Nora Fridrichová – ano, ta z magazínu 168 hodin – mě požádala o facebookové přátelství. Trochu mě to překvapilo, protože si o tomhle pořadu České televize myslím, že je to neuvěřitelný paskvil. A mnohokrát jsem to také veřejně napsal. Ale třeba jdou na Kavkách do sebe a chtějí slyšet i své kritiky, řekl jsem si, a přátelství odkliknul. Doplnil jsem to ještě douškou: „Noro, překvapujete mě. Obávám se, aby se při četbě mého profilu nepřitížilo vám či vašemu potomkovi.“ Obratem přišla reakce, že je to omyl. A paní Nora také hned všechno smazala. Za chvíli mi píplo v počítači a vpravo dole naskočil rámeček fb-mailové komunikace s příchozí zprávou. O rozhovor, jenž následoval, se s vámi nemohu nepodělit:

Nora Fridrichová – Materiál z ČT

Nora Fridrichová: Dobrý den pane Stepanku, velmi se omlouvam, ale zřejmě Vas, nechápu sice jak, odklikla ma dcera, ktera si hraje s mým telefonem. Tento klik vznikl naprostym nedopatřením, rozhodne k němu, za žádných okolnosti, nemohlo dojit jinak. Nashledanou. NF.

Petr Štěpánek: Ok, shledávám, že všechno je v nejlepším pořádku. Názorový skleník ČT nesmí být narušen.

Nora Fridrichová: To by tezko hrozilo, to, co píšete, se proste jen nedá číst. Omluva jeste jednou, pokud jsem, byt na moment, vytvořila zdání opaku.

Petr Štěpánek: Fajn. Na to, co vy vysíláte, se zas nedá koukat. Potíž je v tom, že já si píšu za svý, kdežto vy przníte veřejný prostor i za moje.

Nora Fridrichová: Člověk, ktery ho zprznil a dorazil za 10 miliard z veřejných peněz, by mel tak maximálně mlčet. Diky bohu, ze uz Vam stačí jen FB. Nam všem to taky stačilo, takze je vše, jak ma byt, a mějte klidne Velikonoce.

Petr Štěpánek: Já věděl, že jste hloupá. Nemusíte mi to znovu potvrzovat. Tohle je i o vás. (A připojil jsem odkaz na aktuální článek Slyšíte to ticho?

Nora Fridrichová: Kontaktovala jsem Vas omylem. Mate-li cokoliv k vysílání, muzete se obrátit na Radu CT, ale me uz prosim neobtěžujte. Dekuji.

Petr Štěpánek: Když už volíte slůvko „obtěžujete“, rád bych vás upozornil, že i v tomto fb-chlívečku vpravo dole jste s tím „obtěžováním“ začala vy.

Konec citací. Tady celý „rozhovor“ původně končil. Ale paní Nora mi z neznámých důvodů posílala další a další maily. Asi je zvyklá, že oni v televizi mají vždycky pravdu a poslední slovo. Tentokrát trochu narazila. Zde je pokračování:

Nora Fridrichová: Normálnímu člověku by dvě omluvy za sebou jiste stačily. Ale možná neumíte poradně cist. Slušně jsem se i rozloučila a poprala Vam klidne svátky. Na Vaši laťku směrem dolu nepůjdu a o další kontakt s Vámi nestojím. Snad to pochopíte a přestanete se tu vypisovat. Vaše éra je diky bohu definitivne pryč, jen skoda ze nestala méně.

Petr Štěpánek: Když o kontakt se mnou nestojíte, tak mi pořád nepište. A propos – omluva, při které jen tak zlehka znovu urážíte, není omluvou. A co se týče latěk, starejte se raději o tu svoji. Máte ji už dávno pod zemí.

Další pokračování:

Nora Fridrichová: Prosim, netagujte me. Dekuji.

Petr Štěpánek: Prosím, nepište mi, co mám či nemám dělat. Děkuji.

Další pokračování:

Nora Fridrichová: Pane Stepanku, je mi uplne fuk, co děláte. Buďte ale tak laskav a netagujte jmeno druhého člověka, ktery o spojeni s Vámi zjevne nestojí. Na moment se ocitnu ve Vasi blizkosti, a Vy z toho žijete uz pul dne. Je trochu směšné takto parazitovat na někom, komu se toto stalo jen omylem, dvakrat se za to omluvil, o kontakt s Vámi opravdu nestojí a snazi se Vam to opakovaně sdělit. Hezké svátky a loucim se. NF.

Petr Štěpánek: Milá paní Noro, proboha, co jsem vám udělal, že mě celé odpoledne znovu a znovu zasypáváte svými fb-maily? Leč nezlobím se na vás. Jen mi to hlava trochu nebere. Nota bene, když tak strašně netoužíte po mé blízkosti. Jo, a pozdravujte ode mne svoji tříletou čtenářku.

Konec citací. A tenhle lidský „materiál“ si povinnou televizní daní vydržujeme.

Zdroj: petrstepanek.cz