Michal Semín komentuje a přibližuje Pochod pro život, o němž nejen veřejnoprávní média, tak jako v letech předchozích, pokrokově pomlčela, přestože šlo o „maso“ mnohem větší než tuto sobotu. Včera v Praze demonstrovali odpůrci i oddaní místní spojenci americké armády, která u nás ode dneška bude demonstrativně „dočasně pobývat“ – doufejme že opravdu jen několik dní. Alespoň pro tentokrát. Pro média tučné sousto. V pozadí se totiž skrývá možná válka – a tedy ohrožení životů našich lidí. Těch, kterým se podařilo narodit.
Před týdnem tímtéž pražským centrem pochodovalo přes dva tisíce obránců nenarozeného života. Je to jediná takto početná manifestace v naší zemi, jíž se účastní celé rodiny. Tedy všechny generace, od batolat v kočárcích až po jejich prarodiče. Pochod pro život je ve skutečnosti mnohem víc než demonstrace – je především, navzdory zlu, proti němuž manifestace protestuje, docela radostným lidským společenstvím.
O několikatisícové manifestaci v centru hlavního města se však běžný konzument mediálního mainstreamu vůbec nedozvěděl. Kdyby se stejný počet lidí sešel na podporu zvířat či NATO, bylo by to to první, co by na nás z obrazovek ječelo. Do hledáčku kamer nejen z Kavčích hor by se demonstrace zaručeně dostala také v případě, pokud by ji podporovala americká ambasáda. Jenže jak známo, režimAtlantického odhodlání preferuje jinak orientované pochody.
Hnutí pro život, jež každoročně tento pochod pořádá, nevedou žádní profíci, vyškolení „neziskovkovým“ průmyslem. Jsou to obyčejní rodiče, které trápí, jak se naše společnost staví k daru lidského života. Nejsou to jen kyrety v rukou „porodníků“ či nitroděložní tělíska v těle žen, ale i dnes masově rozšířená abortivní chemická „antikoncepce“, jež nad mnoha lidmi vynášejí ortel smrti dříve, než se vůbec mohli narodit.
Počet dětí zemřelých v důsledku umělého potratu neznáme. Je sice pravda, že počet zabitých chirurgickým „přerušením těhotenství“ klesá. Jde však o statistickou iluzi. Ve skutečnosti, vzhledem k dostupnosti chemických „gilotin“, jež jsou podvodně vydávány za pouhou antikoncepci, je však počet dětí, zabitých v mateřském lůně, větší než kdykoli jindy.
Moderní společnost, jež tato jatka svými preferencemi umožňuje, se byť jen diskusi na toto téma vyhýbá. Občasný televizní pořad, do něhož je milostivě přizván i odpůrce potratů, je výjimkou, potvrzující pravidlo. Proto nepřekvapuje, že se Hnutí Pro život ČR obrátilo na Českou televizi o vysvětlení, proč masová manifestace v centru Prahy, zaměřená na pomoc těhotným ženám a počatým dětem, si její pozornost nezasloužila, přestože vedoucí redaktorka zpravodajství Edita Horáková před konáním pochodu organizátorům napsala, že s „pokrytím akce“ počítá.
Vážená paní vedoucí redaktorko,
v sobotu proběhl Národní pochod pro život, kterého se zúčastnilo podle velmi střízlivých policejních odhadů přes 1 500 lidí. Došlo tak dokonce na hodinu k zablokování dopravy v centru Prahy.
Česká televize v hlavním zpravodajství toho dne pokryla zahrádkáře, komunikaci nosorožců i výsadbu stromků, ale na tuto masovou manifestaci zaměřenou na problematiku pomoci ženám čekajícím nečekaně dítě a nenarozeným dětem, z nichž přijde o život ročně 22 tisíc, zdá se, prostor nezbyl. Lidé se nás neustále ptají, zda jste měli zákaz o této manifestaci informovat, a informace lze nalézt pouze na internetu. Prosím o informaci, z jakého důvodu nebylo slíbené mediální pokrytí ve veřejnoprávní televizi realizováno, abychom věděli, co máme lidem odpovídat.
Srdečně zdravím,
Radim Ucháč, Hnutí Pro život ČR
A zde je odpověď:
Dobrý den, je nám velmi líto, že jsme nemohli Vaši akci pokrýt, přednost ale bohužel dostala jiná denní agenda. Skladba víkendového večerního zpravodajství nemusí nutně kopírovat denní agendu – a naopak denní agenda se ne vždy dostane do Událostí. I tak budeme rádi, když nás o svých aktivitách budete informovat i nadále.
