„Kdo jsou ty staré síly? Máme je před očima jako na dlani. Především jsou to všichni rentiéři národa, kteří mají užitek z převratu r. 1989 ... " píše se dál.
Od Bílé Hory nikdy neměly takový majetkový prospěch z převratu 89 jako nyní. Převrat církvím uzákonil i to, co jim nikdy ani ze zákona nepatřilo, čeho byly pouhými správci a ne majiteli. Nyní slyším hlasy odpůrců: “Církve jsou přece potřebné pro morálku a charitu – to je ale krutý bolševismus, co hlásáš! Pak by ale za prvního bolševika musel být prohlášn Josefa II., jenž zrušil řády žebravé a mystické a určil, že fungovat budou pouze řády nemocniční a školské!
Co vidíme dnes,na to si odpověz čtenáři sám. Divák britského seriálu by si připomenul “manažery v slušivých šatech”, co se starají v první řadě ne o víru a věřící, ale o majetky – počínaje pivovary a konče lesy. A někdy i vyhánějí i důchodce z restituovaných starobinců… (když jako kulisu zřídí něco málo jiných). Tím neurážím slušné kněze v církvích, co jako šafrán se obětují pro věřící. Jako šafrán.
Za druhé.
Další takový rentiér je – již dávno před sto lety – zákonem u nás zrušená šlechta. TGM i Beneš se obracejí v hrobech jako turbiny. Nemyslitelné se stalo myslitelným. Prosadili to především lidovci zákonem o vracení hlavně pozemkového (tzv. zemědělského) majetku, de facto proti dekretům. Tak se tu strhl třicet let trvající boj o miliardové majetky, které za protektorátu patřily nepřátelům republiky. Nejhroznější případ uhájený jen stěží, byl argentinský Ulrich Franz Kinsky, na Moravě zatím Dietrichsteinová – a na obzoru vyvstávají Liechtensteinové a němečtí rytíři. Pok ud st&aa cute;t selže a zahodí důkazy, pak Liechtensteinové seberou “tři čtvrtiny země moravské”. A řada daších případů, se soudy trvajícím skoro třicet let. A soudy drží meč nad hlavami českých občanů, kteří nemají jistotu,zda nepřijdou o pozemky, o majetky a o práci. Stát tak přestává být státem a stává se soudním protektorem.
Za třetí.
Teprve na tomto místě nastupují tzv.privatizátoři. Proč? Protože média oblbující národ na první místo kladou tyto kauzy, zatímco předchozí dva případy lživé předkládají veřejnosti k věření jako jakousi “nápravu křivd bolševismu” (pěkná hloupost – majetky církvi sebralo už Rakousko a šlechtě zhusta I.republika, páni neznalci dějin!). Zde je ovšem pěkná řádka příkladů počínaje Koženým a jeho ukradeným loďstvem republiky a konče Bakalou a oloupenými horníky OKD. Všichni se tvářili málem jako dobrodinci státu a výsledkem byla nejrychlejší akumulace kapitálu – loupež. Takové, že si toho v& scaron;i mla někdy i vláda. Pouze všimla – a proto byl vybrán obětní beran zřizovatel Čapího hnízda k odvrácení pozornosti na kauzy daleko závažnější.
Za čtvrté.
K nejzuřivějším likvidátorům republiky ze zahraničí patří tzv. Sudetoněmci, neustále bažící po třech věcech. První věc je pomsta za odsun. Druhá věc je navrácení konfiskátů – majetků. Třetí věc je usurpování pozice druhého státního “národa” v republice. Zatímco pro národ jsou tyto věci zničující a nepřijatelné, pro pátou kolonu zrádců a kolaborantů (Bělobrádků, Hermanů, Sobotků, Roučků, Marksových-Tominových a dalších) přijatelné jsou.
Za páté.
K ničitelům státu, jež na první pohled vyhlížejí jako “přátelé lidu a přírody”, patří strany jako Piráti a Zelení, monarchisté i anarchisté všech typů. Dále tzv. demytizátoři dějin státu. ( Páni Pithartové, Peheové, Krystlíci, atd.) Ne nadarmo pan president svého času hovořil o ekoteroristech, kteří pro své ideologické mýty neváhají ničit celé pralesy kůrovcem, kteří zakazují výstavby přehrad a zdymadel, zaplavili by zemi solárem a jiným zdroji a po vypnutí atomových elektráren by zemi ponořili do jeskynní tmy s výhradou draze placených dodávek do bohatých čtvrtí ze zahrani čí. To jsou ti, kteří kulturní krajinu pokládají za škůdcovství a divočinu za pravý ráj (protože v ní nebydlí). A radovali by se, jaká je tu konečně pěkná tma k pozorování hvězd… Některé osobnosti naší politiky toto vše slučují v jedné osobě, pan kníže jasným příkladem. Hnutí chvilkařů je pak názorným příkladem vzpomínek na III.reich a na vznik hord SAmanů, jež rozbily výmarskou republiku.
Všechny tyto skupiny vedou již tři desetiletí urputný boj s republikou a o republiku. Boj o to,kdo zde bude mít moc a vládu nad občanstvem, kdo toto občanstvo konečně opět jako za starého mocnářství porobí do podřízeného postavení a učiní z českého národa druhořadé obyvatele jako za protektorátu. Některé skupiny ovšem se tváří jako “správní hospodáři a ochránci práv a svobod” – a přitom činí vše, aby tato práva a svobody potlačili na minimum."