Vážený pane prezidente.

Obracíme se na Vás jako na vrchního velitele ozbrojených sil České republiky. Jako velitelé domobraneckých organizací dlouhodobě sledujeme a vyhodnocujeme, a to ve spolupráci s bezpečnostními experty z ČR i ze zahraničí, bezpečnostní situaci v České republice i blízkém zahraničí. Chtěli bychom Vás proto upozornit na jedno reálně hrozící významné bezpečnostní riziko, které dle našich informací český stát nejen svými stávajícími kroky podporuje, ale na jehož zvládnutí není v žádném případě dostatečně připraven. Pro potřeby velení domobraneckým organizacím byla koncem roku 2018 štábem domobrany vytvořena analýzy rizik, která v ČR i Evropě reálně hrozí, a to v horizontu od hodin až po roky. Mezi události, které mohou nastat, patří mimo jiné finančně – ekonomická krize mimořádné intenzity a dopadů a na to navazující banditismus extrémních rozměrů ze strany zahraničních pracovníků jako důsledek rychlého postupu ekonomické krize.

Podle oficiálních údajů Ministerstva práce a sociálních věcí působí k 30.6.2019 v České republice 606 483 zahraničních pracovníků. Do tohoto počtu nejsou zahrnuti cizinci, kteří jsou dnes již oficiálně českými občany, nebo zde pracují načerno.

V době trvalého ekonomického růstu a relativního blahobytu postrádá řada firem dostatek pracovníků. Stále se hovoří o minimální nezaměstnanosti a tedy o nutnosti dovážet pracovníky do zdejších montoven ze zahraničí. Zejména ze zemí bývalého Sovětského bloku – z Ukrajiny a Moldávie, z Mongolska nebo Balkánu. Hlavním motivem zahraničních pracovníků je snaha vydělat zde peníze, které budou sloužit nejen pro uživení jich samotných, ale i rodin, které často zanechali doma a pro které jsou peníze došlé ze zahraničí důležitým zdrojem příjmů. Nejnovější čísla hovoří o tom, že za rok 2018 poslali zahraniční pracovníci do svých domovských zemí přes 47 miliard korun.

Již nyní jsou zejména ve středních Čechách města, kde zahraniční dělníci tvoří až 1/3 zde žijících obyvatel. Většinu času tráví buď v práci, nebo na ubytovnách, takže až na drobné excesy dosud nejsou se zahraničními pracovníky žádné větší problémy.

Co se stane, až naplno vypukne mohutná hospodářská krize a nebude dostatek práce? Začne se masivně propouštět. Kdo bude propuštěn první – bude to generální manažer, vedoucí provozu nebo zahraniční námezdní síla, často nekrytá žádnou smlouvou, garantující ochrannou lhůtu nebo nějaké odstupné?

Většina zahraničních dělníků je zde pouze za jediným účelem – vydělat co nevíce peněz a ty následně poslat svým rodinám. Proto zde žijí skromně, jejich jídlo je to nejlevnější, co je možné v obchodech koupit, bydlí po několika v laciných ubytovnách a na zábavu jako je kino nebo hospoda opravdu nemají dostatek zbytných peněz. Tito lidé jsou bez větších zásob a finančních úspor. Nyní se dostanou bez prostředků na ulici – bez zaměstnání, bez jídla a finančních prostředků nutných na to, aby se vrátili ke svým rodinám. Hladový člověk bez rodiny je zoufalý člověk. A zoufalí lidé dělají zoufalé činy.

Může nastat následující situace: v důsledku rychlé a zničující finanční krize zastavuje většina podniků, zaměstnávajících zahraniční dělníky, provoz. Na hodinu a bez odstupného jsou propuštěny desítky tisíc zahraničních zaměstnanců. Nemají žádné úspory, aby zde mohli delší dobu přežívat, ani na to, aby si zajistili odjezd do svých domovů – do Mongolska, Nepálu, Albánie, na Ukrajinu. Kde na to vezmou prostředky? Jak se budou živit, čím cestovat domů? Při těchto vysokých počtech ani není možné takový exodus logisticky zvládnout.

Začnou mít hlad, žízeň, dostavuje se frustrace, beznaděj a vztek. Jsou zaznamenány první případy, kdy si obstarávají základní prostředky (včetně alkoholu) násilnou cestou. Začínají krádeže ve velkém, rabování. Nejdříve obchodních center, následně menších obchodů, domů a bytů, kde je možné si jídlo a další prostředky obstarat.

Nastává anarchie a první větší střety s policií a ozbrojenými občany. Narůstají ztráty na obou stranách. Policie není schopna banditismu v tak velkém měřítku zabránit. Sama je často terčem útoků a úspěšných snah ozbrojit se na úkor příslušníků policie. Je třeba si uvědomit, že větší část zahraničních dělníků má na rozdíl od mladší části zdejší populace za sebou několikaletou základní vojenskou službu, někteří dokonce i bojové zkušenosti. Znají naši řeč a umí se pohybovat v našem prostředí. Jsou mnohem silnější a otužilejší, a to nejen fyzicky. A mohou jich být statisíce, s jedinou touhou – přežít, případně se vrátit domů, za svými rodinami. Za každou cenu.

Vážený pane prezidente.

Vzhledem ke skutečnosti, že mezi našimi členy i sympatizanty jsou bývalí i současní příslušníci Armády ČR a Policie ČR, včetně vysokých důstojníků a generálů, máme dostatek informací o reálném – tedy nikoliv jen proklamovaném – stavu ozbrojených sil, které mají chránit a bránit území České republiky. Jsme dobře informováni jak o značném personálním podstavu v Armádě ČR i Policie ČR, tak o zanedbaném výcviku řadových příslušníků těchto ozbrojených složek, vyjma elitních útvarů AČR a PČR, které však pochopitelně nemohou plně pokrýt případnou změněnou bezpečnostní situaci.

Znepokojuje nás, jak příslušné orgány ústřední státní správy podceňují výše uvedené bezpečnostní riziko, povolují další přísun zahraničních dělníků, a nečiní přípravy na zvládnutí mimořádné situace takových rozměrů.

Deklarujeme svoji připravenost být v případě vzniku mimořádných situací velkého rozsahu a celostátního dopadu plně k dispozici orgánům státní správy a samosprávy ke zvládnutí mimořádných situací jako dobře organizovaná, vybavená a vycvičená síla, která je plně připravena sloužit občanům České republiky při ochraně a obraně jejich životů, zdraví a majetku.

V památný den 28.10.2019

MUDr. Marek Obrtel, velitel Národní domobrany

Ivo Gec, velitel Zemské domobrany

Ing. Ivan Kratochvíl, velitel Československých vojáků v záloze za mír