Přeloženo – vláda si za 600 milionů koupí odklad problémů o tři roky. A teď nám to bude usilovně prodávat jako výrazný úspěch. Stále jsou nějaké volby a hlasy zachráněných horníků se budou hodit. To za nějakých mizerných pár set milionů stojí. Skoro je mi Sobotky líto, protože mu Babiš asi znovu vypálil rybník. Ministr financí se nyní bude moci bít v prsa, neboť to byl přece on, kdo se s uhlobarony dohodl a ušetřil státu půl miliardy. Jsem zvědav, kdo teď začne Babiše chválit za to, jak chytře to všechno vyjednal. Když Sobotka přišel s miliardou, tak to přece byla pitomost, ale když to teď Babiš tak chytře zařídil… tak to určitě musí být skvělé, ne? Nejdřív se jaksi od stolu vytyčila miliarda, a pak se chlapci domluvili, že se OKD a stát o náklady šábnou napůl. Všichni jsou spokojeni…

Vládní esa neschopnosti

Problém není v tom, že by stát neměl pomáhat regionům s vysokou nezaměstnaností. Podpora tvorby nových míst by samozřejmě měla patřit mezi jednu z jeho priorit. Jenže zrovna v tomhle případě stát hodlá „zachraňovat“ obří mezinárodní společnost, která několik let provozovala doslova zlatý důl. A teď po pádu cen uhlí se postaví s nataženou rukou a očekává, že stát se o náklady na útlum těžby rád podělí. Jde totiž o dost pracovních míst v oblasti, kde to jde se zaměstnaností od desíti k pěti. Bohatým je třeba tedy ještě něco přihodit. Není takovýto přístup poněkud perverzní?

Nyní se budeme muset modlit, aby ceny uhlí dál neklesaly. Jinak se můžeme dožít toho, že se NWR půjde v půlce tříleté anabáze do fronty na státní peníze postavit znovu. Že by uhlí šlo v blízké budoucnosti nějak dramaticky nahoru, na to bych se příliš netěšil.

Babišovo tvrzení, že těch 600 milionů nepůjde majitelům akcií, ale do sociálních programů pro horníky, je pouhé líbivé eskamotérství. Zkrátka OKD za pět set milionů „zasype“ důl a stát vyplatí propuštěné horníky. Majitelé akcií tudíž těch 600 mega tak jako tak ušetří. Jinak by nad dohodou asi sotva tak jásali.

Když teď stát pomůže OKD, tak proč ne dalším? V potížích je přece spousta firem, které taky tvoří pracovní místa. Stát pomáhá jen těm, kteří na něj mají páky a dokážou si to správně „ošéfovat“. Aneb jak se říká „Co je dovoleno Bohovi…“

Zdroj: Blog autora