Jaký byl uplynulý rok z vašeho pohledu pane Zbořile?

„Ten rok 2019 se mnoha lidem zdá, jako kdyby nebyl, anebo byl takový, že bychom na něj chtěli zapomenout. Mně se ale stalo, že jsem se setkal s mnoha přáteli, o nichž jsem nevěděl, že mně mají rádi. Proto si snad mohu dovolit na chvíli zapomenout - „v takové dobré společnosti“ - , že se  u nás doma,  v Evropě a v nejrůznějších koutech světa  lidé nenávidí a že jsou ochotní se pozabíjet. Nebo si tím alespoň vyhrožovat.

Nedokáži spočítat všechny oběti této nenávisti, ale vím, že se už stalo životním stylem vědomě lhát, zastrašovat (terorizovat) a vraždit ve jménu svobody, demokracie, víry a nevíry. A také,  že mnozí jsou přesvědčeni, že jsou nejmocnější, nejbohatší, nejchytřejší, nejsvobodnější. A nemusím  jen opakovat slova amerického prezidenta,“ hodnotí uplynulý rok Zdeněk Zbořil.

„V roce 2019 jsme se také dozvěděli, jak jsou ti mocní bezmocní, ti bohatí nejchudší duchem, chytří a vychytralí nejhloupější a proto nejnesvobodnější. Někteří to o sobě nevědí, někteří si to nechtějí přiznat. Snad proto jsou tak ubozí, když mají mluvit o spravedlnosti,“ dodává k hodnocení roku 2019 Zdeněk Zbořil.

A co rok 2020…

„V roce 2020 to jistě nebude lepší. Ale doufat, že tomu tak nebude, bychom neměli přestat. I když nepochybujeme, že se na nás chystá nejeden ďábel v rouše beránčím. Ono se s životem toho moc jiného dělat nedá. A kdo by to za  nás udělal? Ti co odešli už nemohou, ti, co se ještě nenarodili, také ne,“ připomíná Zdeněk Zbořil.