Sv. Vincenc Ferrerský: Kázání o konci času – 1. část (1411)

Sv. Vincenc Ferrerský, „Anděl soudu“ (1350-1419)

***

Naše kázání bude o dnešním Evangeliu, které se skládá výhradně z nauky a poučení samotného Ježíše Krista. V tomto Evangeliu nás varuje před velkými zly a souženími, která mají přijít na konci světa, a říká nám o znameních, jež budou předcházet Jeho příchodu se soudem. Toto téma nám, myslím si, poslouží. Začněme Zdrávasem Maria.

„Budou znamení na Slunci a na Měsíci i na hvězdách.“ Studiem Písma svatého a faktickou zkušeností víme, že když má na svět přijít nějaké velké a těžké soužení, často se na nebi nebo vysoko v atmosféře ukáže nějaké varovné znamení. A to se děje z milostí Boží, aby lidé předem upozornění na blížící se soužení prostřednictvím těchto znamení mohli skrze modlitbu a dobré skutky získat v soudu milosrdenství zvrat rozsudku vyneseném proti nim Bohem soudcem v nebeském tribunálu, nebo aby se alespoň skrze pokání a polepšený život mohli připravit na blížící se soužení.

A tak jsou před příchodem nějaké velké ztráty na životech vidět na obloze přízračné bitvy, před hladomorem jsou zemětřesení a před zpustošením nějaké země jsou vidět strašlivá znamení. Jsme zpraveni o hrozivých znameních, jež se delší dobu ukazovala Židům před zničením Jeruzaléma za Antiocha. „Po celém městě [Jeruzalémě] se tehdy téměř čtyřicet dní zjevovali jezdci ve zlatých šatech pádící vzduchem, pluky kopiníků v plné zbroji seřazené po četách a s tasenými meči, jízdní oddíly nastoupené proti sobě, útoky a nájezdy z obou stran, srážky štítů, množství kopí a déšť šípů, záblesky zlatých postrojů a všelijakých pancířů.“ (2 Mak. 5:2,3)

Poté Antioch vyplenil chrám a pozabíjel Židy. Proto v [knize] Exodus čteme: „... budu v egyptské zemi množit svá znamení a divy.“ (Ex 7:3)

Ze všech soužení na lidstvo brzy přijdou tři z největších a nejstrašnějších: první, soužení Antikrista, člověka, ale ďábelského; druhé, zničení pozemského světa ohněm; třetí, všeobecný soud. A s těmito souženími dojde svět konce. A proto dle zásady Boží Prozřetelnosti, jak byla stanovena výše, nastanou před těmito třemi varovná znamení na nebi, na Slunci, na Měsíci a na hvězdách, jak je vyloženo v našem textu.

První soužení, které má v krátkém čase přijít na svět, je příchod Antikrista, ďábelského člověka, jenž na celý svět přinese strádání, jak je naznačeno v dnešním Evangeliu, kde se říká: „...a na zemi bude úzkost mezi národy pro nesnáze nad hukotem moře a příbojů.“

V mém textu jsou čtyři věty, v nichž jsme varováni ohledně čtyř způsobů, jimiž bude Antikrist klamat křesťany. První větou je tato: „A budou znamení na Slunci.“ Musíte vědět, že v Písmu svatém je Kristus nazýván Sluncem, a je to proto, že, jak dosvědčují naše vlastní oči, Slunce je mezi nejkrásnějšími výtvory Božími. Vezmeme-li ono slovo etymologicky, máme [latinsky] S-O-L (Super omnia lucens), „Zářící nade vše“. Stejně tak je Kristus krásnější, než všichni svatí a září nad nimi všemi v jasu krásy, nejen proto, že je Bůh, ale také jako člověk. A protože všechny hvězdy získávají své světlo od Slunce, které, pokud jde o jeho vlastní jasnost, nezávisí na nikom, tak také svatí dostávají jas krásy, sílu, svatost, moudrost, pochopení a vliv od Krista. To je důvod, proč je Kristus nazýván Sluncem, a pod stejným jménem „Slunce“ Jej Bůh Otec poslal na svět a řekl: „Vám pak, kteří se bojíte jména mého, vzejde Slunce spravedlnosti.“ (Mal 4:2) Neříká se to o přirozeném Slunci, protože Církev v chvále o Panně Marii říká: „Jsi zajisté šťastná, svatá Panno Maria, a vší chvály na výsost hodná, neboť z tebe vzešlo Slunce spravedlnosti, Kristus, náš Bůh.“