S pozdravem,
Mgr. Edita Horáková
Domácí redakce zpravodajství Česká televize
Vytáčky paní magistry si snad ani žádný bližší komentář nezaslouží. Divák České televize se kvůli veřejnoprávnímu zájmu o osud nosorožců ani nedozvěděl, že na Mariánském náměstí, kde byl Pochod pro život zahájen, moudře řečnily i dvě poslankyně za TOP 09 (Jitka Chalánková, Nina Nováková) a k překvapení mnoha přítomných i předseda za politický obzor zapadajícího Úsvitu Tomio Okamura. Řekl také toto:
„To, k čemu spěje moderní liberální společnost, je postupné rozbíjení tradiční rodiny. Ještě na počátku dvacátého století tvořili nejbližší rodinu nejen děti, ale spolu s nimi v jedné domácnosti žili prarodiče, praprarodiče. Do širší rodiny patřili kmotři a kmotry, patřili tam bratranci, strýcové, tety a všichni měli vzájemné povinnosti v rámci rodiny. Postupem času jsme přišli o kmotry, prarodiče jsme odsunuli v lepším případě do sociálních ústavů a nejposlednější trend je život samoživitelek, matek bez otců, a singles, tedy jednotlivců, kteří rodinu odmítají absolutně.
Zatímco se své rodiny – vlastní krve – zbavujeme, snaží se nám tu mainstreamová média plus část politiků a aktivistů vytvořit dojem, že skutečnou rodinou může být lesbická partnerka matky nebo homosexuální přítel otce nebo dokonce dva cizí homosexuálové. Modernisté a moderní doba rozbili nejprve rodinu na atomy a následně se pokouší absolutně zvrátit její podstatu.“
Zní to téměř protiproudně. Jen škoda, že s těmito názory nevystoupil jinak též bojovník proti církevním restitucím o něco dřív, když ještě stál v čele svého „ukradeného“ hnutí.
Odpůrci aktivit na ochranu nenarozeného života s oblibou říkají, že jde o iniciativu katolické církve. Je jistě pravda, že mezi pochodujícími bylo mnoho katolíků, akce se však neúčastnili proto, že by je k tomu vyzvali čeští a moravští biskupové. V prvních ročnících Pochodu pro život se o žádné podpoře ze strany zdejších představitelů církve rozhodně hovořit nedalo, ba právě naopak. Lidé jako kardinál Vlk či pražský biskup Václav Malý dokonce patřili k odpůrcům Pochodů pro život. Po nástupu Dominika Duky se vztahy obou stran zlepšily, i když ani dnes se o jednoznačné podpoře celé biskupské konference (ČBK) hovořit nedá. Současný pražský arcibiskup nicméně předsedal bohoslužbě předcházející manifestaci, což je ve srovnání s érou kardinála Vlka nesporný pokrok.
Přesto se čeští biskupové samotného Pochodu pro život neúčastní. Výjimkou svého druhu je apoštolský exarcha a řeckokatolický biskup Ladislav Hučko. Možná pro to, že ač člen ČBK, není Čech, ale Slovák. A na Slovensku přistupují biskupové k pro-life aktivitám o poznání méně zdrženlivě než u nás, když k účasti na podobných pochodech, jaký je ten pražský, slovenské věřící veřejně vyzývají. Je proto i jejich zásluha, že se Národního pochodu za život v Košících zúčastnilo přes 80 tisíc lidí. Na středoevropské poměry a vzhledem k tématu neuvěřitelné číslo.
Pevně věřím, že se na 16. ročníku Pochodu pro život sejde, když ne tolik jako na Slovensku, tak alespoň ještě o nějakých pár tisíc víc než v roce letošním. A že o tom média konečně přestanou „pokrokově“ mlčet. Nejlepší by však samozřejmě bylo, kdyby se podobné pochody vůbec konat nemusely. Kdyby opět přišla doba, kdy si lidé fantastického daru života začnou opět vážit. Kdy za něj půjdou manifestovat do ulic nejen ti narození v časech, kdy jejich životům hrozí válka. Ti malí, průmyslově vraždění, to totiž udělat nemohou.
Zdroj: Protiproud.cz | Fotogalerie zde.