Zároveň zmínil, že Evropská unie produkuje 9 % světových emisí, zbytek je Spojených států, Číny, Indie a dalších zemí.“

Prý to je neodborné a zavádějící, napsal ekologický expertní kritik, ale jeho kritika je také zavádějící, upozorňuje publicista František Roček v komentáři pro Prvnizpravy.cz..

Základní EU (eko) omyl

Ředitel Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky Michal Marek nesouhlasí se Zemanem: „Pokud má Evropa intelektuální úroveň, je povinna jít příkladem, příklady táhnou. A pokud prezident mluví o Číně, tak asi neví, jaké Čína dělá pokroky, jaké tam nastávají inovace a jak likvidují uhelné elektrárny,” řekl Marek.

Marek má pravdu o velmi závažné roli člověčenstva na devastaci planety. Lidská činnost velmi zesiluje účinek přírodních vlivů, o kterých mluvil v novoročním projevu první občan českého středo – státu Zeman. Zeman mohl motiv lidské zátěže ve třech větách více rozvinout, a tím by sebral kritikům vítr z ekologických plachet.

Ale Marek se zásadně mýlí, když uvádí: „Pokud má Evropa intelektuální úroveň, je povinna jít příkladem, příklady táhnou.“

Takovou povinnost EU nemá. Je to jenom manýra oslů, kteří si nemohou zvyknout na to, že již nejsou obávanými tygry lidojedy, jako za dob kolonialismu.

Intelektuální úroveň člověčenstva na zeměkouli od pravěku je všude více méně stejná. Krutost Evropanů, tedy křesťanů, byla obdobná jako jiných kultur/civilizací. Všechny se lišily jenom podle materiální základny, mytologické, filozofické a technické úrovně oné enklávy. Univerzální (archetypální) étos člověčenství i krutost člověčenstva byla skryta pod mnohovrstvým oděvem místní lidské duše.

Éra novověku znamenala pro evropské člověčenstvo, že dokázalo nejlépe zúročit vědecké znalosti z přírodního bádání. To je jedinečná „intelektuální úroveň“, o které píše ředitel Marek.

Evropa jako všední enkláva

„Intelektuální úroveň“ EU-landu je definiční mlhovinou. Nejsme lepší ani horší, máme jenom lepší (pohodlnější) technologickou, technickou a organizační (startovací) úroveň do 21. století než jiné oblasti zeměkoule. Dosáhli jsme toho pomocí zisků z doby kolonialismu v době impozantního vědecko – technologického prvenství. Ale to euro – atlantická civilizace od zhruba 70 - 80. let 20. století až do dneška postupně ztráceli.

Některé technické a vědecké znalosti jsme dobrovolně předávali méně technicky vyspělému  zbytku světa, jiné především asijské státy získávali na základě poskytování licencí. Předáváním technologií podmínily některé státy koupi techniky, včetně vojenské: Bez transferu technologií nebude kšeft. Další znalosti domů přiváželi studenti, kteří studovali v EU-landu, důležitou součástí získávání technologií byly jejich krádeže. Krádež technologií byla v jistém smyslu chápána též jako odplata za kolonialismus.

EU žije v pohodlí v 19. a 20. století rozvinuté infrastruktury s pomocí zisku z doby kolonialismu. Ředitel Marek je nechtěně obětí pýchy, když tvrdí: „Pokud má Evropa intelektuální úroveň, je povinna jít příkladem, příklady táhnou.“

Tento názor je naším hřbitovem. Na to upozorňuje občan prezident Zeman.

Naivní pohled na Čínu

Ředitel Marek nezvládl ani další výtku: „… A pokud prezident mluví o Číně, tak asi neví, jaké Čína dělá pokroky, jaké tam nastávají inovace a jak likvidují uhelné elektrárny.”

Na to odpovím citací z knihy, kterou jsem napsal v roce 2017: „Bombardovat nemocnice je normální“. Odcituji z kapitoly „20.2.1. Čínská invaze Hedvábnou stezkou“:

„…Čína má řadu vnitřních problémů, ale umí využívat slabosti ostatních – ohromný výrobní a technický potenciál EU byl podvazován posledních nejméně 30 let idealistickými ekologickými omezeními a ohromnými ekologickými investicemi. Čínské vedení se tím nezabývalo.

Čína tvrdě posiluje svůj potenciál i tím, že ušetřila stovky miliard dolarů, když místo do ekologie investovala do technického rozvoje a výroby. Až dnes (2017) slavnostně vyhlásili nejvyšší úředníci Říše Středu, že se Čína bude zabývat ekologickou politikou. Čínští politici se dopustili kanadského žertíku, když v polovině roku 2017 podepsali s evropskými představiteli společný pamflet k pařížské klimatické dohodě: „EU a Čína považují pařížskou dohodu za historický úspěch dál urychlující nezvratné globální snižování emisí skleníkových plynů a klimaticky odolný rozvoj.“

Číňané úspěšně využili i ekologické módy v atlantských státech, aby dodávali čistotným Evropanům tzv. ekologickou techniku. Například solární panely dnes dovážejí do EU za takovou cenu, že evropští výrobci v této konkurenci stěží obstojí.