První věta nám říká, že v době Antikrista budou znamení na Slunci; tj. že budou znamení na Kristu a přesné znamení je předloženo svatým Matoušem, když říká: „Slunce se zatmí.“ Takové zatemnění se nestane s ohledem na Slunce samotné, protože není v povaze Slunce, aby se samo o sobě zatmělo. Předsunutím mraků a mlhy mezi Slunce a Zemi se však Slunce jeví zastřené. Stejně v době Antikrista bude Slunce spravedlnosti zastřeno předsunutím světských statků a bohatství, jež Antikrist poskytne světu, poněvadž jas víry v Ježíši Kristu a zář dobrých životů již nebude svítit mezi křesťany. Protože nežli by světští panovníci, králové a vladaři ztratili svou moc, postaví se na stranu Antikrista. Podobně preláti ze strachu, že ztratí svou důstojnost, a řeholníci a kněží, aby získali pocty a bohatství, opustí Kristovu Víru a přilnou k Antikristu. On bude skutečným člověkem, ale tak pyšným, že nejen bude toužit mít univerzální nadvládu v celém světě, ale bude dokonce vyžadovat, aby byl nazýván bohem, a bude trvat na tom, aby byl zbožně uctíván. To můžeme zjistit z druhého listu svatého Pavla Thesalonickým (2:3): „Nejdříve totiž musí přijíti odpadnutí a objeviti se člověk hříchu, syn záhuby, protivník, jenž se bude povyšovat nade všechno, co se jmenuje Bůh anebo čemu se vzdává božská pocta; dokonce se posadí v chrámě Božím a bude si počínati, jako by byl Bohem.“

To nastane, protože Antikrist skrze službu démonů bude vlastnit všechno zlato a stříbro země a moří, a perly a všechny drahé kameny, jež jsou na světě. Jak čteme v Danielovi (11:43): „Ovládne zlaté a stříbrné poklady a veškeré bohatství Egypta.“ S tímto bohatstvím shromáždí ve zbrani všechny národy světa, aby bojovaly proti těm, kteří mu budou vzdorovat. Jak čteme v Apokalypse (20:7): „I vyjde, aby sváděl národy na čtyřech stranách světových, Goga a Magoga, a aby je shromáždil k válce. – Je jich takové množství jako mořského písku.“

Všimněte si, že bude svádět národy zlatem a stříbrem a poctami; Gog, což znamená „skryté“ a Magog, což znamená to, „co je odhalené“, protože skryté i otevřené zlo jsou na jeho straně. Potom světští páni i církevní preláti ze strachu, že ztratí moc či postavení, budou na jeho straně, protože nebude existovat ani král ani prelát, pokud to on nebude chtít. Z téhož důvodu jej podpoří také řeholníci, kněží a laici. Vskutku budou znamení na Slunci spravedlnosti, protože tehdy bude zastřeno v srdcích křesťanů, protože z těchto srdcí nebude vycházet světlo Víry; veškeré hlásání lepšího života ustane kvůli předsunutí mlhy a mraků pozemských statků. Jak se nám říká v Danielovi (11:39): „Ty, kdo jej uznají, zahrne poctami, svěří jim moc nad mnohými a za odměnu jim rozdělí zem.“

Jsem dotazován, proč Bůh dopustí tento omyl mezi křesťany, když On je Bůh a ani nejsilnější se proti Němu nemohou postavit? Odpovídám výrokem z teologie vzatým z Knihy moudrosti (11:17): „..čím kdo zachází, tím také schází.“ Jak národy světa dnes hřeší proti Bohu? Hřeší, aby získaly pocty, respekt a bohatství. A proto skrze pocty, respekt a bohatství Bůh dopouští, aby je Antikrist oklamal. Jestliže tedy nechcete být oklamáni, pohrdejte a opovrhujte teď celým svým srdcem všemi pozemskými statky a tužte po oněch nebeských, vzhledem k tomu, že statky tohoto světa jsou pomíjivé a prázdné, zatímco nebeské a nadpozemské statky jsou věčné. Takto budete silní. Svatý Jan dává tuto radu: „Nemilujte svět ani pozemské věci! Miluje-li kdo svět, není v něm lásky Otcovy ... A svět pomíjí i jeho žádost..“ (1 Jn 2:15-17)

