Blázniví aktivisté a přihlouplí politici to považovali za jakousi segragaci cikánů. Kauza plotu v Matiční ulici se stala ukázkovou terénní laboratoří stereotypů a předsudků mezi vrstvou aktivistů a politiků, včetně politiků z EU, upozorňuje František Roček, který o této hysterii napsal knihu.

Odborníci na baterky

V knize o fenoménu plotu v Matiční ulice (Zeď/The Wall, 1999) jsem upozorňoval: „Odborníci jako třeba psychologové, politologové, sociologové bez znalosti reálné situace v terénu se ocitají v roli všedních občanů alias hospodských žvanilů: Psycholog Slavomil Hubálek byl přesvědčen, že nápad ústeckých radních je pokračováním snahy problematiku soužití s cikány někam uklidit, vytlačit a zamést. Jde o zcela povrchní názor. Kdyby znal něco z ústeckých reálií, musel by Hubálek odborně vysvětlit, jak by mohla neštěmická radnice reagovat na dlouhodobý stres občanů z druhé straně ulice vyvolaný zcela konkrétními jevy.

Dne 15. května se objevil také první návrh na řešení situace v Matiční ulice, když mluvčí Romské občanské iniciativy (ROI) Hilda Pášová uvedla, že tři sta padesát tisíc korun, kolik má zeď stát, by se dalo využít daleko účelněji, třeba na úklid nepořádku v ulici, přistavení kontejnerů, případně na posílení policejních hlídek. Ani tahle ženská neznala skutečnou situaci v Matiční ulici, protože všechny návrhy Hildy Pášové již byly realizovány, ale dosavadní opatření situaci nevyřešila.

Psycholožka Kateřina Irmanovová reagovala opatrněji: Zeď je okamžitým řešením, které je prvoplánové a krátkodeché. Neřekla vlastně nic, ale byl o stejně módní odsudek, byť mírný. Též v jejím případě se projevil nedostatek informací o vývoji případu.

Nikdo z nich nereagoval na to, že šlo o projekt, v němž se nejedná o striktní oddělení zdí, ale o širší projekt, v němž je důležitou součástí také hřiště pro děti, nejen protihluková zeď. Dalším opatřením byla spolupráce se sdružením Romská Duha, které chtělo změnit neutěšenou situaci v Matiční č. 4 a 6. Z tohoto pohledu se nejednalo jen o krátkodeché opatření.“

O nic se nejednalo

Na možnost pružné úpravy koncepce výstavby protihlukově – proticikánského plotu poukazoval tehdejší neštěmický starosta již v prvním článku, který vyšel 15. 5. v Mladé frontě Dnes:

„Myslím, že toto stavebně technické opatření trochu pomůže. Možná to nebude vysoká zeď, ale jen plot. Pomůže to řešit problémy vzájemného soužití. Proč by jedni museli být neustále vystaveni nepříjemným okolnostem? Ani Romům v holobytech zeď vadit nebude. Sám jsem se jich na to ptal.“

Příkladem toho, že situace, která se mezi obyvateli činžáků v Matiční ulici vytvořila, je nepříjemná i pro jejich obyvatele a chtějí ji řešit, dokazuje např. dopis, který obdržel Úřad městského obvodu v Neštěmicích dne 10. 3. 1999 od členů Občanského sdružení Romská duha.

Citujeme stížnost cikánů na cikány: „Obracíme se na vás se stížností. Najde se někdo, kdo nám pomůže žít trochu ve slušnějším prostředí a ne jako v ZOO.

Zajímavé jsou i „zvířecí“ stereotypy: Nulovou inteligenci projevil člen vládní Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity Josef Fauna, když ze sebe vysoukal následující stereotypní obvinění: "Nejsme zvěř, aby nás někdo musel izolovat zdí.“

Zajímavé je, že autoři stížnosti žijící v Matiční ulici použili podobné symboliky jako Josef  Facuna, ale v obráceném významu. Jedni nechtěli žít v neúnosném prostředí mezi nepřizpůsobivými v Matiční ulici jako „mezi zvířaty“ - v ZOO, aktivistický Facuna naopak řekl: „Nejsme zvěř, aby nás někdo musel izolovat zdí.“

V „aktivistické“ interpretaci ve výše citovaném článku se lidi za zdí stávali zvířaty, u tří stěžovatelů z Matiční jejich symbolika (podložená konkrétní zkušeností) naznačovala, že současný život v Matiční připomíná cosi nelidského - život mezi zvířaty - v ZOO...

Mediální a politické šílenství

Na několika článcích a vyjádřeních různých osob hned na počátku příběhu plotu/zdi v Matiční ulici je vidět, jak hluboko v bažině stereotypů se dotázaní lidé máchali:

Katastrofální pro kauzu bylo, že od prvního okamžiku nebyla komentována věcně. Aktéři se utopili ve stereotypech. Bylo úplně jedno zda odpovídal tajtrlík z vlády (Mlynář) nebo tajtrlíci z cikánko/romských politických aktivistických shluků (Facun, Pášová, Tulejová) či psychologové (Irmanonová, Hubálek).

Odpovědi všech byly obdobné: a) bez znalosti kauzy, b) reagovali jenom na klíčové slovo, které mělo politicky negativní význam – zeď jako překážka demokracie.

Již tehdy (v roce 1998) byla kauza zajímavá jenom pro média. Ta vyrobila z drobného komunálního problému zcela nafouknutý na krátkou dobu světově známý problém. Mnohdy bez zlého úmyslu roztáčela mediální hysterii. Média nic špatného nedělala – jenom kvůli vyšší čtenosti (prodejnosti) vytvářela provokativní až skandální titulky.

Novináři neustále pátrali po nějaké zajímavosti. To je ideální prostředí pro aktivistický terorismus. Každý projev hysterie byl vítán jako čtivá informace.

Pokračování až se zítra vyspíte.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)