„Je štěstím pro stát, když lidi nepřemýšlejí.“ Tento citát mě napadne vždy, když přijde další utažení smyčky kolem krku podnikatelů a živnostníků, zatímco představitelé jejich oborových organizací popíjejí s politiky na rautech, místo aby je před zvůlí politiků hájili.

Bloger František Matějka

Klasickou ukázkou výše uvedeného je aktuální návrh zákona, který má ambici zakázat kouření už nejen ve všech hospodách, restauracích a barech. Půjde i o místa pro pořádání zábav, koncertů, nebo diskoték, byť by byly 100% soukromé a neexistuje zákon, který by návštěvníka nutil k pobytu v nich a setrvání tam. Před dvěma lety jsem byl k tomuto tématu jedním z pozvaných hostů v pořadu Máte slovo. V té době jsem kouřil krabičku a půl denně a vážil o 15kg víc. Teď zrovna půl roku nekouřím, ale nikdy by mě nenapadlo ani kvůli tomu, abych měnil názor na svobodu užívání soukromého majetku a způsob určení si vlastníkem, zda jeho hospoda bude kuřácká nebo nekuřácká. Na straně jedné stál tehdejší ministr zdravotnictví Leoš Heger, profesor Jan Pirk a náměstek policejního prezidenta pro vnější službu Tomáš Tuhý, na straně druhé pak vedle mě prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Zdeněk Juračka a prezident Asociace hotelů a restaurací ČR Václav Stárek. Při obhajobě principů svobody podnikání a ústavních práv vlastníků majetku před jejich skrytým novodobým znárodněním jsem si tam ale i tak připadal sám. Jako kdyby stáli Juračka se Stárkem na opačné straně. Za pravidelné příspěvky (!) členů svých organizací, zejména pak právě u Asociace hotelů a restaurací ČR, bych od nich očekával neústupný boj za zájmy těchto členů. Jenže byli politicky korektní až běda a výsledek je na stole socialisty z ČSSD Němečka, který hrdě převzal otěže tažení po socialistovi z TOP09 Hegerovi. (pořad ke shlédnutí zde).

Dnes se pan Stárek diví. Návrh protikuřáckého zákona (novela zákona č. 379/2009 Sb.) z pera ministra zdravotnictví prý, jak kdyby snad nečekaně a najednou, „skrývá mnohem více rizik pro provozovatele restaurací a hotelů než pouhý zákaz kouření.“  Ve vyjádření asociace, které je pan Stárek prezidentem, můžeme najít věty jako „Jedná se o další přenos odpovědnosti za neschopnost státu zajistit kontrolu a dodržování stávajícího zákona. Platit mají však opět podnikatelé. Za posledních deset let naši politici neudělali jediné opatření, které by pomohlo podnikání v gastronomii a pohostinství všeobecně.“  Nebo pro oblast odpovědnosti za do podniku příchozí podnapilé mladistvé například„Toto opatření je zatím nejabsurdnějším v historii našich politiků a jeho implementace nemá žádnou oporu v zákoně. Provozovatelé restaurací by pravděpodobně museli mít u vchodu policistu, který by měl právo hosty lustrovat. Nebo právo lustrovat občany dostane obsluhující personál. Přitom stávající zákon se opírá o nutnost prokázat prodej alkoholu. Sankce mohou být až likvidační.“ A já si tak říkám, když to čtu, protože směr a cíl byly jasné už tehdy, když jsme vedle sebe v tom televizním studiu stáli, co proboha ten člověk čekal.

Asociace hotelů a restaurací ČR jako profesní organizace, která má hájit své členy i před politickou zvůlí a nestálostí právního prostředí pro podnikání, selhala na plné čáře. Budiž to poučením pro ostatní profesní organizace či sdružení, že politická korektnost, zdánlivě uhlazené vystupování bez zvýšeného hlasu a spoléhání se na to, že žábě v hrnci už tak vysokou teplotu vody přece nikdo zvyšovat nebude, nikam nevedou. Samostatnou kapitolou je pak skutečnost, že v rámci protikuřáckého tažení, které já považuji jen za součást celkového tažení proti svobodě jako takové, chce ministr Němeček zákonem založit fond na podporu projektů souvisejících s prevencí před užíváním návykových látek. S nadsázkou si dokážu v odůvodnění návrhu zákona v kuloárech sněmovny představit něco jako „ty vole, v dosavadních veřejných fondech už nejsou prachy pro kámoše, co nám platí kampaně a posílají nám přes lobbisty návrhy zákonů, tak tady bude další“. Ono totiž Němečkem navrhované jedno procento z celkového příjmu spotřební daně z tabákových výrobků dělá do fondu každoročně k přerozdělování něco málo pod půl miliardy.

Závěrem jedno přání, na kterém mám osobní zájem: Budiž výše uvedené poučením i pro občanské sdružení LEX, bránící zájmy všech legálních držitelů zbraní, že jejich politická korektnost a snaha nevybočit může skončit zákonem, kterým politici občany odzbrojí – to vše pod heslem, které si berou politici jako štít i při prosazování zákazu kouření:„Zařadíme se tím konečně mezi vyspělé západní státy.“ Podobně došlo v řadě měst u nás k dehumanizaci, když lidé v místě na chvíli nedávali pozor a zaspali zrod různých zklidňovacích a revitalizačních zón bez aut, zato nově s módní přehlídkou cykloaktivistů ve slušivých přiléhavých oblečcích – to vše mezi zavřenými obchody a provozovnami služeb zklidněním zkrachovalých živnostníků. Mimochodem, pokud jakékoli zařazení se skrze přijímané nové legislativní normy mezi ty tzv. „vyspělé západní státy“ znamená, že nám jako příklad slouží ještě vyšší státní dluhy, dvojnásobná nezaměstnanost, vojenské útoky na jiné suverénní země, nebo odzbrojení občané v roli položek v denní nabídce lovné zvěře pro pachatele trestných činů, pak takové zařazení se mezi ně s díky odmítám, neboť o vyspělosti mám úplné jiné představy.

Zdroj: Blog autora