Jedním z pozvaných byl také účastník řady zahraničních misí AČR nejen v Afghánistánu, pplk. v.z. MUDr. Marek Obrtel, kterého koordinátor Michal Pavljuk  pozval  na besedu mailem 18.října a po potvrzení ze strany Marka Obrtela ještě následující den upřesnil formát besedy.

3.listopadu, ale přišlo zamítavé stanovisko k účasti MUDr.Obrtela ze strany Kolegia SS IIPS, které na základě dvou zpráv, článků z roku 2016, rozhodlo o neúčasti pana doktora.

„Dôvodom sú pre nás nezlúčiteľné vyjadrenia kritizujúce demokratické princípy, ktoré si náš spolok nesmierne váži. Ako študentská sekcia IIPS sme spolkom, ktorý je silno apolitický, no zároveň si cení demokratické hodnoty zakorenené v našej spoločnosti. Viacero ľudí z nášho spolku sa vyjadrilo kriticky k Vašej dehonestácií hodnôt, ktoré sa snažíme zdieľať  a šíriť. Obávame sa, že výroky dehonestujúce demokratické hodnoty by  mohli zaznieť aj na debate, a preto sme sa takto rozhodli. Ako dôkaz  nášho odôvodnenia posielam Vaše články, ktoré nám však v čase zaslania pozvánky pre Vás neboli známe. Začali nás na nich však až postupne upozorňovať ľudia, ktorých pohoršila táto pozvánka. Nesnažíme sa  spochybňovať Vašu empíriu vzhľadom na Vašu účasť na zahraničnýchmisiách, no myslíme si, že spôsob prezentácie Vašich názorov pomocou agresívnych a expresívnych slovných spojení nie je vhodný na akademickú  pôdu,“ podepsáno „Kolegium SS IIPS“.

„Pořadatel mi sdělil, že člověk, který se mnou měl být ve dvojici, odřekl účast na poslední chvíli,“ odpověděl redakci Ladislav Jakl.

V této spojitosti jsme položili několik otázek panu doktoru Obrtelovi.

Vy sám máte vysokoškolské vzdělání, jak se to podařilo, když vaše názory nepatří na  akademickou půdu, jak tvrdí někteří studenti Masarykovy univerzity?

Musím tedy říci, že v době, kdy jsem začal studovat medicínu, ač jsem studoval na vlast ní přání na vojenské vysoké škole, o politiku jsem se vůbec nezajímal. Chtěl jsem být dobrým vojenským lékařem a tomu jsem podřídil vše. Pravděpodobně by tomu tak bylo až do dnes, kdybychom nedospěli do takových „zlých časů“, jaké jsem poznal v souvislosti se svou službou vojenského lékaře nejen v zahraničí v rámci vojenských misí, ale postupně i doma v naší zemi. To vyvrcholilo nejen odchodem z vysokých armádních funkcí, ale nakonec také mým vrácením válečných vyznamenání ministru obrany.

Ani teď se však nepovažuji za odborníka v politologii či přímo zdatného politika. Názory, které prezentuji jsou podloženy mými osobními prožitky a mnohaletými zkušenostmi z reálného dění na vojensko-politické scéně se všemi dopady na mnoha úrovních. Můj názor na stav věcí kolem nás se dlouhodobě vyvíjel a výsledkem jsou mé současné, velmi opodstatněné postoje. Kdybych se s těmito názory „vnucoval“ studentům medicíny nebo jaderné fyziky, asi by se to skutečně nehodilo. Já jsem však byl požádán, abych se debaty účastnil na fakultě sociálních studií, což je podle mého názoru ta správná půda pro neformální korektní diskuzi o politických problémech, kdy má být zdvořile, ale nesmlouvavě prezentován názor té či oné strany. Vždyť nakonec jde o to, komu se podaří přesvědčit publikum, samozřejmě na podkladě podložených argumentů, o „své pravdě“. Nemyslím si, že taková debata nepatří na akademickou půdu fakulty sociálních věd... Nota bene, když tuto diskuzi organizuje, téma volí, diskuzi moderuje a publikum tvoří právě tato fakulta... Co se mne týká, vstoupil bych za účelem oxfordské debaty na dané téma na „velmi horkou půdu“ a neměl bych vůbec snadný úkol. Můj zájem však přesto převážil rizika, právě proto, že jsem si, vzhledem ke své pevné, pádné a věcné argumentaci na dané téma, takzvaně „jistý v kramflecích.

Předpokládám, že byste zastával názor, aby naši vojáci odešli z Afghánistánu, o tom nesmí snad studenti mluvit natož něco slyšet?

„U Kábulu se prý bojuje za Prahu“, říká se v oficiálních kruzích našich politických „elit“.  Aneb, chcete-li: „Bojujeme tam prý s terorismem proto, abychom s ním nemuseli později bojovat doma“, říká současný ministr vnitra Hamáček. Opak je pravdou. U Kábulu se bojuje jednoznačně za nadnárodní korporace, zejména ty zbrojařské a celá tato „mise“ je projevem korporátního fašismu, zejména Spojených států amerických, pod hlavičkou NATO, jakožto „užitečných idiotů“ včetně naší země, která se, nejen tím, zařadila na seznam mezinárodních zločinců, páchajících bezpráví na suverénních zemích a jejich obyvatelstvu. A tím si na straně druhé koleduje o to, aby tak jako je tomu jinde, i v naší zemi proběhly teroristické útoky islamistů a dalších radikálních skupin, jako „odveta za Kábul“ nebo Baghdád, nebo Libyi nebo jakoukoliv jinou „spálenou zemi“. Možná někdo nechtěl, aby nad takovou verzí našeho působení v Afghánistánu museli studenti začít přemýšlet.

