©Michail Prouza
Ač sami příznivci rozdílných stran, spolků a hnutí bloku demokratické opozice, externí poradci vnímavého Ministra zahraničních věcí Petříčka, jako pánové Hřib, Kolář, P. Novotný, paní P. Procházková a další osvícení věrozvěstové evropských hodnot, se v jednom ohledu hlasitě shodují.   Vedle nezbytnosti přepsat naše učebnice dějepisu shodují se jednomyslně také na nutnosti postavit se rozhodně světovládným ambicím nejen Ruska, ale i Číny.  Mnozí z nich neváhají osobně a v první linii hájit naše společné zájmy a nerozpakují se, jak neúnavně ukazuje pan Novotný, ani postavit se agresorům z východu svou vlastní holou p.ozadím a ranit je tak na jejich místech nejcitlivějších.

Sankce fungují, říká ministr Petříček. Daří se nám odmítat prosby o dodávky našich traktorů ruským kolchozům i žádosti o vývoz naší kultury do Číny.   Z údajů Ministerstva průmyslu a obchodu za rok 2019 za povšimnutí stojí, že Čína je zatím stále za Německem (SRN) hned druhým nejsilnějším dovozcem do ČR, ale i to, že ji drtíme naším narůstajícím obchodním deficitem 83% obratu.  Za posledních 10 let dovoz z Číny zpětinásobil na více než 19 miliard dolarů zatímco vývoz do Číny se nám zatím daří podržet na 1,9 miliardě dolarů.  V této částce nejsou zahrnuta ekonomická zvýhodnění vzešlá z nedávno zrušených koncertních turné našich hudebníků po Číně z osobní iniciativy pana Hřiba.

Jakkoli i deficit obchodu s Thaj-wanem (TW) je nemalý, 63%, náš export na Thaj-wan vzrostl v tomto roce na celých 188 milionů dolarů.  Thaj-wan se tak vyšplhal až na 51. místo v objemu obchodu s ČR. Je nepochybně namístě začít si tohoto perspektivního obchodního partnera předcházet také v oblasti mezinárodních politických vztahů jak správně usoudil senátor Kubera.

Navzdory panu Hřibovi však Čína nespí a nevzdává se.  V alianci s Ruskem se snaží vymanit se z jejich závislosti na obchodu s ČR a EU.  Nahlédněme společně do dění, která zůstávají stranou pozornosti masových médií a možná i samotného ministra Petříčka.

Nepochybně věrohodná čísla a údaje zdrojů jako Forbes, Reuters, CNBC, Hellenic Shipping News, LNG World News a OILPRICE nám níže dovolí udělat si představu a usoudit, zda naše zahraniční politika dělá skutečně dost pro to, abychom Rusko a Čínu srazili na kolene nebo zda potřebujeme více odhodlaných ochránců našich hodnot a zájmů jako jsou osobnosti zmíněné úvodem.

V pondělí 2. prosince uvedl ruský Gazprom do provozu svůj 8.100 km dlouhý trans-sibiřský plynovod Síla Sibiře.

Zdroj: OILPRICE

Rusko je druhým největším producentem a největším vývozcem zemního plynu na světě.  Největšími odběrateli ruského plynu jsou zatím země Evropy, včetně ČR, které spotřebovávají největší objemy z Ruska vyváženého plynu.  Dnes, po dokončení plynovodu Síla Sibiře, můžeme ale dojít klíčového momentu kdy Moskva bude moci omezit svou dosud závažnou obchodní závislost na zemích na západ od svých hranic.  Otevření Síly Sibiře by ale mohlo vedle obchodních vztahů mezi Evropou a Ruskem ovlivnit také objemy dovozu amerického LNG [podchlazeného kapalného zemního plynu] do Číny a potenciálně i další rámcové obchodní dohody mezi Pekingem a Washingtonem. Tyto obavy v souvislosti s otevřením plynovodu vyjádřil také Vanand Meliksetian v magazínu OILPRICE zde.

Na tahu je Čína                 

Autor OILPRICE poznamenává, že jen málo zemí jsou pro světový obchod s plynem tak důležité jako je Čína.  Říká, že stabilní vnitřní hospodářský růst učinil z této největší asijské země také největšího a nejdůležitějšího zákazníka pro světové vývozce energie.  Nárůst čínské poptávky představuje více než 40% světového nárůstu poptávky po plynu.  Přiložený graf názorně ilustruje nárůst v poptávce plynu v jednotlivých zemích a oblastech světa mezi roky 2018 a 2024.  (Údaje grafu jsou barevně rozděleny na spotřeby v průmyslu, výrobě energie a v ostatních rezortech.)

Zdroj: OILPRICE

Naproti tomu USA jsou největším producentem plynu na světě. V roce 2019 vytěží denně v průměru  2,67 miliardy m³ (krychlových metrů) plynu, což bude představovat historický světový rekord.  Současný nárůst exportu LNG do Číny zjevně poukazuje na snahu USA snížit jejich stále narůstající deficit ve vzájemném obchodu s Čínou.  Právě o snížení tohoto deficitu jde dnes prezidentu Trumpovi ze všeho nejvíce.

Vloni ale Čína sama vyprodukovala celkem 149 miliard m³ zemního plynu. Asijský gigant plánuje svou produkci dále zvyšovat a stát se do roku 2027 třetím největším producentem zemního plynu na světě.  Pro své tři největší státem řízené energetické podniky stanovil Peking ambiciózní cíle – do roku 2040 má Čína ročně produkovat 325 miliard m³ zemního plynu.

