Náklady na dosažení uhlíkové neutrality v Česku budou podle premiéra Andreje Babiše činit 675 miliard korun, uvádí dnešní zpráva ČTK. Premiér má evidentně na mysli roční náklady, nikoli náklady celkové.

Ve vládním dokumentu „Ochrana klimatu“ (viz https://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/boj-s-klimatickou-zmenou-bude-cesko-stat-biliony-korun--zapojit-se-ale-musi-cely-svet-178312/) z konce minulého měsíce jsou totiž náklady snižování emisí zachyceny následovně.

Snížení emisí oxidu uhličitého „pouze“ o 80 procent do roku 2050 podle dokumentu vyvolá náklady ve výši řádově biliónů korun.

„Dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 je mnohem dražší, než by odpovídalo pouhému aritmetickému rozdílu mezi snížením emisí o 80 resp. 100 procent,“ uvádí přitom dále dokument. Evropská komise také podle české vlády předpokládá, že náklady dosažení uhlíkové neutrality v ČR budou až dvojnásobné ve srovnání se starými členskými státy EU a odhaduje je na až na stovky miliard korun ročně po dobu minimálně dvaceti let.

Pokud nyní premiér Babiš vyčísluje náklady na 675 miliard korun – a zjevně tedy jde o roční náklady –, pak to znamená, že každý občan Česka včetně nemluvňat a penzistů dá na uhlíkovou neutralitu ze svého v dnešních cenách každoročně po dobu příštích dvou desetiletí zhruba 63 500 korun.

Jedná se nutně o jen velmi hrubý propočet. Nicméně hrubou představu nákladnosti dosažení uhlíkové neutrality zřejmě poskytuje.

Tyto peníze občané často vydají, aniž si toho všimnou, například v podobě vyšších cen elektřiny či tepla, než jaké by panovaly bez snahy o dosažení uhlíkové neutrality.

Evropská komise na svém nadcházejícím summitu představí revoluční balík legislativy, takzvaný Zelený nový úděl (Green New Deal). Cílem je právě dosáhnout do roku 2050 uhlíkové neutrality, kdy emise oxidu uhličitého, skleníkových plynů, které jsou vypouštěny, budou ve stejném objemu také pohlcovány. Svět emituje zhruba 37 gigatun oxidu uhličitého ročně. Nazpět se podaří pohlcovat asi jenom 11 gigatun.

Zelený nový uděl bude podle všeho znamenat citelný zásah do každodenních životních návyků obyvatel EU. Například co se týče vytápění bytů, naší vlastní spotřeby, a to nejen energií, ale třeba i jižního ovoce. Převážení ananasů či banánů zanechává obrovskou uhlíkovou stopu a je absolutně v nesouladu s tím, co teď zamýšlí Evropská komise.

Ochrana životního prostředí je rozumnou věcí. Je třeba, aby životní prostředí bylo chráněno a zlepšováno sociálně únosným způsobem, jinak se celá bohulibá snaha může „zvrtnout“ s nedozírnými neblahými důsledky nejen na klima samotné, ale na celou společnost.