Propustili většinu zkušených starších vedoucích vysílání a redaktorů, které nahradila ambiciózní a tvárná mládež. Také se změnila programová skladba v duchu méně politiky a vážných témat, zato více zábavy. Kromě soutěžních pořadů domácí provenience převládaly americké béčkové filmy. Pro pořádek musím poznamenat, že je velmi rychle nahradila kvalitní domácí ruská produkce.

Sledoval jsem tehdy zkrocení televizních stanic, které si zvykly být k režimu kritické již z dob perestrojky, a zaujalo mě, že tištěná média zůstávala těmito změnami nezasažená. Nadále psala stejně, odhalovala skandály, korupci, téměř nic pro ně nebylo svaté. Nikdo nic necenzuroval, nerušil. Zeptal jsem se kolegy, který se ruskými médii dlouhodobě zabýval, jak je to možné? Odpověď zněla, že dle průzkumů noviny kupuje pouhých šest procent obyvatel, takže nemá cenu tištěná média nějak regulovat. Zato na televizi se dívají všichni. Inu, není nad politický pragmatismus.

Vzpomněl jsem si na toto poučení tento týden, když jsem si přečetl několik velmi kritických reakcí na svůj rozhovor na iDNES z 1. 11. letošního roku. Týkal se pozadí momentálně největšího mezinárodního skandálu spojeného s impeachmentem Donalda Trumpa v souvislosti s Ukrajinou. Současný americký prezident si myslí, že v roce 2016 Obamův viceprezident Joe Biden při odvolávání  bývalého ukrajinského generálního prokurátora Viktora Šokina chtěl krýt svého syna Huntera Bidena před stíháním z korupce v souvislosti s firmou Burisma. V telefonátu s ukrajinským prezidentem  Vladimírem Zelenským se Donald Trump zajímal o to, zda by ukrajinské úřady celou záležitost nemohly vyšetřit. Joe Biden totiž může býr Trumpovým  protikandidátem v prezidentských volbách v roce 2020.

Okolnosti odvolání prokurátora Šokina byly velmi dramatické. J. Biden nejprve prezidentovi Porošenkovi pohrozil, že Ukrajina nedostane úvěr ve výši jedné miliardy dolarů a pak dal ukrajinským poslancům šest hodin do odletu svého letadla na rozhodnutí o odvolání. Oni to stihli.

Zastavím se u blogu pana Davida Stulíka, který mě kupodivu neobviňuje ze lži, ale z nepřesností. Říká, že americký viceprezident usiloval o odvolání V. Šokina dlouhodobě, stejně jako EU. To je pravda. J. Biden uvedl, že o odvolání usiloval od konce srpna 2015 a mluvil o tom při svých 11 návštěvách Ukrajiny. Jenže se zdá, že prokurátor ve snaze se zachránit, předvolal jeho syna Huntera k výslechu. Teprve poté následoval ten dramatický nátlak z pozice síly. Mám pocit, že tato intrika  (či vydírání?) proti Joe Bidenovi  Šokinovi dokonale vyšla. Donald Trump, jeho voliči a část amerických novin evidentně mají jasno, jak to tenkrát bylo.

Ostatně i Šokinův nástupce Jurij Lucenko, který kauzu Burisma podědil, letos v květnu podal trestní oznámení na Národní protikorupční úřad Ukrajiny kvůli nečinnosti při vyšetřování této kauzy. Také v marné snaze zachránit svůj post.