Na WC jsme se s Havlem domluvili, že Adamcovi řeknu, aby podal demisi
13. listopadu 2019 - 08:30
"Když jsem se bavil v práci s dělníky v pondělí po páteční událostech na Národní třídě, tak oni říkali. Studenti dělali bordel a dostali na zadek. Jenže později, když jsme se dozvěděli, s jakou brutalitou bylo proti studentům zakročeno, tak to už lidi ve fabrikách naštvalo,“ řekl Petr Miller o rozhodujícím okamžiku, kdy se i dělníci rozhodli demonstrovat.
„Měl jsem jednu výhodu oproti kolegům, kteří se mnou byli ve stávkovém výboru, že jsem neměl děti a neměl jsem pocit odpovědnosti,“ přiznal, proč se stal předákem a za dělníky vyjednával.
„Dnes se mluví o tom, že právě studenti něco rozhodli, umělci taky říkají, že zase oni něco rozhodli a tak dále, ale nikdo z nich nemá pravdu. Myslím, že kdo to rozhodl, byli ti, kteří měli v tu chvílí ekonomickou sílu v ruce, a to byly právě fabriky, daly tomu sílu a úder,“ prohlásil Petr Miller a jedním dechem dodal, že kdyby studenti dál stávkovali a herci vedli debaty v divadle, národní hospodářství by to nepoložilo. Proto si myslí, že tehdy v roce 1989 žádnou revoluci vůbec nešlo.
„Revoluce, ta by musela mít jiné znaky, takové, které jsou v nějakém násilí, ale k ničemu takovému nedošlo. Když jsem se pak stal členem Občanského fóra, účastnil jsem se mnoha akcí a jednání o předání moci. Byly to spíše poklidné výměny názorů,“ připomenul Miller.
Pohovořil i o vztahu s Vaškem Klausů, jak mluvil o prezidentovi Václavovi Klausovi. „My jsme byli věční rivalové. Byl to problém, když jsem se stal ministrem práce ve federální vládě a jako takový sahal do kapsy, a Klaus jako ministr financí si chtěl kapsu zase naplnit. Rivalita byla mezi námi taková, že Klaus chtěl kvůli mně jeden čas odejít z vlády,“ připomenul na spor mezi ním a tehdejším ministrem financí v Čalfově vládě Miller.
„Nikdo jsme v té době nebyli připraveni ještě na to, abychom mohli řídit stát a domýšlet důsledky našich kroků. Já byl ale jeden z těch, kdo hlasoval proti kuponové privatizaci. To bych dnes Václavu Klausů vyčítal, bylo to poněkud uspěchané.
„On byl takový hnací motor, musel být neustále korigován. Neházel bych na něj dnes vinu, jeli jsem v tom nějakým způsobem všichni,“ poznamenal Miller.
Pak Miller objasnil, proč nakonec z politiky odešel úplně. „Odešel jsem z ní nedávno. Přijeli za mnou dva pánové, jestli bych nechtěl kandidovat v Příbrami za ANO do Senátu. Zkusil jsem to. V Příbrami jsem vyhrál primární volby. Ještě za šéfování Jaroslavy Pokorné Jermanové jsem jel do Agrofertu, kde jsem byl schválem všemi předsedy ANO Středočeského kraje. Měl jsem mandát, jenže ouha... Nemohl jsem z Jermanové dostat, v čem je problém... Babiš zapracoval, asi jsem se mu nemohl hodit do krámu, a ani Zemanovi. I s tím máme nevyřízené účty,“ řekl o tom, jak málem Miller kandidoval do Senátu.
„Já jsem jeden z těch, kdo po devadesátém Zemanovi hodně pomohl, aby se stal předsedou ČSSD, kandidoval jsem proti němu, ale vzdal jsem to a dal jsem mu své hlasy. I tak, jak se ke mně pak zachoval, tak se nechovají lidé, kteří mají mít mezi sebou úctu,“ konstatoval Miller.
Nu a co říká současnému dění?
„Spíše jen glosuji dění a přemýšlím, co bych udělal já jinak. Ve svých osmdesáti letech udělám ještě 40 kliků, a to je dobrý postoj k životu,“ pousmál se na závěr bývalý federální ministr práce a sociálních věcí Petr Miller.
Zdroj
