Na obálce jednoho z nedávno vyšlých čísel italského týdeníku "L'Espresso" distribuovaného spolu s deníkem "La Republica" je formulováno základní přesvědčení současných liberálů, progresivních levičáků a vítačů: "Hranice zabíjejí ... jedinou nadějí je svět bez hranic". Jde o takovou geniální a rozhodnou myšlenku, že si člověk klade otázku, proč v dosavadních dějinách lidstva na to dosud ještě nikdo nepřišel.

Není to úžasné? Nezdá se vám, že jde o myšlenku století nebo dokonce tisíciletí? Inspirátorem této geniální obálky je antropolog Michel Agier, který týdeníku poskytl rozhovor Název rozhovoru je: "Jedinou nadějí pro svět je uvolnění hranic".

Stačí se zamyslet

Agier je autorem knihy "La Giungla di Calais" (Džungle v Calais) velkému stanovému městu, které vzniklo před kanálem La Manche na francouzském pobřeží. V roce 2016 zde přebývalo více než 10 tisíc migrantů.

Tento "intelektuál" podporuje "volný pohyb osob", "pohostinnost jako právní předpis" a tvrdí, že "kdyby byly dnes hranice otevřené, měli bychom mnohem klidnější situaci"...

Stačí o tom chvíli popřemýšlet, abychom pochopili, co by to přineslo. Izraelský stát by například zmizel. Je obklopen arabskou nenávistí a islámským extremismem natolik, že v posledních letech musel na Západním břehu na svou ochranu vybudovat impozantní zeď.

Totéž se však týká Itálie a Evropy. Stačí vzít v úvahu ilegální příliv stovek tisíců lidí v posledních letech: Kdybychom skutečně zrušili hranice a bylo by možné svobodně migrovat, jak si kdo usmyslí, Itálie by se stala cílem pro miliony lidí z Afriky (z kontinentu s miliardou a 200 miliony obyvatel).

Mělo by to ničivé dopady nejen na Itálii a Evropu, ale i na samotnou Afriku. Byl by to chaos. Totéž si lze snadno představit i v případě Spojených států.

Agier vzpomíná na úmrtí ve Středomoří během jednotlivých ilegálních migračních vln. Všichni přitom ignorují zkušenost dnes již zákeřně odstaveného ministra vnitra Salviniho, který se mohl směle opřít o údaje UNHCR (Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky) když poukázal na to, že jakmile byla přijata přísná antimigrační opatření, došlo k prudkému poklesu počtu utonulých na migrační trase ve Středozemním moři v moři.

Čtěte ZDE: Západ: Od komunismu k progresivní zkáze. Spadli jsme do maléru. Věční bojovníci studených válek. Globální "sametovka" je už nevratná? Kladivo na lidské hodnoty. Opět na osudové křižovatce

Imagine 

Ve skutečnosti je těžké představit si rozumný důvod, pro který by bylo dobré zrušit hranice - neboť tím by došlo k demolici států a ke ztrátě identity národů, které v nich sídlí. Zkusme si také představit, co by takový gigantický přesun milionů lidí z Afriky a Asie do Evropy způsobil. Jaké by vyvolal reakce, konflikty, otřesy, vzpoury, občanské války...

Stačí špetka zdravého rozumu a povědomí o realitě, aby si to člověk uvědomil. Jenomže to vypadá, že někteří intelektuálové a převážná část politicko-ideologických kruhů žije daleko od reality. Proto se také proimigrantská levice, ale i například současné vatikánské kruhy, vyhýbají otázce: Kolik? Kolik přistěhovalců pustit dovnitř předtím, než uzavřete hranice?

V jejich imaginárním světě totiž existuje Ráj podobný jisté ideologické utopii sedmdesátých let. Té, jíž dal podobu John Lennon písní "Imagine" z roku 1971. Ta představuje - jak napsal Eugenio Capozzi ve své knize "Politická korektnost" - "oficiální hymnu pacifismu ... jeden z monumentů politicky korektního katechismu, který je dodnes neodmyslitelným emocionálním a propagandistickým tmelem".

V této písni - která je stále populární - je Ráj už naprojektovaný. Text jasně formuluje špatnosti, které je třeba odstranit, aby bylo dosaženo cíle: náboženství a církve ("no heaven", "no hell below us", "above us only sky", "no religion"...), státy ("no countries", "nothing to kill or die for"), majetek ("no Possessions", "no need for greed or hunger"). Tedy v podstatě samotné civilizační základy. S dokonalou intuicí se Lennon naladil na stejnou vlnovou délku jako rozšiřující se skupina ničitelů západního dědictví.

Zpěvák shrnul v několika obrazotvorných verších celé dědictví utopií osvobození od Rousseaua přes Marxe až po nekritické zaměření na třetí svět a hippie revoltu: zespolečenštění majetku, sekularizace, odstranění veškeré politické a kulturní identity jsou zde klíčem k utopickému bratrství (lépe řečeno: k návratu k tomuto bratrství).

Tragická minulost, tragičtější budoucnost

Pokusem o realizaci takovéto univerzalistické utopie byl sovětský komunismus. Vyhlásil válku proti všem národním a náboženským identitám (jakož i proti soukromému majetku), deportaci celých národů s perspektivou sovětizace celého světa - také "bez hranic". Víme, jak to dopadlo, víme také, proč to celé tak úplně nedopadlo. Avšak poučení z tragedií tato historie přinesla.

Sovětský svaz již není. Ani hippies. Ideologie a časy se mění. Ale cosi stejně znepokojujícího bezesporu zůstává i v současné - jen napohled nové - ideologické utopii. Za touto "láskou" k masové migraci - kterou proklamují i mezinárodní organizace - se skrývá skutečné nepřátelství vůči národům a identitám, "ekumenická" utopie, která vede k nivelizaci každé skutečné rozmanitosti a historie.

Budnoucnost je proto velmi znepokojující. Věstí tragedii nebývalých rozměrů. Nikoli ráj, nikoli pokoj a prosperitu, ale pravé peklo na zemi. 

Zdroj.