Jedním z důvodů vašeho „vyloučení“ z besedy je, že kritizujete demokratické principy, jak to chápete?

No, já to po pravdě řečeno moc nechápu, na druhé straně ale ano. Chápu to tak, že vypadá-li „demokracie“ tak, jak si určitá skupina přeje, pak je to tabu a kritika je nepřijatelná. Na druhou stranu, dopadnou-li věci jinak, než jak si určitá skupina přeje, kritizuje se, dehonestuje se, nadává, a to i sprostě, intrikuje, dělá se prostě vše proto, aby demokratický princip byl v tom konkrétním případě zcela popřen a zavržen. To je naprosto typicky případ demokratického zvolení pana prezidenta Zemana, ale nakonec i současného premiéra Babiše. Ti, kteří se neustále ohánějí demokracií, ji ve skutečnosti v její ryzí podobě naprosto a z hloubi duše nenávidí, to je léty ověřený fakt, aneb, jak řekl dne 30. července 2001 pro Business Week „prezident – válečník“ Spojených států amerických G.W. Bush jr.: „Demokracie je problém, diktatura by byla setsakra snazší, o tom není sporu!“.

Co jste provedl studentům Masarykovy univerzity nebo členům Kolegia SS IIPS, že vás nechtějí ani vidět, bojí se vás?

Domnívám se právem, že nic, musím se pousmát, vždyť jsem ještě neměl příležitost se s nimi nikdy a nikde setkat. Domnívám se, že jsem „něco mohl provést“ různým nadacím, neziskovkám a jiným organizacím, například typu „Open Society Foundations“ a jiným, kteří velmi často univerzity dotují různými granty a evropskými fondy a dotacemi, čímž je drží v hrsti a ony se pak musí chovat tak, aby nepřipustily nic, co by „poškozovalo“, rozumějme mluvilo pravdu, o jejich skutečných zájmech a smyslu jejich bytí. Jsou zde ale zcela určitě i mediokraticky a třiceti lety usilovné převýchovy zmanipulované povahy samotných příslušníků univerzit.

Domníval jste se, že mladé posluchače přesvědčíte svými názory, jak se píše v propozicích této debaty a vyhrajete se svým názorem?

Jak už jsem naznačil v odpovědi na první otázku, situace by pro mne nebyla vůbec jednoduchá ze všech uvedených důvodů. Prostředí by pro mne bylo pravděpodobně velmi „nepřátelské“. S výhrou jsem nepočítal. Je však také otázkou, na kolik by posluchači byli ochotni zapojit vlastní rozum, analyzovat obdržené informace a udělat si na podkladě faktů svůj nový názor. A na kolik by byli ochotni jej posléze dát najevo a nebát se toho (obavy by pramenily jak z reakce ze strany učitelů, tak spolužáků a osobní statečnost se dnes moc nenosí).

Smyslem mé účasti mělo být to, že jak už jsem uvedl, domnívám se, že bych byl v této oblasti velmi silným soupeřem s pádnými a podloženými argumenty a dostal bych příležitost v hlavách studentů zasít sémě pochybnosti o tom, že všechno, co se jim předkládá jako ten jediný správný názor, je vždy pravda. Možná bych je „donutil“ o věcech přemýšlet a kdoví, jaký by byl výsledek?

„Soutěžní debata“ podle studentů Masarykovy univerzity, budoucích politologů

Podle pořadatelů se má jednat o diskusi v tzv. Oxfordském formátu, kdy proti sobě budou sedět dvě dvojice, každá s opačným názorem a na regulérnost debaty bude dohlížet moderátorka  Ivana Bártová z TS Brno, absolventka Masarykovy univerzity.

„Vítězem debaty se stává ta dvojice, která dokázala přesvědčit více diváků z publika oproti jejich názoru před debatou. Tuto informaci získáme prostřednictvím divácké ankety před a po skončení debaty,“ objasňuje Michal Pavljuk, koordinátor Masarykových debat Studentské sekce IIPS, student FSS MU.  

Dalo se předpokládat, že půjde o seriózní debatu, kdy jedna z dvojic chce, aby naši vojáci odešli z Afghánistánu a druhá zastává opačný názor, ale podle regulí, jak objasnil koordinátor Pavljuk, může také zvítězit sympatičtější dvojice a nebo někdo se silnějším hlasem. Otázkou zůstává, zda taková debata k něčemu může studenty Masarykovy univerzity  vychovávat a nebo si  z debaty mohou odnést poznatek, že vítězí  hlučnější a silnější.

Ale určitě by neměli být studenti Masarykovy univerzity vychováváni k zamlčování pravdy jak předvedli organizátoři „debaty“, asi by se T.G.Masaryk, jehož jméno škola nosí, hodně podivoval.