Když veškeré snahy o diplomatické řešení česko-polského sporu o Těšínsko selhaly, přikročila československá vláda k vojenské akci. V následujícím blogu uvádím jen to, co mně osobně přijde jako nejdůležitější, opravdu není v mých silách a možnostech rozepisovat dopodrobna veškeré válečné události.

Základem čs. sboru byl 21. střelecký pluk legionářů z Francie s velmi dobrým výcvikem a válečnými zkušenostmi a dva prapory podobně připravených italských legionářů z 35. pěšího pluku. Doplněny byly pěšími prapory ze Šumperka a Olomouce, mysliveckým praporem z Fryštátu a dobrovolnickými prapory z Bohumína a Orlové. Do čela armády byl postaven podplukovník francouzské armády Josef Šnejdárek, podle mého názoru jedna z největších osobností československého vojenství, byť je některými Poláky považován za válečného zločince. Já to pokládám za lež a pitomost. Určitě si zasluhuje podstatně více místa, než mu mohu věnovat v tomto blogu, takže o něm třeba někdy jindy.

Proti nim mohli Poláci postavit pět pěších praporů, čtyři kulometné roty, jezdeckou četu a dělostřeleckou baterii. Kromě toho na polské straně stálo ještě asi 500 příslušníků polského četnictva (milicja) a asi od 3000 do 6500 civilních dobrovolníků, ale jejich bojová hodnota se s československými legionáři nedala srovnat. Polské zdroje uvádí počet milicionářů od 600 do 1300, 2 000 polských vojáků a neurčený počet civilistů, hlavně horníků a hutníků. Síla československé armády je pak udávána na 16 000 mužů.

Tady je třeba zmínit, že většina polských vojsk v té době válčila na východě s Ukrajinci. Tam totiž Poláci usilovali o získání východní Haliče – jako své bývalé historické země, byť s převahou ukrajinského obyvatelstva. V souvislosti s Těšínskem a polskou argumentací to zní až úsměvně. V každém případě to byl hlavní důvod, proč velitel polských vojsk na Těšínsku plukovník Latinik neměl k dispozici žádnou relevantní sílu, která by byla s to Šnejdárkovy oddíly zastavit. K plukovníkovi Franciszku Xawery Latinikovi jen velmi krátkou poznámku – v srpnu 1920 byl jako vojenský velitel Warszawy a velitel 1. armády Severního frontu jedním ze strůjců vítězství Polska nad bolševiky při tzv. „zázraku na Wisle“ .

Útok byl stanoven na 23. ledna 1919 ve 13. hodin a měl být zahájen obsazením bohumínského nádraží a postupem na Petrovice a Zebrzydowice. Další nápor byl naplánován na směru Orlová – Doubrava – Karvinná a třetí pak ze směru Čadca – Mosty u Jablunkova. Cílem pak mělo být nejdříve dobytí Těšína a posléze ovládnutí celého Těšínska.

Podplukovník Šnejdárek se ještě ráno snažil pomocí lsti konfliktu zabránit, když se společně s francouzským podplukovníkem Gillainem, italským podplukovníkem Nossedou, anglickým majorem Crossfieldem a kapitánem americké armády Emanuelem Voskou (a štábem novinářů) vydal k plukovníkovi Latinikovi do Těšína. Chtěl ho přesvědčit, že vystupuje z pověření vítězných mocností a předal Latinikovi „spojenecké ultimatum“, které Polákům přikazovalo bez boje celé Těšínsko opustit. Latinik mu ale neuvěřil a Šnejdárkovi a jeho suitě se doslova v poslední chvíli podařilo z Těšína uniknout. Když Šnejdárek později tuto událost popisoval, o Latinikovi se vyjadřoval s velkým respektem a uznáním.

Mezitím v Bohumíně vypukla přestřelka, která uspíšila začátek tažení o několik hodin. Polská hlídka měla zahájit střelbu na čs. oddíl, který od Pudlova už nastupoval k Bohumínu. Jiná verze hovoří o útoku Čechů na nic netušící Poláky. Polský velitel nádraží vydal okamžitě rozkaz k zajetí čs. posádky v Bohumíně, což se Polákům za cenu dvou mrtvých podařilo. Celkem 170 zajatých čs. vojáků a čtyři důstojníci byli odvezení do Petrovic.

