoků se mohou ponaučit budoucí politici. Vidíme, že se používají pomluvy, ale i takové třeba dvacet, třicet let staré, takže pozor už i ve školce, aby jste se chovali v souladu s morálkou. U nás můžeme vidět jak se zkracují titulky a jak ne vždy korespondují s obsahem článku, zkrátka to co se vyčítalo tzv. dezinformačním webům, tak nyní používá i mainstream…

„Rychlý rozvoj komunikační techniky způsobil, že pomluvy a dehonestace se zdají být něčím zvláštním, dokonce jsme si proto vymysleli  dezinformační terminologii, mluvíme o fake news ačkoliv máme od nepaměti pro to hezká slovo lež a pomluva. Tentokrát je to tak zvláštní a masové, že to svědčí o mravním zlomu, který zasáhl nejen ty co vytvářejí ty podivné zprávy, ale i ty co je konzumují,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

„Když si nějaká žena po letech vzpomene na obtěžování , například kauza  Lewinska a Cllinton, tak tady je vidět že se technika pomluvy osvědčila a v tom se pokračuje dále. Myslím, že už neexistuje země, která by neřešila nějaké podivné zprávy. Vzpomeňme na Francii nebo Itálii Berlusconiho, kolikrát byl obviněn z nějakých neřestných praktik a chování. U nás média jedou nejspíše po přikázané linii: Jak pomluvit Trumpa. Prezident Trump kdyby uměl česky a přečetl si co o něm  u nás všechno napsali, tak by žasnul  jak je vnímaný jako padouch a teprve ve spodní části článku se dozvíme, že to někdo řekl a že to byl zrovna demokrat a že demokrati chtějí sesadit Trumpa a že se jim to asi nepodaří, tam je to sdělení, o kterém můžeme předpokládat, že je pravdivé, ale to ostatní je buď úplná lež nebo polopravda a z toho se velmi často stane nepravda,“ komentuje Zdeněk Zbořil.

„Takže když se dívám na vše ze vzdálenosti svého stáří, tak vidím, že svět se zbláznil . Tady probíhá jakási nová válka, kdy nerozhodují zbraně, ale budou tady rozhodovat přání  velkých bankovních domů, které si mohou zaplatit třeba jenom to, že média budou šířit zprávy o nějakém politikovi a státu,“ uzavírá Zdeněk Zbořil.