Poptávka a spotřeba plynu však v Číně poroste ještě rychleji než jeho domácí produkce. Podle Sinopec China [centrálního státního podniku pro rozvoj energetiky a těžby] by se čínská poptávka po zemním plynu měla do roku 2030 zvýšit o 82%  t.j. z 280 miliard m³ v roce 2018 na celých 510 miliard m³ ročně.  Hlavní důvodem tohoto prudkého nárůstu poptávky Číny po plynu je její plánovaný systematický přechod z elektráren uhelných na plynové.

Z hlediska energetické bezpečnosti Číny je pro ni nezbytná dostatečná dovozní kapacita.  Ukázalo se, že přestože je Peking dobře propojen plynovody se zeměmi produkujícími plyn ve střední Asii, LNG je pro udržení stálé dodávky energie stále životně důležitý.  Lze proto předvídat, že už v roce 2022 Čína předběhne ve spotřebě LNG dokonce i Japonsko a stane se tak i největším dovozcem LNG na světě.

Zdroj: OILPRICE

Plynovod míchá karty

Dokončením stavby plynovodu se Síla Sibiře stává nejdůležitějším článkem distribučního systému plynu na asijském trhu s energií jak v krátkodobém tak i střednědobém časovém měřítku.  Ruská a čínská ekonomika se vzájemně vzácně doplňují.  Rusko, kterému se nedostává pracovních sil je bohaté na energetické zdroje, a Čína s gigantickým výrobním potenciálem hledá spolehlivé zdroje energie k další akceleraci vlastního rozvoje na využití svého výrobního potenciálu.  Narůstající porozumění mezi Moskvou a Pekingem i v řadě aspektů mezinárodní politické ekonomie dále podtrhuje význam plynovodu Síla Sibiře pro obě země.

Mnozí západní analytici se však domnívají, že k oficiálnímu otevření a spuštění plynovodu Síly Sibiře nemohlo dojít v horším době.  Už dva roky jsou USA a Čína zaklíněni v neústupné obchodní válce.  K podepsání první rámcové obchodní dohody mezi těmito největšími a nejdůležitějšími ekonomiemi světa, tzv. „Fáze 1“, mělo dojít ještě před vánoci. Mohlo to dopomoci k uvolnění napětí mezi oběma stranami – a tedy i napětí ve světě.

Pokud jde o Washington, americká ekonomie zpomaluje a rok prezidentských voleb se blíží. Export LNG měl být jednou z mála karet USA, kterou mohly hrát za snížení vlastního deficitu v obchodu s Čínou alespoň v průběhu období volební kamapně.  Trump urgentně potřebuje ukázat, že jeho strategie vůči Pekingu funguje a posílit tak svou šanci na znovuzvolení.  Síla Sibiře by se teď ale mohla stát důvodem, proč by Čína mohla váhat podepsat závaznou smlouvu na dlouhodobý odběr drahého amerického LNG namísto levnějšího plynu z Ruska.

O důležitosti LNG karty pro USA v jejich hře o ovládnutí světa si můžeme udělat lepší představu, zvážíme-li se jak draze jsou Američané ochotni doplácet na těžbu plynu z domácích přírodních zdrojů. Doplácejí na ni nejen ekonomicky – jak jejich technologie těžby (tzv. “krakování”) tak způsoby i distribuce LNG mohou snadno být neúnosně nákladnými.  Hlavně na ni ale doplácejí mnohdy katastrofickou devastací vlastního životního prostředí (vedle devastace životního prostředí dalších zemí, ve kterých američtí těžaři “krakují” místní zdroje, jako například v Austrálii). O technologii “krakování”, jejích následcích a o stavu tohoto těžebního průmyslu se můžete dočíst například zde a zde .

V současné době USA ročně produkují 46 miliónů tun (mt/r) přírodního plynu. Příprava těžby dalších 27 mt/r je schválena, financována a nebo ve výstavbě.   Plynovod Gazpromu Síla Sibiře by měl v počátečním období přepravovat 10 miliard m³ plynu ročně.  Jeho maximální přepravní kapacity 38 miliard m³ za rok by měl Gazprom dosáhnout už v roce 2025.  Takový objem bude ekvivalentem téměř 25 mt/r LNG.

To může snadno znamenat, že v krátkodobém až střednědobém výhledu bude podstatná část čínské poptávky po plynu kryta ze zdrojů domácích a dodávkami společnosti Gazprom.  Sibiřský plyn asi nejdříve nahradí dodávky LNG do oblastí severovýchodní Číny. Několik čínských dovozců již naznačilo, že uvažují o prodeji jednotlivých již sjednaných lodních zásilek LNG na světové energetické burze, budou-li moci nakoupit plynovodní plyn levněji.

Vývoz relativně nevelkých objemů zemního plynu v úvodním období provozu Síly Sibiře však může mít na dovoz LNG z USA jen omezený účinek, spekuluje OILPRICE magazín ve své úvaze.  Čína by se stále mohla zavázat k příjmu dalších amerických dodávek LNG a podvolit se tak nátlaku Washingtonu v rámci širších obchodních jednání.  Peking teď však bude velice pečlivě zvažovat podepsání jakéhokoli dlouhodobého závazku na odběr amerického LNG.  Ví velice dobře, že místo předraženého LNG může odebírat z Ruska nejen mnohem levnější plyn ale také s minimálním rizikem při realizaci plateb.

Zbývá jen zodpovědět otázku kdy a za jaké ceny bude Thaj-wan ochoten zajistit dodávky zboží, které dnes do ČR stále dodává komunistická Čína.  Pan Kubera nám jistě bude moci brzo odpověď dát.