Je možné spojit ty nejradikálnější požadavky na ženskou nadřazenost a přitom akceptovat kamenování, bičování, mrzačení genitálií a prodávání do otroctví?

Radikální feministky to dokáží, a všem ostatním nad tím zůstává rozum stát. Samozřejmě, v první linii gendertetky  tvrdí, že se v běžném islámu ty všechny děsivé věci nedějí o nic častěji než v běžné evropské společnosti. Ale když dojde na lámání chleba, je jejich postoj pokaždé stejný. Hnutí genderových aktivistek nemá nejmenší problém s 20letými tresty vězení za sundání muslimského šátku. Hnutí genderových aktivistek nemá nejmenší problém s nucenými dětskými sňatky. Hnutí genderových aktivistek nemá nejmenší problém s fyzickým bitím žen, pokud k němu dochází v muslimských domácnostech.  A když švédská policie oznámí, že není schopna chránit ženy před přepadáním na ulici, feministky jsou s tím okamžitě smířené.

Zkrátka, vypadá to, že genderový ideál je společnost, kde je 50% kvóta na zastoupení žen ve vedení podniků, a kde je občas nějaká manažerka ukamenována či prodána na tržišti.

Kde se tato absolutně nelogická kombinace postojů bere?

Mohli bychom uvažovat, zda se oba ideály přece jen nedají spojit. Třeba tak, že bude akceptována nadřazenost islámu a že muslimská komunita části podřízené populace povolí, aby si v rámci uzavřené komunity zavedli vlastní pravidla. Na ulici šaríja se vším všudy, uvnitř luxusní ohrazené komunity genderová pravidla. Něco jako čtvrť cizích diplomatů v Saudské Arábii. Dokud budou muslimská vláda potřebovat služby té skupiny, proč ne?

Dějiny nás učí, že takové soužití zpravidla netrvá dlouho. Dříve či později se na muslimské straně objeví někdo, komu to bude připadat „vlažné“ nebo „odpadlické“ a dá bezbranné podřízené komunitě pocítit to nejkrutější z „prorokova“ učení.

Jenže tak daleko feministky neuvažují. Za jejich příchylností k islámu je něco jiného. A sice to, že jejich mozek je perfektně vycvičen, aby si takové otázky nepokládal. Správná genderová expertka se plně soustředí na jiné oblasti.

Pro něco tak komplikovaného jako rozpor mezi genderovým přístupem a radikálním islámem není v těch angažovaných hlavinkách místa.

Shodou okolností jsem měl před pár dny možnost diskutovat s jednou docentkou genderu, a dostali jsme se přesně k tomu.

„Paní docentko, rozdíl mezi námi dvěma je v tom, že já mám svobodu napsat třeba článek, kde chválím feminismus, a nezničím si tím kariéru. Vy ale nemůžete napsat něco sexistického, i kdybyste chtěla, protože byste tím okamžikem úplně skončila.“

„To je čistě teoretická konstrukce. Proč bych to měla dělat? Něco takového by mě ani nenapadlo.“

A tady jsme u jádra rozdílu. Paní docentka si ani neumí dokonce ani představit, že by se jí v hlavě objevila nekorektní myšlenka. Proto to dotáhla až na docentku.

Možná se ptáte, co radikální aktivistky. Ale nenechte se mýlit. Radikální aktivistky jsou radikální přesně tak, jak je předepsáno. Jsou tedy pro práva transvestitů, práva pedofilů, práva bojovníků Islámského státu, a poslušně soutěží, kdo přijde s absurdnějším požadavkem. Ale překročit rámec politické korektnosti, to nepřichází v úvahu.

Martin Konvička předkládá vysvětlení, které to naše dobře doplňuje. Ukazuje, že za příchylností k islámu jsou skryté submisivně-masochistické sklony. Když slečna nemá možnost je vyventilovat v intimním životě, přelévají se do odevzdanosti a podřízenosti vousatým násilníkům.

Jestliže je v určité společenské vrstvě vyžadována naprostá a tupá poslušnost, lze předpokládat, že tam budou nadprůměrně zastoupeny ty, o kterých Martin Konvička píše. To, ostatně, potvrzuje i výzkum. Samostatné a nezávislé ženy se feminismu vyhýbají. Takže pokud vám to připadá zábavnější, můžete situaci analyzovat z jiné strany. Ale výsledek bude stejný.