Druhá věta říká, že budou znamení na Měsíci. Musíte pochopit, že v Písmu svatém Měsíc znamená naši svatou Matku univerzální Církev, což nepřímo vyjadřuje celosvětovou jednotu křesťanů, protože, když lidé mluví o Církvi, nehovoří o hmotné budově nebo kameni a zdech, jež ji tvoří, ale o onom shromáždění věřících pod jednou Hlavou, což je ve skutečnosti Církev. Církev je naznačena Měsícem a jeho pěti fázemi: nejprve zde je novoluní, pak přibývající Měsíc, dále úplněk, následovaný ubývajícím Měsícem a nakonec starý Měsíc.

Církev prochází skrze tyto fáze. Novoluní znamená Církev Krista v Jeho vlastní době; a jako je novoluní, když je poprvé vidět, jako srpek ve tvaru luku s dvěma rohy následující Slunce, tak i Církev v době Krista měla nejprve jen dva rohy: Ondřeje a Petra, kteří následovali Krista. Přibývající Měsíc je předobrazem dvanácti apoštolů, pak sedmdesáti dvou učedníků, pak tří tisíc obrácených Petrem o Letnicích atd. Úplněk reprezentuje přijetí Kristova Evangelia ve všech částech světa, v každém království a provincii. David říká (Ž 18:5): „...jejich zvuk ozývá se celou zemí, do krajů světa doléhá jejich zvěst.“

Ubývající Měsíc prezentuje neschopnost lidí uchovat to, co apoštolové obdrželi. Za prvé byla Církev umenšena ztrátou celé Indie prostřednictvím kněze Jana; za druhé, Asýrie prostřednictvím jednoho z jejich despotů; za třetí, Afriky prostřednictvím Mohameda; za čtvrté, Řeků za císaře Konstantina; za páté, Arménů s jejich králem; za šesté, Gruzínců s jistým pseudoprorokem; za sedmé, špatným příkladem křesťanů vedených jistým hereziarchou [Pravděpodobně Valdenských, jež Vincenc evangelizoval v alpských zemích. Jméno tohoto jednotlivého hereziarchy neznáme.]; za osmé, Italové s Bartolomějem z Bari; za deváté, Francouzi s Petrem z Kandie [Kréty].

Starý Měsíc, protože rohy jsou obráceny, prezentuje to, že Církev už není ve stavu, v němž ji Kristus založil. Kristus založil Církev ve veliké skromnosti a chudobě, teď je vše převráceno na pýchu, okázalost a marnivost, jak lze snadno vidět ve všech řadách Církve. Soucit a velkorysost jsou změněny na simonii, lichvu a plenění; zdrženlivost se stává prostopášností, nečistotou a zkažením; jas ctnosti se změnil na závist a špatnost; střídmost se stala nestřídmostí a nenasytností; trpělivost ustoupila hněvu, válce a rozdělením mezi národy; pracovitost je nahrazena nedbalostí. Nyní už nezbývá nic, co by zhoršilo situaci, nežli zatmění, jež je způsobeno předsunutím Země mezi Slunce a Měsíc, jak to nastává pouze při úplňku. Jak říká Izaiáš (59:2): „Vaše viny jsou však překážka mezi vámi a vaším Bohem.“ V době Antikrista bude Církev, reprezentovaná Měsícem, zastíněna, protože tehdy nebude dávat své světlo, jelikož křesťané už nebudou dělat zázraky skrze svou svatost, ale Antikrist a jeho stoupenci budou dělat zázraky, nikoliv pravé zázraky, ale falešné, jež budou vypadat jako pravé zázraky, aby oklamali lid. Jak říká svatý Jan v Apokalypse (13:13): „I činila [šelma] veliké divy, takže způsobila, aby se i oheň s nebe snesl na zem před lidmi.“, tzn. ohnivé koule, jaké má ďábel ve své moci posílat dolů, jestliže to Bůh dopustí a nezabrání mu v tom, jak čteme v [knize] Jób (1:16): „Ještě to ani nedořekl, když dorazil další: Boží blesk udeřil z nebe, zasáhl ovce i mládence a všichni shořeli.“ Ó, údiv lidu, ten bude zkázou mnohých.

