Avšak poslyšte, co se stalo! Proti požadavku na premiérovu rezignaci se postavil generální prokurátor Avišaj Mandeblit - ano, tentýž, který premiéra Netanjahua obvinil! Mandelblit totiž odmítl být tím nástrojem, který by vytlačil premiéra z jeho funkce.

Jinými slovy, více česky, neboť nám to saframentsky něco důvěrně známého připomíná: nejvyšší státní žalobce výslovně odmítl být tím, kdo by vnesl účinky průběžných trestněprávních procesů do politiky!

Ano, zde je i odpověď soudci Janu Šottovi, který se kdysi (2012) v procesu proti Vítu Bártovi teatrálně vyjádřil, že "nelze připustit myšlenku, že trestní právo se musí zastavit před branou politiky".

Mandelblit též odmítl argument o premiérově inkompetenci a jeho slabším postavení coby předsedovi přechodné vlády, a otázku o jeho (ne)pověření sestavením nové vlády prohlásil za ryze teoretickou.

Mandelblit vysvětlil, že jelikož má Netanjahu v Knesetu (izraelském parlamentu) stále nadpoloviční podporu, není třeba provádět žádnou další právní analýzu.

A Nejvyšší soud tuto prokurátorovu argumentaci svým stanoviskem potvrdil. A nejen to! Svým rozhodnutím uložil finanční pokutu Hnutí za kvalitní izraelskou vládu, že nevyčkalo odpovědí Mandelblita a Netanjahua na své otázky, které předložilo soudu!

Takže takto se buduje kvalitní demokracie. A je-li Izrael nazýván demokratickou výspou v Orientě, a vzhledem k vysokému respektu, jakému se těší Izrael ve vyjádření mnohých našich veřejných činitelů, mohli bychom se též drobátko inspirovat, abychom se stali výspou demokracie mezi zeměmi, které údajně nebo skutečně mají jistý deficit demokracie. (Na rozdíl od jiných zemí, které mají tolik demokracie, až ji vyvážejí, a pak jim doma chybí. Ale to už je jiná story.