Do večera bylo bohumínské nádraží obsazeno čs. vojsky, ta pak pokračovala vlakem směrem do Petrovic, kde osvobodila zmíněné zajatce. Pak se odebrala podpořit útok na Karvinnou.

Zatímco Bohumín už byl obsazen čs. vojskem, na druhém směru útoku od Orlové přes Doubravou a Karvinnou se úporně bojovalo i v noci. Polští vojáci s podporou horníků bránili nejen nádraží, ale i šachty a přes svůj chabý vojenský výcvik a zkušenosti kladli tuhý a opravdu urputný odpor. Nakonec ale druhého dne ráno vydal Latinikův štáb rozkaz Karvinnou opustit a stáhnout se k Těšínu.

Třetí a poslední směr útoku byl stanoven ze Slovenska přes Mosty u Jablunkova na Těšín. Měli jím postupovat italští legionáři, ti se ale přes zaminovaný železniční tunel v Mostech nemohli dostat dál, proto se vrátili přes Vlárský průsmyk do Ostravy a Frýdku, odkud byli připraveni k nástupu na Těšín.

Šnejdárek využil dalších dnů k přeskupení a odpočinku svých vojsk, došlo jen ke dvěma potyčkám v Zebrzydowicích a mezi Stonavou a Markowicemi u Těšína. Tam se ukázala opravdu zdrcující převaha čs. legionářů, když doslova rozprášili polské jednotky.

Latinik přeorganizoval své jednotky tak, aby mohl lépe bránit Těšín. Nakonec když mu nedorazily téměř žádné posily (velká část nevycvičených polských vojáků údajně cestou dezertovala a na Těšínsko přijel jen žalostný zbytek) se rozhodl město zachránit před válečnými škodami a po Šnejdárkově ultimátu do soumraku 27. ledna Těšín se svými vojáky opustil.

Těšín byl obsazen bez boje a Šnejdárek postupoval ke Skoczowu. Údajně dostal příkazy zastavit na Wisle, zbytek Těšínska už měl být přenechán Polákům. Zatímco např. český autor Jiří Bílek tvrdí, že: „podplukovník Šnejdárek využil 28. a 29. ledna k přeskupení jednotek a přípravám na útok, který měl Poláky zatlačit na Wislu“, polské zdroje píší o tom, že rozhodující bitva se odehrála právě ve dnech 28. až 30. ledna. Pokud čeští autoři uvádí, že díky početní převaze by bitva o Skoczów dříve nebo později skončila českým vítězstvím, v Polsku je obecně přijatý názor, že dříve nebo později by navzdory početní převaze byli Češi odraženi a přinuceni k ústupu.

V každém případě se 30. ledna u Skoczowa odehrávaly úporné boje, kdy se československá vojska pomalu blížila ke Skoczowu a mělo hrozit, že Skoczów obklíčí. Ve večerních hodinách ale dostal Šnejdárek rozkaz od místopředsedy vlády Švehly a ministra národní obrany Klofáče, aby postup okamžitě zastavil a uzavřel s Latinikem příměří.

Hlavním důvodem tohoto kroku byl stále se stupňující nesouhlas dohodových mocností a zvláště Francie s útokem na Těšínsko. Francouzi se cítili velmi pobouřeni a dotčeni, že se čs. vláda rozhodla k útoku bez francouzského souhlasu, respektive přes francouzský nesouhlas. Válečné akce tedy byly ukončeny, první demarkační čára byla stanovena prozatímně na řece Wisle, po několika týdnech pak více méně kolem řeky Olzy. Zbraně nic nevyřešily, nastoupili diplomaté.

Tady musím určitě zmínit některé události, které dodnes (skoro po 100 letech!) opravdu vzbuzují vášně, řekl bych „na obou březích Olzy“.