Zpožděním vlastních ekologických investic Čína ušetřila další miliardy dolarů tím, že nemusela investovat do pracného vývoje ekologických technologií. Cestu k efektivním ekologickým technologiím náročnými výzkumy prošlapaly evropské a americké vědecké instituce. Číňanům jsou proto dnes již přístupné ekologické technologie mnohonásobně levnější a účinnější než před 20 lety…“

Marek při své ekologické šikovnosti ředitele Ústavu výzkumu globální změny nechápe, že Čína teď rozvíjí ekologické programy proto, že se jim již vyplatí, protože jsou levnější, že např. výstavba obřích solárních elektráren v poušti není nic geniálního, ale jde o využití zcela bezcenné půdy pro solární panely, které jsou dnes nesrovnatelně lacinější než před 20 lety. Jde o relativně lacinou investici. Odstavování některých uhelných elektráren je samozřejmé, protože jsou příliš nákladné. Přitom dochází i k potřebnému poklesu emisí.

Zeman mluvil o diskusi o klimatické změně jako o novém náboženství. Ředitel Marek, ač odborník na ekologično, se stává součástí ekologických náboženských obřadů, o kterých hovořil Zeman, ale stává se jejich účastníkem spíše nechtěně. V tom, co řekl/napsal pro novinky.cz je spíše nepochopení krutých politických souvislostí v nejširších souvislostech.

Příběh z říše Klokanů

Zemanovi dává zapravdu nechtěně i premiér Klokánie. V klokaní říši australský premiér Scott Morrison odmítl výzvy k omezení těžby uhlí. Klokánie je největším exportérem uhlí na světě. Přitom Klokánie alias Austrálie se potýká s rozsáhlými lesními požáry s katastrofálními škodami na člověčenském majetku a mají letos dosud 10 lidských obětí.

Morrison spojitost mezi nynějším ohnivým peklem a klimatickými změnami popírá, protože k podobným rozsáhlým požárům dochází. Premiér kritiku odmítl, protože Austrálie slíbila snížit do roku 2030 ve srovnání s rokem 2005 emise o 26 až 28 procent. Byl to dobrý trik, protože slibem nezarmoutíš. Podle odborníků ale Klokánie  pravděpodobně slib nebude mít dost možností splnit.

Premiér v TV řekl: „Nezrušíme pracovní místa tisíců Australanů tím, že se vzdáme tradičních průmyslových odvětví." Tím myslel ochránit před ekologisty dloubání uhlí z povrchových uhelných lomů.

Patria.cz vyslovila 23.12. 2019 prognózu, že stále se bude vydělávat na uhlí: „I když se západní státy obracejí k čistším zdrojům elektrické energie, spotřeba uhlí bude v příštích pěti letech narůstat, předpovídá Mezinárodní agentura pro energii (IEA). Důvodem je poptávka v rozvíjejících se zemích, která prý přebije zelenější snahy v těch vyspělých… Evropa si vytýčila cíl dostat znečištění zplodinami uhlíku do poloviny století na nulu. Ve Spojených státech poptávku sesekal zájem o zemní plyn…“

Ekonomové v Asii jistě doufají, že EU bude natolik pitomou organizací, že vydá ohromné částky na „nulový uhlík“, aby těmito investicemi oslabily evropské státy svou ekonomiku. Též o tom ve zkratce nepřímo hovořil prezident Zeman.

Mrňavá EU se sebevědomím zeměkoule

Prezident Zeman se zmínil v souvislosti s klimatickou hysterií, že Evropská unie produkuje devět procent světových emisí, zbytek je Spojených států, Číny, Indie atd. Právě proto Marek blouznil, že: „Pokud má Evropa intelektuální úroveň, je povinna jít příkladem, příklady táhnou.“

Dnes v ekonomickém a technologickém světě již EU není příkladem ničeho, jenom stále slábnoucím pasažérem nazeměkouli. Na toto téma již tři roky stále dokola opakuji:

V bruselském „Diskusním dokumentu o využití potenciálu globalizace“ COM(2017) 240 final z  10. 5. 2017 je uvedeno: „V roce 2025 bude 61% z 8 miliard lidí na planetě žít v Asii, převážně v Číně a Indii. Relativní podíl Evropy na světové populaci klesne a státy EU-27 se na ní budou podílet pouhými 5,5%.“

O skryté malosti Evropy pro korporace a bankovní skupiny svědčí i nepovedená snaha o optimismus v dokumentu o globalizaci (COM(2017) 240 final z  10. 5. 2017), kde je decentně naznačeno, že ve světě Evropská unie již nepředstavuje příliš silného hráče: „Podíl EU na celosvětovém vývozu zboží se drží nad 15% a od přelomu tisíciletí a nástupu Číny coby člena Světové obchodní organizace a exportní mocnosti jen nepatrně klesl.“