Jak říkám ...

Suchý vděčí  za mnohé svému divadelnímu partnerovi Jiřímu Šlitrovi, který ho přesvědčil, aby společně založili divadlo Semafor… a paradoxně i komunistické straně.

„Někdy mě odsuzovali, někdy zase bez ohledu na mě komunisté uvolňovali. A když v Moskvě začala obleva a přelila se k nám, tak dostali strach a pustili mě do zahraničí. Politika mě ovlivňovala, ať jsem chtěl, nebo nechtěl. Nějak jsem v tom bruslil… a dobruslil se ke dnešku,“ zhodnotil   divadelní kariéru Suchý.

„Měl jsem uspokojení z toho, že jsem v nejtěžších dobách kličkoval a unikal, když zákaz stíhal druhý, tak jsem třeba dělal komentář ke kreslenému filmu v Ostravě. To tady nikdo nevěděl a nemohli mi to zakázat. Uživil jsem se i v dobách, kdy mi šly knížky do stoupy. Gramofonové desky mi vydával šlechetný člověk Hraba z hudebního vydavatelství Pantonu, který říkal, že jemu o mém zákazu nikdo nic neřekl,“ zavzpomínal  na různé problémy  ve svém profesním životě Suchý.

Přesto všechno měl Suchý i řadu příznivců a přátele na vlivných místech.

„V městském výboru partaje byla soudružka, která mi řekla, že má tři lásky: Jaroslava Seiferta, mě a KSČ. A říkala, že jí zoufale vadí, co mi strana dělá. Tak mi třeba vzkázala, že si mám dát tři dny pozor, že mě budou natáčet, aby proti mně měli argumenty. Nebo jsem měl echo z ministerstva kultury, že prý na mě není nic pozitivního. Tak jsem napsal Tulipán, ten se dostal do čítanek a oni měli důvod mě zase prosazovat dál,“ vyprávěl Jiří Suchý.

S Jiřím Šlitrem byli přátelé. „Nehádali jsme se, ale jednou byla taková tichá domácnost, kdy jsme se respektovali, hráli jsme spolu, ale nebylo to nejšťastnější,“ řekl  Suchý.

*) Jiří Šlitr (15. února 1924 Zálesní Lhota u Jilemnice – 26. prosince 1969 Praha)