Už samotná interpretace příčin, průběhu a vlastně i výsledku války je mezi oběma stranami opravdu DIAMETRÁLNĚ odlišná. Samozřejmě v Česku je akcentováno, že k vojenskému zásahu došlo až po porušení dohody z 5. listopadu a československém ultimatu, v Polsku je tato válka brána jako porušení dohod z 5. listopadu ze strany Československa(!), často padají opravdu silná hodnocení jako teroristický akt, bezprecedentní zločin, nůž do zad v době, kdy Polsko bojovalo na východě proti bolševikům atd. atd. No s těmi bolševiky to zas až tak moc pravda není, k Polsko – bolševické válce došlo až mnohem později. Kdo umí polsky, tomu doporučuji zabrousit na www.zaolzie.org. To je fakt počteníčko!!

Velmi temnou stránkou sedmidenní války je „Stonavský masakr“. Dne 26. ledna bylo ve Stonavě zabito 20 vojáků 12. wadovického pěšího pluku, podle svědectví je příslušníci 21. střeleckého pluku (legionáři) měli povraždit již jako zajatce, snad dokonce i oloupit. K podobným událostem mělo docházet i jinde, a to i na civilním obyvatelstvu. Četl jsem i tzv. „Bílou knihu zločinů vojsk gen. Šnejdárka na Polácích“ (Biała Księga zbrodni wojsk gen. Šnejdárka na Polakach), která tyto a podobné události popisuje a opírá se o výpovědi svědků a fotografie obětí.

Na druhé straně je třeba asi také říci, že zvláště v oblasti karvinského revíru se polské dobrovolnické milice velmi často uchylovaly k záškodnickému či guerillovému vedení boje. V Pamětní knize města Orlové se uvádí, že pochodující čs. vojska byla odstřelována ze zálohy z obytných domů polskými civilisty, kteří měli „odněkud“ pušky. Pokud byli dopadeni, byli bez soudu a okamžitě pověšeni nebo zastřeleni.

Obě strany se pak vzájemně obviňovaly z dobíjení raněných, hanobení těl mrtvých nepřátel apod.

Ať jsou tyto válečné zločiny skutečné, domnělé, zatajované nebo naopak přibarvované a zveličované, faktem je, u nás se o nich v podstatě mlčí nebo jsou odkazovány mezi legendy a mýty, oficiální místa a vojenské archivy se ne a ne vyjádřit..

Vůbec úroveň informování o téhle válce je v České republice ve srovnání s Polskem katastrofální. Uceleně se jí věnuje v jedné části pouze kniha Jiřího Bílka (viz zdroje pod blogem) a pak jen pár článků v odborných časopisech a to více či méně okrajově. Narazil jsem ještě na článek v jednom našem rádobyhistorickém časopise, ale ten mi přišel hodně ubohý, jednobarevný a dost hloupý. No a pak ještě u nás na základních školách jednu dobu informoval pan Szymeczek a jeho Kongres Polaków, ale myslím si, že ti si s přílišnou objektivitou taky moc hlavu nelámou.

Takže shrnuto: Sedmidenní válka naprosto nic nevyřešila, jen přilila oleje do ohně, přivedla Těšínsko až na okraj občanské války a na dlouhou dobu poznamenala vztahy mezi obyvateli Těšínského Slezska. Válka stála život asi 150 lidí, kolem 1 000 bylo zraněno.

A ať už si o sedmidenní válce a jejich příčinách myslíme cokoli, snad se shodneme, že je třeba mít v úctě padlé vojáky OBOU armád, protože všichni položili životy za svou vlast a za Těšínské Slezsko..

Jejich statečnosti a obětavosti se můžete poklonit u pomníků na hřbitovech v Zebrzydowicích, Stonavě nebo Orlové.

Zdroj: Blog autora

Použité prameny a zdroje:

Jiří Bílek: Kyselá těšínská jablíčka, Nakladatelství Epocha, Praha 2011

Trudna droga do Polski, vyd. Urzad miejski w Skoczowie, Skoczów 2009

Josef Šnejdárek: Co jsem všechno prožil, Elka Press 1994

Jak Czesi zrabowali Zaolzie, http://www.historia.uwazamrze.pl/artykul/961107

Kol. autorů: Poláci na Těšínsku, vyd. Kongres Poláků v České republice, Český Těšín 2009

a spousta internetových stránek, internetových diskusí, české i polské wikipedie,atd. atd. atd.