PrvníZprávy
Za poslední dny jsem tu stejnou otázku dostal víc než desetkrát. Kdo zorganizoval současné hroucení evropské civilizace a vpád migračních hord, které končí faktickou kolonizací Evropy a nahrazením původních obyvatel. Vždyť se to přece nemůže dít náhodně.
Ovšem, že k tomu nedochází náhodně! Ale že něco není jen dílem náhody, z toho ještě nevyplývá, že to někdo naplánoval a zorganizoval. Zbývá ještě třetí možnost. Ta nejpřirozenější a nejlogičtější, píše v komentáři pro Prvnízprávy.cz Petr Hampl..
Vezměme jinou situaci. Přijde povodeň. Rozvodněný tok zaplaví obydlenou krajinu a vzniknou nesmírné škody. Kdo to zavinil? Je to jen dílem náhody?
Není to dílo náhody. Vinu nesou ti, kdo rozorali meze, takže místo členité krajiny s malými políčky převládají velké lány.
Vinu nesou i ti, kdo způsobili pokles stavů dobytka, protože krajiny bez dobytka neudrží vodu.
Vinu nesou i ti, kdo vybetonovali obrovské plochy.
Samozřejmě i ti, kdo jim k tomu vydali stavební povolení.
Ti, kdo přestali řádně pečovat o koryta řek.
A mnoho dalších. A k tomu ještě muselo pořádně zapršet.
Udělali to ti lidé schválně? Někteří nejspíš ano. Někdo chtěl vyinkasovat pojistku. Pak přispěl nějaký ekologický magor, co nenávidí lidi a moderní způsob života. Někomu z ciziny se hodilo, že voda zaplaví továrny, které mu konkurují. Ale u naprosté většiny aktérů se jednalo o kombinaci sobectví, chamtivosti a hlouposti. Vůbec netušili, co způsobí. Když manažer developerské firmy budoval ve volné krajině obrovské skladovací centrum, nejspíš nepřemýšlel, zda způsobí povodeň. A kdyby přemýšlel, bylo by mu to jedno. On přece musí myslet na zisk v nejbližším kvartále. Budoucnost krajiny není jeho starost.
A přesně takovým způsobem došla západní civilizace až na hranici svého zániku. Pár škarohlídů varovalo, ale nikdo je nebral vážně. Ono je to těžké, když je svět plný podvodníků, kteří vydělávají na apokalyptických představách. Jak máme v té změti rozpoznat skutečné hrozby.
Nikoho třeba nenapadlo, že rozvoj mezinárodního obchodu může vést k novým válkám, zničit lidskou povahu a uvrhnout celé národy do bídy. Většina ekonomů si to ještě dnes odmítá připustit. A takových zdrojů zkázy se sešlo několik najednou, jak jsem se to pokusil ukázat v plzeňské přednášce.
Potom tu jsou skupiny, které téhle situace mohutně využívají. Některé chtějí „pouze“ vydělat na zbraních, službách migrantům nebo výuce multikulturních programů. Další bezostyšně berou peníze z džihádistických nadací nebo globalistických fondů, a zničení vlastních národů je pro ně skvělou obchodní příležitostí. Pak tu máme pár psychopatických šílenců, které zkáza těší. A spoustu vymytých mozků, zbabělých povah či prostě ovcí.
Mimochodem, všimněte si, že i na trhu s politickým zlem probíhá koncentrace. Tam, kde byly před 10 lety tři potravinářské nebo technologické korporace, tam je dnes jedna. A zatímco před lety působila zlo řada konkurenčních skupin, dnes je ve středu všeho Sorosova Open Society. Drobné fašistické skupiny jako Člověk v tísni nebo Lékaři bez hranic jsou vůči ní ve vazalském postavení.
Ale pořád platí, že kdyby nám nevládli ti nejhorší a nejzbabělejší, ani saudský král ani Georg Soros ani nikdo jiný by nemohli zničit svět. Ani ilumináti, ani globální prediktor, ani nikdo jiný. Ostatně, před 30 lety všechny tyhle skupiny existovaly a západní státy byly schopny bránit se nejhorším výstřelkům. Potřebujeme vypnout společenské mechanismy, které posilují odporné a nebezpečné povahové rysy, a které vedou k tomu, že se ti nejhorší dostávají do představenstev. Takovým mechanismem je třeba to, že se změnila cesta k úspěchu. Většina dnešních úspěšných svého úspěchu dosáhla podlézáním nadřízeným v rámci univerzit, korporací či politických stran. Jiným takovým mechanismem je naprosto přehnané rozmazlování větší dětí a dospívajících, které vede k vytváření slabošských povah.
Nikdo z nás to nezmění. Nikdo z nás nemůže zrušit nadnárodní korporace. Nikdo z nás nemůže vyčistit ministerstvo školství od politických aktivistů a vrátit tam experty. Ale každý z nás může sypat písek do soukolí.
Kdyby byl celý svět řízen jedním zloduchem nebo jednou malou partou, nemohli bychom dělat vůbec nic.