Musíte vědět, že Antikrist bude konat i další divy skrze moc démonů a budou to pravé zázraky dle povahy věcí o sobě, ale falešné, pokud jde o definici zázraku (tj. skrze moc Boží). Protože on [Antikrist] způsobí, že budou hovořit obrazy a nemluvňata měsíc stará. Stoupenci Antikrista se budou těchto soch nebo nemluvňat dotazovat a oni budou odpovídat ohledně tohoto pána, který přišel v posledních časech, a tvrdit, že je spasitel. Ďábel bude pohybovat jejich rty a tvořit slova, jež pronášejí, když budou prohlašovat, že Antikrist je pravým spasitelem světa; a takto způsobí zkázu mnoha duší.

A Církev prezentovaná Měsícem nebude konat žádné zázraky.

Někteří říkají, že takové úkazy nejsou skutečnými zázraky v tom smyslu, že pravým zázrakem je vzkříšení mrtvých. Mohu dát konkrétní příklady mrtvých, jež byli zdánlivě vzkříšeni, ale jsou to jen přeludy. Například stejně jako křesťané křísili mrtvé lidi ve Jménu Našeho Pána Ježíše Krista, bude se vám [v době Antikrista] zdát, že váš mrtvý otec nebo matka k vám hovoří. Ale v těchto posledních časech už křesťané nebudou moci konat podobné zázraky. Kristus nás varoval před těmito falešnými zázraky a znameními, když řekl: „...neboť povstanou nepraví Mesiáši a nepraví proroci.“ To znamená, potomci křesťanů, kteří si již způsobili zničení své víry kvůli darům od Antikrista. Jak říká svatý Matouš (24:24): „...a budou činiti veliké zázraky a divy, takže by i vyvolené svedli v blud, kdyby bylo možno. Hle, předpověděl jsem vám to.“

Předpokládejme, že by se někdo zeptal: Proč Kristus dopustí tyto činy zkázy křesťanství ze strany ďábla? Odpovídám dle zásad teologie: „Čím kdo zachází, tím také schází.“ Protože lid světa hřeší proti Bohu tím, že se v potřebě uchyluje k dílům ďábla, jako jsou věštění a předpovídání – například, aby nalezli věci, které ztratili, nebo aby získali zdraví nebo děti, namísto, aby své potřeby předložili všemohoucímu Bohu – proto Bůh dopouští, aby byli oklamáni skutky démonů.

Jestliže nechcete být oklamáni, pak vložte celou svou víru a důvěru ve jméno Ježíše Krista a odmítejte uznat jakýkoliv zázrak, pokud není vykonán v tomtéž jménu. A tak budete silní vůči svádění. David říká (Ž 39:5): „Blaze člověku, který v Hospodina skládá naději, který se neobrací k pyšným ani k těm, kdo se řídí lží.“ Jméno Hospodina je Ježíš. „Nazvali jej jménem Ježíš.“ (Lk 2:21) Jestliže se vám stane jakékoliv zranění nebo újma, měli byste je zbožně označit Znamením Kříže.

Antikrist si nárokuje každé jiné jméno Krista, ale jak nám říkají mnozí světci, utíká před jménem Ježíš. A tak by z tohoto důvodu jméno Ježíš mělo od všech křesťanů dostávat největší úctu. Navíc by všechna jména Boží dle svatého Tomáše Akvinského měla být ctěna sedminásobně. Protože jméno Boží je veliké, má být obáváno; protože je svaté, mělo by být uctíváno; protože je sladké, mělo by být vychutnáváno při rozjímání; je silné pro spásu; bohaté milosrdenstvím; účinné při vyprošování; a skryté, aby bylo objeveno a poznáno. Říká také, že jméno Syna Božího je i trojím způsobem jménem Otce: protože jím je On ctěn, vzýván a projevován. Říká také, že ve všech daných jménech se také naznačuje Ježíš, který je znamením spásy a tudíž se má mimořádně ctít.

Zdroj: Angel of the Judgment: A Life of Vincent Ferrer, Ave Maria Press, kap. XI, str. 102-117

Překlad: D. Grof

Sv. Vincenc Ferrerský: Kázání o konci času – 2. část (1411)

Zpět Zdroj Vytisknout Zdroj