Co bylo dřív? Slepice, nebo vajíčko? Co bylo dřív? Slova prezidenta Miloše Zemana k výroku velvyslance Schapira, nebo jeho funkce, pro kterou byl do Česka povolán svým spolužákem Obamou za stamilionovou pomoc při jeho předvolební kampani? Vlastně se kampaně v USA a Česku podezřele podobají, jako vejce vejci, co se neví, odkud se vzala… Ze slepice USA, nebo CIA…?

usměvavý a slintající… Prostě pako

Andrew Schapiro, vyslaný narychlo do ČR, začal šéfovat ambasádě v Praze, aby “zintenzivnil spolupráci” s českými nevládními organizacemi, začal propagovat transparentnost a přichystal i zvláštní grantový program, který má podpořit občanskou společnost v zemi při potírání proruského nešvaru. A jen tak mirnix dirnix chce rovněž napomoci prohlubování obchodních kontaktů mezi Spojenými státy a Českou republikou hlavně v oblasti jaderné energetiky; dbá hlavně o rozšíření jaderné elektrárny Temelín, aby americko-japonská společnost Westinghouse vyhrála i bez konkurzu soutěž o její dostavbu. Prý nedej Bože, aby to vyhráli Rusové, jež byli zavčasu „legálně“ vyloučeni. Krym je Krym a Kosovo Kosovo; “sui generis” (zvláštní případ).

Schapiro též hlásá, že slova mají moc a je prý nešťastné, když byť třeba bezděčně Češi přihrávají Rusům propagandistický materiál, nebo že jim dávají příležitost si myslet, že mohou vrazit mezi Evropany klín. Schapiro nechce Rusy trestat, ale změnit jejich chování, prostě převychovat. Na své přednášce na českém ministerstvu zahraničí dodal další direktivní slova, abychom nenechali nikoho vykládat, že sankce nemají dopad, že je zapotřebí razantní akce, a to všech zemí společně. A měl na mysli Zemanova slova na Rhodu s Jakuninem a povídání s Lavrovem v kuřárně v Milánu. Škoda, že si nevzal k srdci svá moudrá slova, že „slova mají moc“, což byla ta jeho o cestě prezidenta na oslavy 70. let konce 2. sv. války do Moskvy velmi nešťastná…

Čeho je moc, toho je příliš. Přesto prý reakce prezidenta Miloše Zemana na poznámky velvyslance USA Andrewa Schapira kvůli Zemanově cestě do Moskvy nebyla adekvátní, přidal se i anální premiér Bohuslav Sobotka. Uvítal by, kdyby přístup prezidenta k zahraniční politice obecně byl profesionálnější, resp. že tento přístup je zkrátka amatérský. Co je na tom neprofesionální, když se hlava státu ohradí proti vměšování představitele cizího státu, tedy USA, do vnitřních záležitostí našeho státu? Že musíme držet hubu a krok, když jsme dobrovolně v NATO a v EU?

A hned je z toho další milion mediálních keců; nejde však pouze o inkriminovaná slova a reakci na ně. Stalo se u nás totiž zvykem, že cokoli Zeman veřejně pronese, je tvrdě kritizováno, byť má vždycky pravdu – zk-rveným“ zákonem o státní službě počínaje, přes kritiku protiruských sankcí a přesným pojmenováním psychicky ujetých „k.ndovních“ lepých děv Pussy Riot a slovy o „zákazu“ vstupu Schapira na Pražský hrad konče, což je dle médií „vyhlášením diplomatické války“.

Podle politologa Petra Justa však faktem zůstává, že jde o Schapirovo diplomatické faux pas, jelikož velvyslanec v cizí zemi nemůže veřejně říkat svůj osobní názor. „To by byla od diplomata školácká chyba, kdyby si jen tak do médií trousil svůj názor. Když už na to americký velvyslanec takhle nestandardně upozorní, tak to znamená, že s tím Spojené státy mají problém…“

Pročpak se asi Schapiro tak aktivně setkával s českými politiky, kteří sdílejí stanovisko Washingtonu? Není to náhodou příprava další „sametové revoluce“, resp. „pražského Majdanu“? Pádná odpověď českého prezidenta velvyslanci USA je ukázkou „věrnost památce sovětských vojáků, kteří padli v boji s fašismem,což dělá Miloši Zemanovi čest,…“ prohlásil Lavrov, asi proto, že spolu, jak kámoši kouřili a pili kafe v milánské kuřárně“?

„Naším cílem je, aby se události druhé světové války už nikdy neopakovaly a aby Organizace spojených národů byla centrem zajištění bezpečnosti ve světě, aby se nikdo nesnažil dominovat ve světě a podřizovat jiné své vůli,“ prohlásil Lavrov u památníku Slavín, jehož součástí je také vojenský hřbitov s hroby 6 845 vojáků Rudé armády. Dočkal se reakce v podobě nadšeného provolávání „Rassia, Rassia“. Na rozdíl od minulých let zde ale nebyli jen veteráni nebo pamětníci, podstatnou část tvořili mladí lidé ve věku 20 až 30 let. Při pietní akci skandovali hesla jako „Sláva Putinovi“ nebo „Nechceme NATO“. Na jednom z transparentů stálo „Slovanští bratři, děkujeme za osvobození“.

Při kladení věnců k památníku Slavín ale na rozdíl od premiéra Roberta Fica a dalších politiků země chyběl prezident Andrej Kiska. Prezidentská kancelář reagovala, že hlava státu na akci nedostala pozvánku. Kiska, jenž se řadí ke kritikům Ruska za jeho podíl na krizi na Ukrajině a v této souvislosti rovněž obhajuje sankce proti Moskvě, se s Lavrovem sešel dopoledne. „Prezident opět nedělal Slovensku čest. Příchod Sergeje Lavrova na Slavín provázely mohutný potlesk a skandování na počest Ruska. Vyjádřeno sportovní terminologií, utkání Lavrov – Kiska dopadlo dnes na Slavíně v Bratislavě nejméně deset nula pro Lavrova,“ napsal doslova Čarnogurský, který brojí proti případnému založení základny NATO na Slovensku.

Inu, tak dlouho se džbánem chodí pro vodu, až se ucho utrhne… to Sobotkovo podbízivé zaznamenalo stejný debakl, jako Kiska s Lavrovem, který vyhrál víc než kontumačně deset nula… Tentokrát je to zároveň i vítězství Slovenska nad Českem; jako předzvěst MS v hokeji to nevyznívá zrovna optimisticky…

Zdroj: Blog autora