Role duchovního mistra mne čím dál víc přestávala bavit. Každým dnem jsem viděl, že žiju v jakési iluzi srdcí a vzájemného objímání, avšak realita, zdálo se, trochu pokulhává za mými představami. Můj úsměv na seminářích byl čím dál častěji hraný, nechtělo se mi dělat nic. Ve světě jsem viděl nutnost zasáhnout a na seminářích jsem potkával lidi, kteří toto nechápali a jediné, co chtěli, bylo zasvěcení, vyléčení, certifikát a nic neřešit.