Podle zpráv z 26.11.2019 obvinila policie bývalé vysoce postavené prominenty minulého režimu, tedy generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše, předsedu vlády Lubomíra Štrougala a ministra vnitra Vratislava Vajnara kvůli možnému zneužití pravomoci úřední osoby v souvislosti se střelbou proti lidem, kteří se nelegálně pokoušeli opustit Československo.Důvodem pro zahájení toto trestního stíhání je 9 lidí usmrcených před mnoha desetiletími na hranicích tehdejší ČSSR, když se snažili prchnout z našeho socialistického ráje na Západ. Bývalým a nyní již velmi starým funkcionářům za to prý hrozí až desetileté tresty odnětí svobody.

Smrt každého člověka je bezesporu tragickou událostí. Je potřeba si však uvědomit, že oni jmenovaní ani nemačkali spoušť, ani k žádnému jednotlivému výstřelu nevydali rozkaz. Podkladem pro jejich obvinění je tedy to, že i když údajně mohli změnit zákony, podle kterých se na hranicích po narušitelích střílelo, „bezdůvodně“ tak prý neučinili. V roce 1976 totiž v tehdejší ČSSR vstoupil v platnost Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jenž každému člověku zaručoval právo svobodně opustit kteroukoliv zemi včetně vlasti – jak nám tvrdí policie.

Aby nám někdo jen tak nevěšel bulíky na nos, podívejme se na toto tvrzení zblízka.

V článku 12 již zmíněného dokumentu se praví, že

2. Každý může svobodně opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní.

3. Výše zmíněná práva nepodléhají žádným omezením kromě těch, která stanoví zákon a která jsou nutná pro ochranu národní bezpečnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo morálky nebo práv a svobod druhých a která jsou v souladu s ostatními právy uznanými v tomto Paktu.

Tak takhle je to tedy je. Tento pakt výslovně vylučuje uplatnění takovéhoto práva za cenu páchání trestné činnosti, porušování zákona, narušování ochrany národní bezpečnosti, veřejného pořádku atd. Nikdo dle výše uvedeného tedy neměl právo nelegálně překročit hranici a k tomuto účelu si například vystříhat díru v hraničním plotu. Argumentace zmíněným paktem tedy může být tímto považována za vyvrácenou. To ale v dnešní době nikomu nevadí a obviněné osoby mohou být klidně i na základě takového argumentu odsouzeny k mnohaletému žaláři.

Účelem tohoto článku rozhodně není natírání minulého režimu na růžovo. Ti, kteří ho zažili dobře vědí, že například zrovna uvedený závazek plněn nebyl, tedy že opuštění republiky západním směrem bylo po roce 1969 prakticky vyloučené. To byl bezesporu hlavní důvod, který vedl některé osoby k takovým pokusům, které byly nelegální a násilné, tedy za cenu páchání trestné činnosti, při nichž byly některé z nich zabity.

Nikoho však nepřekvapí, že se takto špatně ke svým občanům choval socialistický režim, o kterém dnes všichni víme, jak byl zločinný. Jak je na tom ale s plněním mezinárodních závazků režim dnešní, založený jen na upřímné pravdě a lásce?

Výše uvedený dokument tvoří, spolu s dalšími deklaracemi, konvencemi pakty a chartami, Listinu základních práv a svobod a takto je součástí Ústavy České republiky. Je tedy stále platný, má sílu ústavního zákona a měl by být dodržován.

V těchto dokumentech (a v samotné Listině) jsou uvedeny například takové proklamace, že jako Každý má právo na život, Obydlí je nedotknutelné, Všechny osoby jsou si před soudem rovny, Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona, Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů atd.

O tom, jak jsou důsledně tato práva v dnešní ČR uplatňována (a tedy i plněny závazky z mezinárodních dohod), by  mohli dlouze vyprávět například všichni ti muži, kteří byli postižení epidemií protiprávně zneužívaného institutu vykázání. Též i otcové, na jejichž naprostém vyloučení z rodinného života a výchovy vlastních dětí pracuji ze všech sil soudci rodinného práva spolu se sociální pracovníky OSPOD atd.

Můžeme si také poředstavovat, co by nám k na toto téma, zejména na téma rovnsti před soudem, asi tak řekl namátkou zvolený Petr Kramný a znalci, kteří svědčili v jeho prospěch, nebo nedávno odsouzení klienti H-Systému. Asi nic nám nezabání ani v tom, abychom se podivovali nad diametrálně odlišnými výsledky soudů s heparinovým vrahem versus se sodíkovou vražedkyní.

Dále můžeme poukazovat na „rovnost před soudy“ statisíců lidí, kteří skončili ve spárech policejní, prokurátorské, soudní a exekuční mafie versus těch, kteří si bezstarostně užívají majetek, který ukradli státu nebo lidem. Těch, kteří zlikvidovali nejen naše podniky a banky ale třeba i školství. Těch, kteří svojí cílevědomou činností docílili absurdních proher českého státu v „neprohratelných“ arbitrážích s TV Nova a Diag Human.

Vraťme se však k tématu tohoto článku, kterým je, jak je uvedeno v nadpisu, trestní odpovědnost vysoce postavených pohlavárů režimu. Právě vzniklá kauza otevírá zajímavý precedent, a sice odpovědnost vládců za všechny jednotlivé zločiny, kterých se stát dopustil.

Pravděpodobně by se v tuto chvíli měli probudit a inspirovat všichni, kdo se cítí poškození postupem státu a podat trestní oznámení na ty, kteří jsou / byli v době takovéhoto incidentu ve vysokém postavení. Na ty, kdo mohli změnit zákony ale bezdůvodně tak neučinili. A na ty, kdo mohli ovlivnit, jakým způsobem jsou tyto zákonhy uplatňovány.

Kromě již zmíněných skupin se může jednat třeba o občany postižené imigrací (například občany znásilněné či napadené imigranty), těch, kteří jsou nuceni odevzdat svůj majetek církvím a potomkům bývalých esesáků, nebo se dívat na to, jak jim ho odevzdává stát a podobně.

Přemýšlejme o tom.

Zdraví

David

Zdroje

Stíhání komunistických pohlavárů

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech

Listina základních práv a svobod

Petr Kramný

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Spolek-Salamoun-Pripad-Petr-Kramny-pred-soudem-tentokrat-jinde-582970