Velmi názorně to ilustrovala podprahová i nezastíraná veřejnoprávní propagace demonstrace Milionu chvilek pro demokracii svolané na Letenskou pláň v předvečer výročí. Tato akce asi nejlépe ukazuje posun, ke kterému došlo za posledních třicet let přechodu od totality přes demokracii k liberální demokracii (která není ani jedno z toho, co hlásá). V listopadu a na začátku prosince 1989 základním heslem demonstrací byl požadavek uspořádání svobodných voleb. Od 17. listopadu 2014 se opakovaně protestuje proti volebním výsledkům demokratických voleb.

Začalo to červenými kartami na Albertově a pokračuje to opakovanými chvilkařskými veřejnými akcemi v letošním roce. Inspirace barevnými revolucemi a zejména tou poslední ukrajinskou Šoubyznysovou prezidenta Zelenského je zcela evidentní. Mne osobně silně zneklidňuje otevřený příklon k ideologii fašismu, který naposledy explicitně zazněl na konferenci přenášené Českou televizí v Senátu, právě z úst předsedy spolku Milion chvilek Mikuláše Mináře.

Přišel s tezí, že demokracie není bezúdržbová a přirovnal ji k zahradě, která vyžaduje naší péči a pokud se o ni nestaráme, tak zaroste plevelem a křovím. Následně dodal, „že je zase načase pustit se do pořádné kultivace.“ Pokud se nemýlím, podobnou argumentaci používal zhruba před sto lety Benito Mussolini. Ostatně myšlenka nápravy poměrů mimo rámec demokratických voleb tzv. přímou akcí, tedy shromážděními a pochody byla jeho vynálezem. Jak ta Mussoliniho údržba demokracie dopadla, víme z historie. Ostatně snaha kultivovat zaplevelenou demokracii byla vlastní všem totalitním režimům ve třicátých letech minulého století.