NATO provedlo na hranicích Ruska vojenskou operaci („vojenské cvičení“) – s názvem Atlantické odhodlání. Americké jednotky, které se jí zúčastnily, vjedou zakrátko na naše území. Operace, z níž se nyní vracejí do Německa, se pozoruhodně podobá plánu Barbarossa uskutečněnému Hitlerem v roce 1941. Přípravy na útok nespadly ani tehdy z čistého nebe, ale „cvičily se“ v průběhu 30. let minulého století. A již dávno není žádným tajemstvím, že přímo či nepřímo se na něm podílel finanční kapitál ze Spojených států a Velké Británie. Prožíváme snad „černé déja vu“?

Hitler Obama

Hra s ohněm

Operace NATO Atlantické odhodlání začala vlastně také napohled „nenápadně“: Přesunem „dodatečně vyžádaných“ amerických vojenských sil do oblasti Baltského moře. Pod záminkou ochrany východní Evropy od „ruské agrese“ se více než sto tanků Abrams a BTR Bradley přehnalo přes Lotyšsko. Minulý měsíc byla podobná motorizovaná vojenská jednotka zase nasazena „na podporu Estonska“ ve městě Narva. Americké vlajky na tancích se třepotaly pouhých 300 metrů od hranice s Ruskem. Připomeňme, že Narva se zasekává na východ jako metaforická čepel do území Ruska. Je to pouhých 100 kilometrů od Petrohradu. Skutečná hra s ohněm.

Americký generál John O’Connor řekl o provokativním nasazení armád NATO v Lotyšsku: “Americká vojska budou zadržovat agresi Ruska“. A doplnil vše typicky orwelovským výrokem: „Za svobodu se musí bojovat, svoboda musí být ochráněna.“

Ruský politolog Valerij Pjakin k připravenosti Ruska na útok SA a SS

Pobaltí jako brána do Ruska

Operace Atlantické odhodlání je nejvýznamnější z těch, které v posledním roce vedly Spojené státy na teritoriu pobaltských států a v dalších východoevropských členských zemích pod hlavičkou NATO. Washington výrazně zvýšil svou vojenskou přítomnost v tomto strategicky citlivém regionu, aby tím dal najevo, že záměrně demonstrativně porušuje předchozí sliby dané Moskvě za její souhlas se sjednocením Německa. Počet bojových letadel NATO se v pobaltském regionu v předchozím roce zčtyřnásobil, stejně jako návštěvy válečných lodí NATO v Černém moři.

S odvoláním na údajnou „ruskou agresi“ Washington a jím dirigované vlády Litvy, Lotyšska a Estonska mohou najednou uskutečnit to, co jim dosud zakazovaly dohody jako je například zakládající akt Rusko – NATO podepsaný v roce 1990. Mezi vojenská cvičení, probíhající pod velením Spojených států, patří mimo jiné i ostré bitevní střelby či instalace raket Patriot a řízených střel. Podobná cvičení jsou plánována v nejbližších měsících také v Polsku, v České republice, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku – a rovněž na Ukrajině a v Gruzii – u jižního cípu Ruska.

Plukovník amerických jednotek Michael Foster řekl o těchto dalších vojenských cvičeních v Evropě: „Na konci léta budete moci sledovat naše operace od Baltského až k Černému moři“. To už tu jednou bylo. A není to tak dávno, aby na to Rusko zapomnělo.

Hitler také tvrdil: Rusko nenapadneme, jen cvičíme

Operace Atlantické odhodlání nutně navozuje historické reminiscence. Nápadně se totiž podobá operaci Barbarossa – napadení Sovětského svazu Německem v létě roku 1941. Operace Barbarossa stejně jako Atlantické odhodlání probíhala od Baltského až k Černému moři s klíčovými body vpádu přes Estonsko, Polsko a Ukrajinu, konstatoval dokonce i Strategic Culture Foundation.

To by také vysvětlovalo akce kyjevského režimu k etnickým Rusům na východě Ukrajiny. V průběhu operace Barbarossa ukrajinské pluky sloužily jako pomocné oddíly Waffen SS, přičemž měly na starosti především masové vraždění miliónů krajanů – Ukrajinců, Rusů, Poláků, Romů, Židů a dalších.

Operace Barbarossa, započatá v létě 1941, měla hluboký strategický cíl: Rozdrtit Rusko, respektive Sovětský svaz, vnímané jako geopolitického soupeře nejen pro Německo, ale i pro další západní mocnosti, které fakticky vytvořily nacistickou válečnou mašinérii. Ukrajina a pobaltské státy dnes přijaly prakticky stejnou roli, jakou hrály v nacistickém plánu Operace Barbarossa. Pouze s tím rozdílem, že nyní nebyly zverbované Hitlerem, ale CIA, MI6 a NATO. Motivace je rovněž podobná jako tehdy: Sílící Rusko představuje nepoddajného rivala Ameriky při její snaze o  celosvětovou hegemonii.

Nevědí, co je Rusko

Jen jedno je jinak, než před začátkem 2. světové války: Šířící se mezinárodní veřejná podpora prezidenta Putina, která je zdrojem hlubokého zklamání ve Washingtonu. Právě v této souvislosti je dobré „dešifrovat“ vojenské signály, které vycházejí ze cvičení Atlantické odhodlání.

A právě proto je tak důležité připomínat si historické rezonance z minulého století. Operace Barbarossa a vojenské cvičení Atlantické odhodlání jsou dvěma stranami téže mince. Jsou součástí jedné a téže válečnické politiky Západu vůči Rusku. Vojenskou operaci v Pobaltí vnímá Rusko zcela pochopitelně právě optikou „pokusu o opakování dějin“. To ale nikdy nepřipustí.

Operace Barbarossa postavila Rusko na pokraj zkázy. Záchrana stála hrdinné oběti milionů jeho občanů. Zdá se, že Západ nikdy nepochopil hloubku utrpení ruského lidu. A zřejmě i proto dnes mnozí lidé na Západě, zejména rozmazlení elitářští vládci Washingtonu, nemají nejmenší tušení, jak hlubokému čelí odhodlání.

Rusové jsou opravdu připraveni bránit svou vlast.

Zdroj. | Převzato z Protiproud.cz